16 CO 197/2021-108 — Krajský soud v Brně

1. Výše uvedeným usnesením soud I. stupně rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost odstranit betonové piloty umístěné na pozemku parc. [číslo] pozemku parcela [číslo] v [katastrální uzemí], a zdržet se umísťování obdobných překážek na tyto pozemky, a do tří dnů od doručení tohoto usnesení (výrok I.), dále pokud jde o náklady řízení bylo uloženo žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 11 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.) a konečně bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově, soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.). 2. Proti tomuto usnesení soudu prvého stupně podal odvolání žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce, a to proti výroku I. a na něm závislému výroku II. V obsáhle podaném odvolání namítal, že mu nebyl doručen návrh, že soud prvého stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, že mu byla uložena povinnost odstranit betonové piloty z celých pozemků bez bližší specifikace, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, (tvrzené rušení držby nelze pokládat za svémocné a že se nejedná o zásah do sféry cizí držby, ale naopak o zcela přiměřený zásah provedený v mezích volnosti dané žalovanému zákonem). Žalobce pak dále obsáhle odůvodňoval otázku nedoručení žaloby, vytýkal dále soudu prvého stupně nesprávně zjištěný skutkový stav věci a proč on sám ve věci přistoupil k vyznačení betonovými piloty hranic služebnosti žalobce tak, aby efektivně zabránil neustále se opakujícím protiprávním nadužíváním služebnosti a za jakých konkrétních okolností došlo k uzavření služebnosti a kde konkrétně pak rozebíral zásady pro výkon služebnosti. Poté poukázal na komunikaci a korespondenci stran a zdůraznil, že žalobce ve svém protiprávním jednání neustával a nezbylo tedy mu než po postupném zavádění různých opatření přistoupit až k realizaci betonových pilotů na hranicích služebnosti. Žalobce se dále v podaném odvolání vyjádřil k právní kvalifikaci jednání účastníků z hlediska možnosti poskytnutí ochrany žalobci podle ustanovení § 177 a násl. o. s. ř., když instalaci betonových prvků pokládá za důvodnou vzhledem k předchozímu protiprávnímu jednání žalobce. Závěrem s ohledem na všechny své obsáhle uvedené skutečnosti a právní argumentaci navrhl, aby Krajský soud v Brně jako soud odvolací změnil napadené usnesení soudu prvého stupně tak, že se žaloba zamítá a žalobce bude zavázán k povinnosti nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů. 3. Právní zástupce žalovaného se v písemném vyjádření k odvolání žalobce vyjádřil tak, že se neztotožňuje s odvolacími námitkami žalovaného a je toho názoru, že odvolání žalovaného by mělo být zamítnuto. Poukázal na to, že žalovaný své odvolání odůvodnil zejména třemi okruhy argumentace: 1., že žaloba nebyla žalovanému doručena, a nemohl se k ní vyjádřit, 2., že žalobce užívá služebnosti šířeji, než bylo sjednáno, a proto se nemůže domáhat ochrany držby, kterou nemá a 3., že zásah žalovaného nebyl svémocný, když pouze chrání svůj majetek a potažmo nejde o zásah do práv žalobce, když žalobce tato práva nemá. Argumentaci žalovaného pak považoval za účelovou, když se pak obsáhle vyjádřil k jednotlivým okruhům argumentace žalobce a zdůrazňoval, že v řízení na ochranu rušené držby právní stav ustupuje faktickému, zdůrazňoval však, že smluvně sjednaná věcná břemena nebyla na místě nikterak vyznačena zhruba do roku 2019, kdy je nechal žalovaný na cestu nakreslit a žalobce tak tímto způsobem v dobré víře užíval věcná břemena po celou dobu, když po většinu této doby nebyl mezi účastníky spor. Podotýkal, že z odvolání žalovaného je tak zcela zřejmé, že sám žalovaný potvrzuje, že žalobce fakticky držel práva z věcných břemen i na území širším, než jak bylo ve smlouvě ujednáno a tímto potvrzuje faktický stav na místě, jehož ochrany se žalobce domáhá v nadepsaném řízení, když tento faktický stav svémocně žalovaný narušil umístěním betonových pilotů. Zejména dále zdůrazňoval, že při žalobě na ochranu rušené držby se pak má soud omezit toliko na zkoumání, zda žalobce má držbu a že tato je svémocně