17 CO 40/2022-108 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Prostějově (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 2. 2. 2021, č. j. 14 C 375/2020-50, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 40.117,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 52.617,67 Kč od 15. 10. 2018 do 23. 10. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 50.117,67 Kč od 24. 10. 2018 do 16. 11. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 45.117,67 Kč od 17. 11. 2018 do 21. 12. 2018 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 40.117,67 Kč od 22. 12. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla žalovaným 1) a 2) uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12.640,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný 2), v němž namítá nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně, který nebyl plně obeznámen se všemi skutečnostmi a rozhodoval pouze na základě důkazů, které předložil žalobce. Žalovaný 2) uvedl, že projevil zájem řešit vzniklý dluh a ve třech splátkách uhradil částku 12.500 Kč, přestože nebyl majitelem škodícího vozidla, ale byl účastníkem dopravní nehody, kterou způsobil. Žalovaný 2) má za to, že nemůže být rovným dílem posuzován a souzen jako žalovaný 1), soud prvního stupně proto nesprávně rozhodl, pokud povinnost k úhradě dlužné částky stanovil oběma žalovaným společně a nerozdílně. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil. 3. Žalobce se k odvolání žalovaného 2) vyjádřil písemně s tím, že je považuje za nedůvodné a navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, neboť soud prvního stupně se správně vypořádal se všemi námitkami žalovaného 2). Právně irelevantní skutečností je, že žalovaný 2) byl za dopravní nehodu již přestupkově potrestán, odpovědnost občanskoprávní za škodu tím není vyloučena. Dále žalobce poukázal na příslušná ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., podle něhož solidárními dlužníky jsou provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma, řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaný 2) dopravní nehodu způsobil, jeho odpovědnost za škodu vyplývá z § 2910 občanského zákoníku, neboť jako řidič škodícího vozidla vlastním zaviněným jednáním porušil povinnosti stanovené zákonem a zasáhl do absolutního práva poškozeného. Řidič nemusí být současně provozovatelem škodícího vozidla, odpovědnosti provozovatele a řidiče za škodu stojí vedle sebe a jedna druhou nevylučuje a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud oba žalované zavázal k povinnosti zaplatit dlužnou částku společně a nerozdílně. 4. Žalovaný 1) se k odvolání písemně nevyjádřil. 5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného 2) bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu ve vztahu k oběma žalovaným, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Odvolací důvody, o které žalovaný 2) opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil. 7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 4. 5. 2020, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 40.117,67 Kč s příslušenstvím z titulu regresního plnění. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že dne 13. 11. 2017 způsobil žalovaný 2) vozidlem Škoda Felicia, [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem byl žalovaný 1), škodu ve výši 155.433 Kč na vozidle Škoda Fabia, [registrační značka], jehož vlastníkem je [jméno] [příjmení], [obec a číslo], [obec]. Žalovaný 2) způsobil dopravní nehodu tím, že vjel do protisměru, kde se střetl s vozidlem poškozeného [jméno] [příjmení]. Žalovaný 2) se svým jednáním dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný 1) měl podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti ke škodícímu vozidlu. Žalovaný 1) tuto svoji povinnost nesplnil, neboť k datu dopravní nehody - ke vzniku škody neměl sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. ukládá [obec] kanceláři pojistitelů povinnost poskytnout plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za níž odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti. V daném případě za škodu na vozidle [jméno] [příjmení] odpovídá žalovaný 1) - provozovatel vozidla spolu se žalovaným 2) - řidičem vozidla, který porušil povinnost při provozu na pozemních komunikacích. Poškozený [jméno] [příjmení] uplatnil škodu ze svého havarijního pojištění sjednaného s [právnická osoba], která mu vyplatila pojistné plnění ve výši 155.433 Kč a ta následně právo na náhradu plnění uplatnila u České kanceláře pojistitelů. Česká kancelář pojistitelů (Kancelář) pověřila třetí osobu – společnost [právnická osoba] k vyřízení pojistné události a poté uhradila pojišťovně poškozeného náhradu poskytnutého plnění ve výši 155.433 Kč spolu s poplatkem za vyřízení případu ve výši 2.420 Kč. Podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. vznikl Kanceláři výplatou plnění z garančního fondu nárok na náhradu 1/3 toho, co plnila poškozenému včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však v částce 300.000 Kč. Kancelář vyplatila pojišťovně poškozeného částku 157.853 Kč, z čehož jedna třetina činí 52.617,67 Kč. Vůči pohledávce žalobce jsou solidárními dlužníky provozovatel vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena – žalovaný 1), řidič – žalovaný 2) je solidárním dlužníkem, pokud za tuto škodu odpovídá. V daném případě vznikla odpovědnost za škodu obou žalovaných a speciální postižní právo žalobce je dáno přímo ze zákona. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 7. 2018 uzavřenou mezi Kanceláří a žalobcem došlo k převodu předmětné pohledávky Kanceláře vůči žalovaným na žalobce, tato skutečnost byla žalovaným písemně oznámena. Žalovaní, resp. žalovaný 2) na pohledávku žalobce uhradil ke dni podání žaloby celkem 12.500 Kč, a to platbu ze dne 23. 10. 2018 ve výši 2.500 Kč, ze dne 16. 11. 2018 ve výši 5.000 Kč a ze dne 21. 12. 2018 ve výši 5.000 Kč, poté žalovaní na pohledávku žalobce ničeho neuhradili, na výzvy, včetně výzvy předžalobní, nereagovali. 8. Soud prvního stupně ve věci vydal dne 29. 5. 2020 elektronický platební rozkaz pod č. j. EPR 105960/2020-9, který byl následně usnesením ze dne 25. 9. 2020 zrušen, poněvadž se jej nepodařilo doručit žalovaným do vlastních rukou. 9. Oba žalovaní zůstali v průběhu řízení před soudem prvního stupně zcela nečinní, na výzvy soudu k vyjádření k žalobě nereagovali, soud prvního stupně postupoval procesně správně, pokud se souhlasem účastníků (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř., § 49 odst. 4 o. s. ř.) věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu listinných důkazů předložených žalobcem a jeho žalobních tvrzení, která s listinnými důkazy korespondovala. Oba žalovaní byli v průběhu celého nalézacího řízení pasivní, soud prvního stupně předpokládal, že s tvrzeními obsaženými v žalobě souhlasí, jakož i s jeho procesním postupem. 10. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (záznamem o dopravní nehodě ze dne 13. 11. 2017, potvrzením Policie ČR, zápisem o poškození motorového vozidla ze dne 13. 3. 2018, likvidační zprávou České kanceláře pojistitelů, účtem plnění ze dne 15. 3. 2018, oznámením o poskytnutí plnění poškozenému, dokladem o výplatě plnění, dokladem o výplatě odměny pověřenému partnerovi, upomínkami ze dne 4. 10. 2018 a 27. 4. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 7. 2018, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 7. 2018 a 4. 10. 2018), dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, neboť žalovaný 1) jako provozovatel škodícího vozidla Škoda Felicia, [registrační značka] nesplnil povinnost uloženou mu § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tj. povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti ke škodícímu vozidlu. Tuto povinnost k datu dopravní nehody a ke vzniku majetkové š