18 CO 68/2021-569 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobce je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] označené v geometrickém plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2014 ze dne 3. 11. 2014 písmenem b) o výměře 11 m2, části pozemku parc. [číslo] označené ve stejném geometrickém plánu písmenem c) o výměře 7 m2 a části pozemku parc. [číslo] označené ve stejném geometrickém plánu písmenem a) o výměře 14 m2, vše v k. ú. [obec] s tím, že geometrický plán je přílohou [číslo] rozsudku (vše výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Znojmě náklady řízení ve výši 11.418,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a žalované 1/, 2/ zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Znojmě společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 11.418,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]). Rozhodl tak o žalobě podané dne 12. 1. 2015 na určení vlastnického práva žalobce k výše označeným částem pozemků ve vlastnictví žalovaných a rovněž na určení existence časově neomezeného věcného břemene váznoucího na části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], blíže specifikovaného, odpovídajícího právu průchodu a průjezdu přes pozemky žalovaných. Napadeným rozsudkem rozhodoval již pouze ve vztahu k určení vlastnického práva žalobce k částem pozemků, když druhý nárok na určení existence časově neomezeného věcného břemene byl dřívějšími rozhodnutími soudu (rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 5. 2018, č. j. 7 C 7/2015-445 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2020, č. j. 21 Co 246/2018-485) pravomocně zamítnut. Žalobě na určení vlastnického práva soud I. stupně nyní vyhověl. 2. Proti rozsudku podali odvolání žalovaní a domáhali se jeho změny a zamítnutí žaloby. Namítali, že soud I. stupně o věci rozhodl v rozporu se zjištěným skutkovým stavem věci. Za účelové označili tvrzení žalobce o tom, že když pozemek kupoval, geodet vyměřil pozemek podle toho, kde byl postaven plot. Pokud by tomu tak bylo, odpadl by předmět tohoto sporu. Plot nebyl postaven na hranici pozemku. Geodet nevyměřoval nabývaný pozemek podle plotu, ale podle skutečné hranice mezi pozemky a nově vznikající pozemek vymezil v terénu trubkami. Žalobce užíval více, než mu náleželo, vyšlo najevo, že trubky se nacházely uvnitř zaplocení jeho pozemku. Žalobce si v době nabytí vlastnického práva k pozemku musel být vědom toho, že plot není umístěný na hranici pozemku, kterou vytýčil geodet, ale kupovaný pozemek je menší. Skutečnou hranici vyznačovaly trubky, kterými byl pozemek geodetem vyznačen, umístěné uvnitř plotu. Žalobce musel geodetovi umožnit přístup, neboť pozemek byl oplocen, jinak by značky neosadil. Geometrický plán ze dne 16. 9. 1999 pozemek vymezuje jako menší, než jak byl ohraničen plotem. Žalobce si musel být vědom, že pozemek kupuje v menší výměře. Uvedené vylučuje dobrou víru žalobce. 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro změnu rozsudku a zamítnutí žaloby. 4. Jak již vyplynulo ze shora uvedeného i odvolací soud se zabýval věcí opětovně, když svým dřívějším rozhodnutím (rozsudek ze dne 9. 6. 2020, č. j. 21 Co 246/2018-485) potvrdil zamítavý rozsudek soudu I. stupně o žalobě na určení časově neomezeného věcného břemene odpovídajícího právu průchodu a průjezdu v rozsahu vymezeném blíže geometrickým plánem ve prospěch pozemku parc. [číslo] zatěžujícímu části pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], a v části o určení vlastnického práva žalobce k částem pozemků vymezeným v geometrickém plánu Ing. [příjmení] písmeny a) o výměře 14 m2 z pozemku parc. [číslo] písmenem b) o výměře 11 m2 z pozemku parc. [číslo] písmenem c) o výměře 7 m2 z pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (k důvodům blíže odstavec 11. rozsudku krajského soudu). Soudu I. stupně vedle dalšího uložil, aby se zabýval především tím, zda žalobce a jeho bývalá manželka mohli být v době nabytí vlastnického práva k nově vznikajícímu pozemku parc. [číslo] se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim pozemek náleží v rozsahu (v hranicích), v jakém se nyní již jen žalobce domáhá určení vlastnického práva k částem pozemků ve vlastnictví žalovaných. Soud I. stupně postupoval podle pokynů odvolacího soudu a žalobce vyzval k doplnění skutkových tvrzení. Ta žalobce doplnil podáním ze dne 5. 