18 CO 44/2022-162 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 24.905 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.803,05 Kč a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 13.564 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), dále žalovaného zavázal ve stejné lhůtě nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení 9.182 Kč (výrok II). Rozhodl tak v řízení zahájeném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 7. 2018, kterým se žalobce domáhal po žalovaném plnění původně ze dvou zápůjček - smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 10. 2014 částky 14.000 Kč a smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 19. 6. 2014 částky 4.000 Kč, poskytnuté žalovanému jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] Po částečném zpětvzetí zůstalo předmětem řízení plnění z první se shora uvedených smluv. Ohledně nich bylo podanému návrhu vyhověno, kdy soud I. stupně dovodil, že žalovaný předmětnou smlouvu podepsal, v ní stvrdil převzetí částky 14.000 Kč a nárok žalobce není promlčen. 2. Proti rozsudku podal prostřednictvím svého opatrovníka odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a žádnému z účastníků nepřiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Ve vztahu k nároku, který zůstal předmětem řízení, vyplývajícímu ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 10. 2014 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 14.000 Kč, uvedl, že tuto měl žalovaný právnímu předchůdci žalobce vrátit zvýšenou o 11.705 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1.788 Kč a odměnu za administrativní zpracování zápůjčky 2.661 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.526 Kč, tedy celkovou částku 25.705 Kč měl žalovaný zaplatit v 60 měsíčních splátkách po 429 Kč, kdy poslední splátku uhradil 14. 10. 2014. Dne 2. 4. 2015 vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé neuhrazené jistiny ve výši 13.564 Kč a nedoplatku na dlužném poplatku ve výši 11.341 Kč. Podle okresního soudu žalobci nepřísluší smluvní úrok ze zápůjčky za dobu od data původní splatnosti zápůjčky do jejího úplného zaplacení, který byl u smluv o zápůjčkách sjednán pevnou částkou a dále jinak (jako procentní) upraven v rámci smluvních podmínek. Mezi textem smlouvy a smluvními podmínkami tak vznikl rozpor. Žalovaný dále namítl, že nároky uplatněné žalobou jsou promlčeny, neboť žalobce mohl podat žalobu na zaplacení dlužné částky a alikvotní části úroků již v okamžiku, kdy se žalovaný dostal do prodlení s placením jednotlivé splátky, tedy ode dne následujícího po dni, kdy splátka zápůjčky měla být zaplacena, počala běžet promlčecí doba. Jak sám uvádí žalobce, žaloba byla podána dne 27. 7. 2018, přičemž žalovaný uhradil zřejmě pouze jednu splátku dne 14. 10. 2014. Z opatrnosti, neboť je zastoupen opatrovníkem, namítl, že žalovaný smlouvu o zápůjčce neuzavřel a částku tvrzenou žalobcem od jeho právního předchůdce neobdržel. 3. Žalobce v písemném vyjádření označil odvolání za nedůvodné, opírající se o nové skutečnosti a nové důkazy, které by v odvolacím řízení neměly být přípustné. Dodal, že opatrovník ustanovený podle § 29 odst. 3 o. s. ř. nemůže namítat neuzavření soukromé listiny, když nemohl zjistit stanovisko žalovaného v této věci. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjektem k tomu oprávněným (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého zopakoval a doplnil dokazování, a dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro změnu rozsudku. 5. Odvolací soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla při poskytnutí zápůjčky zkoumána úvěruschopnost žalovaného (srov. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), a rovněž k označení důkazů k uvedeným tvrzením. 6. V reakci na tuto výzvu žalobce doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 1. 11. 2022 tak, že posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele před uzavřením smlouvy, tak tomu bylo i v tomto případě, kdy právní předchůdce žalobce zhodnotil informace získané od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Údaje byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 1. 10. 2014. Z ní vyplývá, že právní předchůdce žalobce posoudil situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy, z předložených dokladů SIPO. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný pak svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů. 7. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka v písemné replice ze dne 8. 11. 2022 namítl, že žalobce nepostupoval s potřebnou pečlivostí a dostatečně si neověřil schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Žalovaný vykázal pouze příjem 11.683 Kč, přitom nežil ve vlastním bytě či domě, ale žil zřejmě v nájemním bytě, musel hradit nájemné, z výše měsíčního příjmu vyplývá, že mu nezbývalo dostatek prostředků k nákupu jídla, zaplacení energií a hrazení dalších nutných životních potřeb. Namítl neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. 8. Odvolací soud věc projednal u jednání dne 15. 11. 2022 v nepřítomnosti žalobce, který svoji neúčast u jednání omluvil a o odročení jednání nepožádal. 9. Odvolací soud doplnil dokazování zákaznickou kartou (č. l. 136 spisu), na které se nachází údaje žalovaného, vedle dalších i údaje o tom, že jde o bývalého/stávajícího zákazníka, adresa jeho trvalého pobytu ve Slovenské republice, kontaktní adresa ve [obec], údaj o tom, že má dvě nezaopatřené děti, narozené v roce 2012 a 2014, je zaměstnán jako pomocný dělník s měsíční mzdou 11.683 Kč, běžné měsíční výdaje domácnosti jsou uvedeny - nájem/inkaso 3.000 Kč, telefon 200 Kč, splátky zápůjček/výživné 1.000 Kč, výdaje na domácnost 3.000 Kč, tj. celkem 7.200 Kč. V kolence ověřené dokumenty je bez bližší specifikace zaznamenáno, že právní předchůdce žalobce měl k dispozici občanský průkaz žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní/podnájemní smlouvu a doklad SIPO. 10. Odvolací soud dále zopakoval dokazování smlouvou o zápůjčce ze dne 1. 10. 2014 mezi [právnická osoba] a žalovaným, o poskytnutí zápůjčky žalovanému ve výši 14.000 Kč, kterou se žalovaný a další částku 11.705 Kč zavázal splácet v celkem 60týdenních splátkách po 429 Kč, počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí zápůjčky. Z písemné výzvy k plnění ze dne 21. 6. 2018 vyplývá, že žalovaný jí byl vyzván k úhradě dlužných pohledávek ze smluv [číslo] [číslo] v celkové výši 37.688,12 Kč ve lhůtě do 28. 6. 2018. Z podacího lístku na č. l. 45 spisu bylo zjištěno, že předžalobní výzva k plnění byla zástupcem žalobce žalovanému zaslána na adresu ve Slovenské republice dne 21. 6. 2018. 11. Závěr soudu I. stupně, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 1. 10. 2014 byla uzavřena smlouva o zápůjčce a za jakých podmínek se tak stalo (viz odstavec 9. odůvodnění napadeného rozsudku) považuje odvolací soud po zopakování dokazování za správný. Podpisem smlouvy žalovaný současně stvrdil i převzetí částky 14.000 Kč. Žalobci byla pohledávka z této smlouvy postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017. Právní posouzení vztahu účastníků vedle úpravy v ustanoveních § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, však s ohledem na skutečnost, že na žalovaného se hledí jako na spotřebitele, podléhala i úpravě zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění jeho novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. Podle jeho ustanovení § 9 odst. 1 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Uvedené bylo i důvodem, pro který odvolací soud vyzýval žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, zda a jak při uzavření smlouvy posuzoval jeho právní předchůdce schopnost žalov