14 CO 209/2021-226 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 196 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 500 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 38 500 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 70 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 500 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu zamítl v části, ve které žalobce po 1. žalované a po 2. žalovaném společně a nerozdílně požadoval zákonný úrok z prodlení z částky 38 500 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 70 000 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 59 500 Kč za den [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 28 000 Kč za den [datum] (výrok II), žalobci uložil povinnost zaplatit České republice doplatek soudního poplatku za rozšíření žaloby ve výši 1 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Břeclavi (výrok III), a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47 312,40 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok [příjmení]). 2. Proti tomuto rozsudku, a to výrokům I a IV, podali v zákonné lhůtě odvolání žalovaní. Poukázali na to, že sporné nemovitosti užívali společně s matkou žalované a jejím synem, samotní žalovaní obývali pouze jednu místnost v patře domu a spoluužívali příslušenství, obývací pokoj, kuchyni a chodbu v přízemí domu. Nemůže se tak dle nich jednat o užívání nemovitostí nad rámec spoluvlastnického podílu s jejich souhlasem, protože matce žalované vzniklo užívací právo zcela legálně, a k této skutečnosti soud I. stupně neprovedl navržený důkaz. Žalovaní tak nejsou ve věci pasivně legitimováni, neboť se v celém rozsahu bezdůvodně neobohacovali. Matka žalované užívala výlučně jednu obytnou místnost v přízemí domu a spoluužívala ostatní místnosti v přízemí s žalovanými a ostatní nemovitosti, a to proto, že byla podílovou spoluvlastnicí nemovitostí, nepotřebovala souhlas žalobce ani žalovaných k nahlášení si trvalého pobytu v domě v době, kdy ještě byla podílovou spoluvlastnicí. Její užívací právo k nemovitostem nebylo nikdy zrušeno. Obvyklé nájemné za rozsah užívání žalovaných nelze stanovit částkou 3 500 Kč měsíčně, neboť znalec pro jeho výši použil srovnání s rekonstruovanými a modernizovanými nemovitostmi s daleko vyšším rozsahem užívání, než užívají žalovaní. Použil tedy nesrovnatelné nemovitosti s ohledem na jejich velikost a stavebně technický stav. Požadovaná částka přitom neodpovídá matematicky částce 3 500 Kč. Soud I. stupně nezohlednil navíc vůbec to, že žalobce se nepodílí na údržbě a vytápění nemovitostí a neobdělává pozemky. Žalovaní v průběhu řízení navrhovali jeho přerušení z důvodu probíhajícího řízení u Ústavního soudu. Toto řízení má přitom zásadní vliv na projednávanou věc, neboť prokáže-li se, že exekuce vedená proti matce žalované je neoprávněná a bude zastavena, nutně dojde ke zrušení nabývacího titulu žalobce k předmětným nemovitostem a odpadne předmět řízení. Žalovaní proto navrhli změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta. 3. Žalobce se k odvolání žalovaných písemně nevyjádřil. 4. Odvoláním žalovaných nebyly napadeny výroky II a III rozsudku soudu I. stupně, které proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyly právní moci den poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta k podání odvolání (§ 206 odstavec 2 věta prvá, § 159 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.). 5. Odvolací soud dále přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ve zbývajících napadených výrocích I a IV a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zapakování dokazování posléze uvedeným důkazem (§ 213 odstavec 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné. 6. Žalobce se v dané věci domáhá po žalovaných zaplacení částky 196 000 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že je polovičním podílovým spoluvlastníkem pozemku parcelní číslo st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba objektu k bydlení číslo popisné 709, a pozemků parcelní [číslo] orná půda, parcelní [číslo] orná půda, a parcelní [číslo] parcely ve zjednodušené evidenci, vše v katastrálním území Lanžhot, že spoluvlastnický podíl nabyl na základě usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] o udělení příklepu z 30. 9. 2015, čj. 108 EX 05963/14-101, které nabylo právní moci [datum], a nebylo mu nikdy umožněno nemovitosti jako spoluvlastníkovi užívat, takže je výlučně užívali v rozhodném období žalovaní s dalšími osobami a na úkor žalobce jim vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 3 500 Kč měsíčně odpovídající tržní hodnotě nájmu nemovitostí v místě a čase obvyklém. Soud I. stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl, vyjma nepodstatné části příslušenství žalované částky, s odůvodněním, že žalovaní jsou ve sporu pasivně legitimováni, matka žalované ani její syn nemají k užívání nemovitostí právní důvod, v rozhodné době nedošlo k zhodnocení nemovitostí a obvyklá výše nájemného vyplývá ze znaleckého posudku. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje. 7. Dle ustanovení § 1117 občanského zákoníku č. 1117, dále jen „o. z.“, každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. 8. Dle ustanovení § 1122 odstavec 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. 9. Dle ustanovení § 1123 o. z. spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají. 10. Dle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Plněním bez právního důvodu, případně protiprávním užitím cizí hodnoty, tedy jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, je i stav, kdy je cizí nemovitá věc užívána subjektem odlišným od vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradit, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo. Podstata podílového spoluvlastnictví spočívá v tom, že každý ze spoluvlastníků se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví v rozsahu, jaký odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu, přičemž jde o tzv. ideální podíl, nikoli o reálné vymezení vztahující se k určité části společné věci. Brání-li přímo jeden ze spoluvlastníků druhému v užívání společné věci anebo pokud fakticky existující poměry neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem, lze usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení. Pro povinnost spoluvlastníka takto užívajícího nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval společnou věc dobrovolně. Spoluvlastník, který společnou věc užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné věci, jinak mu vzniká bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnou peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno. Dal-li pak někdo neoprávněně věc k užívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci právo na vydání bezdůvodného obohacení jak vůči takovému uživateli věci, tak i vůči tomu, který věc neoprávněně přenechal jinému k užívání. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobce byl v rozhodném období spoluvlastníkem ideální jedné poloviny sporných nemovitostí, kterou nabyl na základě příklepu v dražbě, kdy podkladem pro vklad jeho spoluvlastnického práva bylo usnesení soudního exekutora čj. 108 EX [číslo] z [datum] vloženého do katastru nemovitostí s účinky od [datum], a že žalovaní mají ve svém společném jmění manželů druhou ideální jednu polovinu nemovitostí na základě kupní smlouvy ze [datum]. Žalovaní dle svého tvrzení užívají jeden poko