rušena, což soud I. stupně učinil. K argumentu žalovaného, že žalobce užívá služebnost šířeji, než bylo sjednáno pak žalobce zdůrazňoval, že užíval věcná břemena v areálu provozu své podnikatelské činnosti a pokud tedy žalobce užíval věcná břemena na širším území, než jak byla zřízena smlouvou, užíval je v dobré víře, že se pohybuje na vymezeném území, když žalovaný s tímto také po řadu let souhlasil. Je přesvědčen, že by věcná břemena na rozšířeném území, by vydržel, nebýt zásahu žalovaného, když žalovaný betonové piloty v areálu umístil cca 2 měsíce před uplynutím desetileté doby pro vydržení. Znovu zdůraznil, že v nadepsaném řízení právní stav ustupuje faktickému a faktickým stavem je, že žalobce věcná břemena v dobré víře držel i na její případné rozšířené části oproti jejich smluvnímu vymezení a v umístění betonových pilotů žalovaným je v jejich dalším užívání žalobci svémocně bráněno. K otázce svémocnosti jeho zásahu uvedl, že nemohlo dojít k tomuto svémocnému zásahu do práv žalobce, kdy žalobce tato práva nemá a žalovaný jen chrání svůj majetek a zdůraznil, že fakticky držel práva odpovídající věcným břemenům chůze jízdy a stání, a to v dobré víře. Závěrem uvedl, že v nadepsaném řízení dostatečně prokázal, že práva z věcných břemen skutečně držel a že v jejich další držbě žalobci žalovaný svémocně bránit, navrhl usnesení soudu prvého stupně potvrdit a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. 4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas oprávněným subjektem proti rozhodnutí, proti němuž odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dovodil, že odvolání žalovaného důvodné není. 5. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby, jednání není třeba nařizovat. 6. Podle § 178 o. s. ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. 7. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. 8. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. 9. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. 10. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. 11. Podle § 1259 o. z. kdo je oprávněn ze služebnosti, může se domáhat ochrany svého práva; § [číslo] až [číslo] se použijí obdobně. 12. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, soud prvého stupně se nejprve zabýval otázkou dodržení hmotněprávní propadné lhůty kdy, kdy dospěl k závěru, že šestitýdenní lhůta pro podání žaloby byla dodržena (žalobce se dozvěděl o umístění betonových pilotů na povinných pozemcích žalovaného dne 1. 5. 2021 a 14. 6. 2002 byla podána žaloba). Z předložených listin pak vzal soud prvého stupně za zjištěné, že žalovaný znemožnil výkon věcných břemen a žalobce – chůze a jízdy na pozemcích parc. [číslo] jak bylo sjednáno ve smlouvě o zřízení věcného břemene ze dne 26. 7. 2011 tím, že na pozemcích umístil betonové piloty, přičemž žalobce již od roku 2011 pokojně realizoval věcné břemeno chůze a jízdy na povinných pozemcích žalovaného, a to právě na základě výše citované smlouvy o zřízení věcného břemene. Soud I. stupně pak zdůraznil, že smyslem podané žaloby není ochrana práva, ale pokojného stavu, a soud takto nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou poctivou nebo pravou. K úspěchu žaloby není třeba prokazovat kvalifikovanou držbu, ochrany požívá nejen držba řádná poctivá a práva, ale i držba nepoctivá neřádná a nepravá. Rušení držby je tak každé omezování držitele ve výkonu drženého práva. Soud I. stupně také zdůraznil, že se jedná předem o poskytnutí ochrany do posledního pokojného, a tedy faktického stavu. Soud nezkoumá právní vztahy, nezjišťuje, zda se jedná o držbu podle občanského zákoníku, řádnou (§ 991), poctivou (§ 992 nebo pravou § 993, ale vychází se pouze faktického (pokojného) stavu. Soud se omezuje jen na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení a na základě všech zjištěných skutečností pak vzal soud podle stupně za prokázané, že žalovaný svým jednáním narušil pokojný stav držby práva žalobce věcných břemen chůze a jízdy povinným k pozemku žalovaného a žalobě vyhověl. Byl toho názoru, že do držby práva žalobce žalovaný excesivně zasáhl, když umístil betonové piloty na povinných pozemcích, čímž jednal svém