15 CO 202/2021-387 — Krajský soud v Brně

<b>Průběh řízení před soudem I. stupně</b> 1. V řízení zahájeném dne 31. 3. 2019 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že je vlastníkem vozovek, chodníků a parkovišť (dále také„ zpevněné plochy“ nebo„ komunikace“) na 81 pozemcích nacházejících se v [obec] v [katastrální uzemí], a to vždy s výslovným určením, že daná vozovka, chodník nebo parkoviště je součástí daného pozemku. Podáním z 30. 12. 2020 navrhl změnu označení předmětných zpevněných ploch na pozemcích parc. [číslo] v tom směru, že se domáhá určení, že je vlastníkem„ všech stavebně zpracovaných vrstev materiálu umístěných na podloží těchto pozemků, a to jako součástí těchto pozemků“. Změna žaloby byla soudem I. stupně připuštěna dne 1. 2. 2021. Z celkového počtu 81 předmětných pozemků bylo 76 z nich identifikováno odkazem na přiložený geometrický plán [číslo] 2018, vypracovaný [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (ten byl přiložen k žalobě); zbývajících 5 pozemků (parc. [číslo]) bylo identifikováno tak, že jsou zapsány na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Všechny pozemky se nacházejí v lokalitě mezi hotelem [příjmení] a bývalým fotbalovým stadionem (za [anonymizováno]). Žalobce tvrdil, že všech 81 pozemků, na kterých se nachází předmětné zpevněné plochy, je v jeho vlastnictví a že byl vždy vlastníkem i zpevněných ploch, které se na těchto pozemcích nacházely (nachází). Dále tvrdil, že tyto zpevněné plochy vznikly v 50. letech minulého století při výstavbě fotbalového stadionu a následně v 70. letech byly rozšířeny a upraveny. Nájemní smlouvou z 24. 2. 1992 byly předmětné pozemky pronajaty PaedDr. [jméno] [příjmení] za účelem podnikání (výstavba a provoz sportovně-společenského areálu [příjmení]) s tím, že nájemce mohl povrchy předmětných pozemků opravovat a modernizovat, nikoli však na nich stavět nové zpevněné plochy, které by se staly jeho vlastnictvím. Žalobce rovněž tvrdil, že„ naprostá většina předmětných zpevněných ploch byla zhotovena stavební činností žalobce (na náklady bývalého Obvodního národního výboru [obec] V)“ a že„ některé zpevněné plochy byly počátkem 90. let provedeny v souvislosti se stavební činností investora PaedDr. [jméno] [příjmení] pravděpodobně přímo na zemskou pláň, tj. aniž by došlo ke spojení s původními zpevněnými plochami“. Poukázal dále na to, že všechny předmětné zpevněné plochy mají z hlediska zákona č. 13/1997 Sb. (dále také zákon o pozemních komunikacích) právní režim veřejně přístupných účelových komunikací, proto měl s odkazem na judikaturu zejména Nejvyššího soudu za to, že předmětné zpevněné plochy (které jsou současně účelovými komunikacemi) nemohou být samostatnými věcmi v právním smyslu, když se jedná jen o součásti pozemků. Tento názor opíral i o stavební provedení zpevněných ploch, ke kterému tvrdil, že mezi zemní plání a spodní vrstvou stavby není patrná pevná hranice, neboť jde o nestmelenou vrstvu štěrkopísku nasypanou a zhutněnou přímo na zemní pláň, bez pevného rozhraničení mezi oběma vrstvami. Svůj závěr o absenci pevného rozhraničení opíral o projektovou dokumentaci (vzorové příčné řezy komunikací) a o fotodokumentaci obsaženou ve znaleckém posudku [anonymizováno] [obec] [číslo] 2018. 2. Pro případ, že by soud dospěl k odlišnému závěru, tedy že předmětné zpevněné plochy představují věc v občanskoprávním smyslu, žalobce poukazoval na to, že žalovaná nemůže být vlastníkem předmětných komunikací, neboť své vlastnické právo odvozuje od kupní smlouvy z 24. 5. 2010, na základě které mělo údajně dojít k převodu movitých a nemovitých věcí uvedených v této smlouvě, mimo jiné i k předmětným účelovým komunikacím. K této kupní smlouvě tvrdil, že je neplatná, neboť v ní předmět převodu nebyl specifikován dostatečně a určitě (během řízení pak doplnil další důvod neplatnosti smlouvy, a to neurčitost sjednané kupní ceny). 3. V průběhu řízení žalobce rovněž začal tvrdit, že i pokud by se jednalo o samostatné stavby, pak by je s ohledem na okolnosti tohoto případu vydržel, neboť po celou dobu (a to již od kolaudace těchto staveb dne 20. 7. 1993) byl v dobré víře o tom, že je vlastníkem těchto komunikací jakožto součástí svých pozemků a takto je měl i ve své držbě. 4. Naléhavý právní zájem na dané určovací žalobě žalobce spatřoval v tom, že na předmětných i okolních pozemcích (dále také oblast„ za [anonymizováno]“) má v plánu výstavbu víceúčelové sportovní haly na území o ploše 25,72 ha s tím, že dne 10. 1. 