14 CO 3/2021-267 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi (dále jen„ soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 189 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 10. 2015 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 57 176,70 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. 2. Soud prvního stupně posoudil žalobcem uplatněný nárok na náhradu za trvalé porosty (vinnou révu) vysázené žalobcem na pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] (dále též„ sporný pozemek“) dle § 667 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, jenž je speciální k ustanovením o bezdůvodném obohacení. Nájemní vztah ke spornému pozemku byl založen dodatkem k nájemní smlouvě [číslo] podepsaným žalovaným 5. 1. 2012, když až tehdy byla uzavřena platná nájemní smlouva k němu mezi účastníky. Nájemní vztah zanikl z důvodu pozemkových úprav k 1. 10. 2015. Žalovaný se stal vlastníkem sporného pozemku na základě usnesení o dědictví z 28. 12. 2011. Vlastnictví nabyl ke dni smrti otce dle § 460 obč. zák., to je k 8. 5. 2002, avšak do rozhodnutí o dědictví nebylo jasné, že se stane vlastníkem. Žalobce neprokázal právní důvod užívání pozemku před 5. 1. 2012, neprokázal platnou nájemní smlouvu s původním vlastníkem, když žalovaný být vlastníkem nemohl, neboť vlastnictví nabyl až dědictvím, byť zpětně k okamžiku smrti otce, tedy ani v době podpisu příplatkové smlouvy z 12. 4. 2002, kdy ještě žil jeho otec (jenž ale taky nemohl v té době vědět, že se stane vlastníkem, neboť šlo o neprojednanou součást pozůstalosti po [jméno] [příjmení]). Proto nemohl 12. 4. 2002 platně udělit ani souhlas s výsadbou. Proto nemá význam zkoumat, zda příplatkovou smlouvu žalovaný podepsal, a zabývat se pravostí jeho podpisu. Žalovaný nemohl platně pozemek pronajmout ani nájemní smlouvou [číslo] kterou 27. 2. 2004 podepsal, neboť v tu dobu nebyl pozemek znám ani v dědickém řízení po babičce [jméno] [příjmení], kde bylo několik dědiců, ani v dědickém řízení po otci žalovaného, a nebylo známo, že jej zdědí žalovaný. Proto je nájemní smlouva ohledně tohoto pozemku neplatná pro nemožnost jej pronajmout. Žalovanému práva k pozemku byla přiznána až 12. 9. 2011 a do té doby užíval žalobce pozemek neoprávněně. Žalobce neprokázal udělení platného souhlasu pronajímatele k vysázení trvalých porostů a ke zničení původních trvalých porostů před tvrzeným vysazením nových. Požadavek žalobce je tak v rozporu se smyslem zákonných ustanovení o protihodnotě, resp. bezdůvodném obohacení, a s dobrými mravy, pokud bez souhlasu oprávněné osoby vyklučil trvalé porosty na pozemku a osázel jej jinými. Pokud se v dodatku ke smlouvě [číslo] z 5. 1. 2012 zavázal žalovaný v případě ukončení nájmu nahradit žalobci hodnotu trvalých porostů, pak podpisem pachtovní smlouvy [číslo] ze 14. 10. 2015 žalovaný přenechal žalobci do užívání pozemek parcelní [číslo] který žalovaný nabyl místo předmětného pozemku, nacházející se téměř ve shodných hranicích jako předmětný pozemek, a žalobce tak nadále požívá plody ze stejných trvalých porostů. Proto je jeho nárok nemravný. Navíc žalobce sdělil žalovanému, že má zájem veškeré dosud obdělávané pozemky užívat a náhradu bude požadovat pouze tehdy, pokud mu tyto pozemky žalovaný nepřenechá. Žalobce sice pravost dopisu zpochybnil, soudu je však z úřední činnosti z podobných řízení známo, že takové dopisy žalobce zasílal. Přesto, že žalobce takový dopis zaslal a žalovaný smlouvu uzavřel, požaduje po něm žalobce náhradu. Až do podpisu nájemní smlouvy z 5. 1. 2012 tedy užíval žalovaný pozemek bez právního důvodu a pokud z něj v roce 2003 odstranil původní trvalé porosty a vysadil nové, učinil tak neoprávněně. Příslibem, že v případě pronájmu nového pozemku získaného v pozemkových úpravách nebude požadovat náhradu, přiměl žalovaného k uzavření nové nájemní smlouvy, na základě které užívá stále stejné porosty, byť právně má pozemek nové parcelní číslo. 3. Žalobce ve včas podaném odvolání napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a navrhl jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Namítl, že žalovaný začal zpochybňovat platnost udělení souhlasu a uzavření nájemních smluv až v řízení. Od r. 2003 byl obeznámen s tím, že výsadba proběhla, a nic nenamítal, pobíral nájemné a nenamítal, že mu plnění nenáleží. O existenci nájmu mezi stranami nebylo pochyb. Je na žalovaném objasnění, proč ve vztahu k pozemku činil právní jednání, když mu mělo být známo, že ho nevlastní. Soud měl provést znalecký posudek navržený žalobcem k pravosti podpisu žalovaného na smlouvě z 12. 