19 CO 112/2022-103 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: I. Žalovaná je povinna vyklidit byt [číslo] byt [číslo] ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa], č. o. [anonymizováno], na ulici [ulice] v [obec] a vyklizené je předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6.200 Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu na vyklizení předmětných bytů aby zamítl. Namítala, že jí nebylo umožněno se k věci vyjádřit, protože v době, kdy probíhalo jednání, se omluvila ze zdravotních důvodů. Žádá o šanci se k věci vyjádřit, dát dohromady podklady a moci se obhájit. Namítala, že do bytu investovala mnoho peněz a úsilí, aby se v něm dalo žít, kdy většinu oprav a úprav je schopná zdokladovat účtenkami. Vše řádně odevzdala na stavebním úřadě, jen nedomyslela následky zdlouhavého jednání z její strany. Myslela si, že když bude řádně platit nájem, tak bude vše v pořádku. Ztráta bydlení by pro ni byla likvidační, pečuje o nemocného syna a nezletilou dceru, přičemž žádala o možnost dát vše do pořádku. Dále uvedla, že nemá jinou možnost bydlení a ještě se stará o nemocnou matku. 3. Žalobce v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného, kdy upozornil, že soud I. stupně první nařízené jednání odročil pro telefonickou omluvu žalované a v pořadí druhou omluvu vyhodnotil jako pozdní a nedůvodnou, když se opět jednalo pouze o telefonickou omluvu v den jednání, přičemž ani jedna z těchto omluv nebyla následně doplněna o potvrzení lékaře. Žalovaná tedy mylně uvádí, že jí nebylo umožněno se vyjádřit, když nejenže nedoložila skutečnosti, které by omluvily její neúčast na jednání, ale ani se k meritu věci dále nevyjádřila, stejně jako tak nečiní ani v odvolání. Žalovaná měla povinnosti týkající se rekonstrukce splnit do konce července roku 2015, přičemž v rámci svého odvolání po šesti letech tvrdí, že už počala činit kroky ke sloučení bytů. Žalované byla ze strany žalobce opakovaně poskytnuta šance ke smírnému vyřešení věci, když docházelo k prodlužování nájemní smlouvy od ledna 2015 do srpna 2018. Upozornil ještě na to, že žalovaná ani aktuálně své bezprávní užívání bytů v řízení nerozporuje, dokonce je v rámci svého vyjádření uznává. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, jakož i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Soud I. stupně se zcela správně vypořádal se skutkovým stavem věci, provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedeného dokazování dovodil zcela správné skutkové závěry. Na tyto skutkové závěry zcela přiléhavě aplikoval právo a s nastolenou materií se vyrovnal velmi pečlivým a srozumitelným způsobem. Odvolací soud tak nemá opravdu nic, co by chtěl k naprosto správnému odůvodnění rozsudku soudu I. stupně dodat, změnit či naformulovat jinak. Z tohoto důvodu lze se vší odpovědností konstatovat, že na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně může odvolací soud plně odkázat. Odvolací soud se totiž naprosto shoduje s posouzením jak skutkového, tak právního stavu věci způsobem, jak tento provedl soud I. stupně. Důvodnou přitom není žádná z odvolacích námitek žalované, žalovaná sama se zbavila možnosti se ve věci před soudem vyjádřit, tato možnost jí však byla poskytnuta v rámci řízení odvolacího, žalovaná této možnosti využila. Před odvolacím soudem se podrobně vyjádřila k tomu, co všechno v předmětných bytech zrekonstruovala a opravila, že si na rekonstrukci půjčila od matky a rovněž se vyjádřila i k onemocnění svého syna, jakož i k tomu, že má v péči ještě nezletilou dceru. Přiznala současně, že měla formální stránku své rekonstrukce dotáhnout do konce podstatně dříve, chyběly jí doklady od hasičů. Ona sama trpí jistými psychickými potížemi, pro které například nevychází a nejedná s lidmi, avšak pro tyto se neléčí. Ve svém výpovědi přitom žalovaná neuvedla žádné rozhodné okolnosti, které by byly způsobilé správné závěry soudu I. stupně jakkoliv zvrátit. Žalovaná si totiž počínala při plnění svých smluvních povinností vůči žalobci velmi liknavě, žalobce jí opakovaně vyšel vstříc prodlužováním termínů, avšak žalovaná ani přesto nedotáhla svou rekonstrukci formálně do konce. Za této situace se nelze podivovat žalobci, že setrvává na svém žalobním návrhu i v průběhu odvolacího řízení, byť žalovaná za užívání předmětných bytů platí ani ničeho žalobci nedluží. Na tomto místě však odvolací soud poněkud apeluje na žalobce, aby zmírnil tvrdý dopad soudního rozhodnutí na žalovanou, pakliže je to v jeho možnostech, konkrétně aby umožnil žalované alespoň na určitou dobu užívání předmětných bytů nebo jiného bytu tak, aby mohla žalovaná, tak jak slíbila, dát všechny podklady ke své rekonstrukci a slučování bytů do pořádku a tyto mu řádně předat. Na takovýto postup ze strany žalobce nemá žalovaná žádný zákonný nárok, avšak odvolací soud apeluje na žalobce zejména s ohledem na to, že žalovaná za byty platí, a nakonec ani žalobce nesporuje, že tam jisté větší investice provedla. Na žalované však za této situace bude, aby důsledně a včas dostála všem svým povinnostem, protože jinak jí už její bytovou otázku žalobce ani soud vyřešit nemohou. 6. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to nejen ve správném výroku o věci samé, nýbrž i ve správném výroku nákladovém, kdy žalovaná vznik nákladů řízení žalobci zavinila, a proto byla soudem I. stupně správně povolána k jejich úhradě právnímu zástupci žalobce. 7. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci vzniklo právo na náhradu dvou paušálních náhrad dle vyhl. č. 254/2015 Sb., a to sice dle § 1 odst. 1, 3 písm. a), c) vyhl.č. 254/2015 Sb., ve výši dle § 2 odst. 3 této vyhlášky po 300 Kč za písemné vyjádření k podanému odvolání a za účast právního zástupce žalobce u jednání odvolacího soudu dne 16. 11. 2022 Celkem má tak žalobce nárok na 600 Kč, jejichž úhradou odvolací soud zavázal žalovanou II. výrokem svého rozsudku.