8. 2020, č. l. 493 spisu a uvedl, že pozemek mu byl přidělen zástupci Českého zahrádkářského svazu z titulu Smlouvy o přenechání pozemků do dočasného užívání uzavřené s JZD 9. května v [obec] dne 22. 6. 1988. Bylo povoleno i zaplocení pozemků. Po roce 1989 chtěl získat větší právní jistotu a pozemek odkoupit, kontaktoval vlastníka – paní [jméno] [příjmení]. Z tohoto důvodu byl Ing. [jméno] [příjmení] dne 14. 9. 1999 vyhotoven geometrický plán [číslo] 1999, který z pozemku par. [číslo] vydělil pozemky parc. [číslo] O odkoupení jednal v rozsahu, v jakém pozemek užíval jako člen zahrádkářského svazu, hranice byly v terénu vymezeny oplocením a takto byl pozemek i zaměřen a oddělen geometrickým plánem. S oplocením nebylo manipulováno až do roku 1997, kdy si žalovaní nechali zaměřit hranici mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] žalobce v rámci zachování dobrých vztahů posunul plot na místo nově označené geometrem jako hranice mezi pozemky. Soud I. stupně doplnil dokazování výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé manželky žalobce, z jehož obsahu nic podstatného zjištěno nebylo, svědka [jméno] [příjmení], souseda žalobce, žalovaného 1/ a dále Ing. [příjmení], který zpracovával geometrické plány v roce 1997, 1999 i v roce 2014 a který uvedl, že si již nepamatuje, podle čeho zaměřil pozemek v roce 1999, obecně dodal, že pokud sousedé chtějí vyznačit hranici, tak je zaměří, jak se sousedé domluví. V roce 2014 pak zaměřoval skutečný stav podle oplocení. 5. Soud I. stupně po shora uvedeném doplnění napadeným rozsudkem rozhodl tak, že podané žalobě v části o určení vlastnického práva žalobce vyhověl, když dospěl k závěru, že žalobce a jeho manželka vydrželi vlastnické právo k částem pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, neboť pozemek od roku 1999 až do roku 2013 užívali v rozsahu, v jakém je nyní žalováno určení vlastnického práva a nebylo prokázáno, že by vlastnická hranice byla vytyčena jinak. Pokud hranice byla označena železnými trubkami, jak vyplývá z geometrického plánu z roku 1999, nebylo prokázáno, že by železná trubka zjištěná na místě samém byla původní značkou na místě hranice. Na straně žalobce tak dovodil dobrou víru a jeho držbu považoval za oprávněnou. 6. V odvolacím řízení již účastníci žádné nové skutečnosti ani důkazy neuplatnili. Odvolací soud neshledal potřebu doplňovat nebo opakovat dokazování, vycházel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud I. stupně, který však tento nesprávně právně posoudil. 7. Otázkou vydržení vlastnického práva k částem pozemku je třeba se zabývat podle občanského zákoníku – zákona č. 40/1964 Sb., a to jeho ustanovení § 134 odst. 1, § 129 odst. 1 a § 130 odst. 1. (blíže rovněž odstavce 6. až 10. rozsudku odvolacího soudu sp. zn. 21 Co 246/2018). Vydržení hojí nedostatek titulu při nabytí vlastnického práva či vady nabývajícího titulu, o kterém nabyvatel nemohl vědět při zachování obvyklé opatrnosti, evidentně kdy byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že titul zde je. Pozemek, resp. jeho část, je věcí způsobilou být předmětem vydržení. Žalobce jako fyzická osoba je subjektem způsobilým nabýt vlastnické právo k nemovitosti vydržením. Pro pozitivní závěr o vydržení vlastnického práva k pozemku je třeba existence oprávněné držby a uplynutí vydržecí doby, která byla stanovena na 10 let (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Držba předpokládá faktické přímé i nepřímé ovládání věci v úmyslu mít ji pro sebe, kdy s ní držitel nakládá jako s vlastní věcí či vykonává uvedené právo pro sebe a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc (nebo právo) náleží. Kdo se domáhá vydržení, musí tvrdit skutkové okolnosti, ze kterých dobrá víra o výše uvedeném vyplývá, tedy o tom, že je v dobré víře, že mu věc skutečně patří. Pro její absenci stačí, aby měl držitel o svém právu pochybnosti. Uvedené je třeba hodnotit objektivně. Přeneseno na tuto věc, oprávněný držitel musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem pozemku, a to v hranicích větších – rozšířených o části sousedních pozemků, jak jsou specifikovány v geometrickém plánu, který tvoří přílohu napadeného rozsudku soudu I. stupně. [obec] víra se hodnotí objektivně, nikoli pouze ze subjektivního pohledu d