2018 podal k příslušnému stavebnímu úřadu žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby. V průběhu řízení o vydání územního rozhodnutí se však jako účastník těchto řízení přihlásila žalovaná, která se prohlásila za vlastníka předmětných zpevněných ploch a která tak nedala souhlas s umístěním a provedením nové stavby. Jelikož žalovaná vlastnické právo žalobce zpochybňuje, znemožňuje tím žalobci vybudovat zamýšlenou stavbu. Proto byl nucen na základě výzvy správních orgánů podat ve lhůtě nejpozději do 31. 3. 2019 určovací žalobu podle § 80 o.s.ř. Žalobce poukázal i na preventivní charakter této žaloby, kdy konečným určením vlastnického práva bude předejito jakýmkoliv dalším budoucím sporům mezi účastníky. 5. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla zamítnuta. V řízení učinila nesporným jen to, že žalobce je vlastníkem všech pozemků uvedených v žalobě. Zásadně však nesouhlasila s právním názorem žalobce ohledně nesamostatnosti staveb na těchto jeho pozemcích. V tomto směru namítala, že na předmětných pozemcích jsou postaveny samostatné stavby komunikací, chodníků, nádvoří, parkovišť (zpevněné parkovací nebo odstavné plochy), které jsou samostatnými stavbami ve smyslu občanského zákoníku a nejsou součástí pozemků ve vlastnictví žalobce. Tyto stavby jsou ve vlastnictví žalované, která je nabyla na základě kupní smlouvy z 24. 5. 2010 od jejich původního vlastníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Tvrdila dále, že [jméno] [příjmení] tyto stavby vybudoval v rámci výstavby areálu [anonymizováno] na základě vydaného stavebního povolení z 19. 3. 1992 s tím, že předmětné stavby pak byly zkolaudovány dne 20. 7. 1993. Skutečnost, že se i z hlediska občanskoprávního jedná o samostatné stavby, dovozovala ze znaleckého posudku [anonymizováno] [obec] (o který žalobce opíral své odlišné stanovisko), když z tohoto posudku vyplývá, že všechny předmětné zpevněné plochy mají charakter dopravních staveb složených ze tří nebo čtyř konstrukčních vrstev uložených na upravené zemní pláni, která tvoří podloží těchto staveb (upravený terén). Namítala rovněž, že její právní předchůdce ([jméno] [anonymizováno]) neupravoval povrchy původních zpevněných ploch, ale všechny vozovky, chodníky a parkoviště (včetně nádvoří) postavil nové. K tomu poukazovala na to, že všechny původní zpevněné plochy byly kompletně odstraněny (s tím, že to prokazuje technická správa SO [číslo]). V tomto směru také namítala, že žaloba je neurčitá, pokud žalobce tvrdí, že„ naprostá většina předmětných zpevněných ploch“ byla zhotovena stavební činností na náklady Obvodního národního výboru [obec] V, když není jasné, které zpevněné plochy tedy měly být jen opraveny a které byly postaveny nové. K tomu dodávala, že pokud nějaké zpevněné plochy její právní předchůdce jen opravoval, jednalo se výlučně o opravu ulice [ulice] a o opravu obvodové komunikace fotbalovém stadionu, tedy o komunikace, které nejsou předmětem tohoto řízení. Žalovaná konečně poukazovala na účelovost žaloby, kterou spatřovala v tom, že žalobce si v minulé době byl dobře vědom toho, že předmětné zpevněné plochy jsou ve vlastnictví žalované, neboť na podzim 2016 sám oslovil žalovanou s nabídkou odkupu těchto ploch (staveb). O tomto odkupu následně účastníci dva roky jednali a až na podzim 2018 (po změně ve vedení města Brna) žalobce začal tvrdit, že předmětné komunikace nejsou samostatnými stavbami a že jsou součástí jeho pozemků. 6. Soud I. stupně po provedeném dokazování (listinnými důkazy, místním šetřením dne 14. 4. 2021 a výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který vypracoval geometrický plán nutný pro oddělení předmětných pozemků) rozsudkem z 28. 4. 2021, č. j. 61 C 65/2019-336 ve věci rozhodl tak, že výrokem I. určil, že žalobce je vlastníkem jednotlivých vozovek, chodníků, parkovišť a stavebně zpracovaných vrstev materiálu umístěných na podloží pozemků označených v žalobě s tím, že se ve všech případech jedná o součásti předmětných pozemků a s tím, že všechny pozemky jsou vyznačeny v přiloženém geometrickém plánu [číslo] 2018 vypracovaném [právnická osoba], [IČO], který je přílohou tohoto rozsudku (výrok I.). Dále výrokem II. určil, že žalobce je vlastníkem vozovek na pozemku parc. [číslo] chodníků na pozemku parc. [číslo]; rovněž vždy jako součásti těchto pozemků, když tyto pozemky jsou zapsány na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok II.). Výrokem III. pak žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 574 992 Kč. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně při posuzování charakteru před