4. 2002, když tím žalovaný žalobce uvedl v omyl, z něhož chce vyvodit pro sebe příznivé skutečnosti. Ve smlouvě z 12. 4. 2002 žalovaný souhlas jednoznačně udělil a několik dnů poté se v důsledku úmrtí otce stal vlastníkem pozemku. Do té doby k žádné výsadbě na pozemku nedošlo. Žalovaný žalobce nikdy neupozornil na to, že není vlastníkem pozemku, a jeho tvrzení jsou účelová. Soud se měl zabývat tím, zda nájemní vztah existoval i před r. 2012, před uzavřením dodatku ke smlouvě [číslo] když žalovaný nerozporoval, že mu bylo placeno nájemné. Soud učinil závěr o tom, že na pozemku byla již dříve vinice a žalobce ji vyklučil, bez důkazů, když svědky navržené k výsadbě v r. 2003 nevyslechl. Na sporném pozemku žádná vinice dříve nebyla a nemohlo tak dojít k její obnově. Proto žalobce nepotřeboval souhlas vlastníka k vyklučení vinice. Základ nároku je opřen o ujednání v nájemní smlouvě z 27. 2. 2004, souhlas k výsadbě byl dán a spor je pouze o to, zda platně. Výsadbou došlo ke zhodnocení pozemku o vysázené dřeviny a v r. 2015 dostal žalovaný přidělený pozemek s vinicí a nikoli holé pole. Výsadbou se tak majetek žalovaného zvýšil. Nová pachtovní smlouva se netýká téže věci a propachtovaný pozemek byl přenechán k užívání a požívání s trvalými porosty, čemuž odpovídá pachtovné. Soud podrobně nezdůvodnil neprovedení navržených důkazů, zejména výslechy svědků a znaleckým posudkem na pravost podpisu na listině z 12. 4. 2002, a nevypořádal se s námitkou o pravosti listiny z 30. 9. 2015, kterou žalobce zpochybnil. Soud bez důkazů sám vlastním okem porovnal vymezení pozemku sporného a nového a dovodil, že jsou víceméně stejné, což je hodnocení předčasné, neboť se měl dotázat katastrálního úřadu nebo znalce. Srovnání pozemků pro věc však nemá význam, neboť pozemkovými úpravami původní pozemek zanikl a nový vznikl a vysázená vinice je součástí pozemku. Pozemkovými úpravami tak došlo k novému vymezení věcí a nový pozemek stíhá samostatný právní osud. Soud se také nevypořádal se všemi předloženými rozhodnutími jiných soudů, a to s rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 252 C 33/2019. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod § 205 odst. 2 o. s. ř. Dále zopakoval dokazování některými důkazy provedenými soudem prvního stupně (nájemní smlouvou příplatkovou z 11. 4. 2002, sdělením [stát. instituce] z 18. 12. 2002 ke změně využití pozemku, nájemní smlouvou základní [číslo] z 27. 2. 2004, dodatkem k nájemní smlouvě základní [číslo] ze 4. 1. 2012 a dodatkem k pachtovní smlouvě [číslo] dopisem žalobce z 30. 9. 2015, výkazem dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí) a doplnil dokazování důkazy ke skutečnostem, které byly uplatněny před soudem prvního stupně (kompletním obsahem dědických spisů [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], z nichž provedl soud prvního stupně dokazování toliko rozhodnutími o dodatečných projednáních dědictví ke spornému pozemku). Dále doplnil dokazování k těm skutečnostem, k nimž učinil soud prvního stupně závěry ve svém rozhodnutí, nemající zcela oporu v provedeném dokazování, jak správně namítal žalobce (přípisem Státního pozemkového úřadu z 23. 12. 2021, včetně jím provedeného soutisku mapy pozemkového katastru a platné mapy katastru nemovitostí, přílohou k výroku rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ohledně sporného pozemku, sdělením Krajského úřadu pro [územní celek], [stát. instituce] z 21. 12. 2021 včetně jeho příloh, to je katastrální mapy s vyznačením pozemku parcelní [číslo] mapy bývalého pozemkového katastru s vyznačením pozemku parcelní [číslo]). Rovněž poučil účastníky o možnosti jiného právního posouzení věci jako nároku z bezdůvodného obohacení (jehož se ostatně pro případ, že věc nebude posouzena podle jeho právního názoru, žalobce v řízení také domáhal) a poté dospěl k závěru, že byť některým odvolacím námitkám žalobce je třeba dát zapravdu, na základě v odvolacím řízení uplatněné námitky promlčení nároku žalobce pro případ posouzení nároku žalobce jako bezdůvodného obohacení (vycházející ze