19 CO 141/2022-171 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28.2.2022, čj. 230 C 6/2020-131, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 236 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26 630 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání s tím, že z rozsáhlého dokazování zjistil soud úplně skutkový stav, nicméně jej nesprávně právně posoudil, nevypořádal se s její námitkou, že náhradní pravidlo je neplatné a nelze jej použít, což dále rozebírala v návaznosti na § 5 zákona č. 67/2013 Sb., jenž má být vykládán v souladu s jeho účelem a žalobce měl trvat na dodání náměru vodoměru, případně tuto povinnost vymáhat. Uvedla, že žádný právní předpis jí nestanovuje povinnost dodat náměr vodoměru, ale toliko umožnit jeho odečet, a náhradní pravidlo nelze použít i z důvodu, že žalovaná náměr vodoměru nakonec dodala a z takto dodaného náměru vyplývá, že požadovaná částka nekoresponduje se skutečně odebraným množstvím vody a náhradní pravidlo tak zakládá nepřípustnou fikci, přičemž zvoleným postupem se výbor žalobce pouze snaží zakrýt skutečnost, že v domě došlo ke ztrátě cca 20 % roční spotřeby vody. Tvrdila, že doložila, že výjma samotné výše spotřeby vody podle náhradního pravidla vykazuje vyúčtování větší množství chyb, což rozebírala v návaznosti na jí zaplacené částky v roce 2018, vyúčtování služeb a finanční pravidla žalobce s tím, že z důvodu nesprávnosti zápočtu jednotlivých plateb záloh na služby nelze považovat vyúčtování služeb za správné a účinné a způsobující splatnost tvrzeného nedoplatku. Dále tvrdila, že soud spíše hodnotil osobu žalované, než soulad postupu žalobce s právem a navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla zamítnuta. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání sdělil, že soud se věcí pečlivě a podrobně zabýval, vše řádně odůvodnil, dospěl ke správným skutkovým zjištěním a věc též správně právně posoudil. Rozebíral, že žalobce měl dle § 5 zákona č. 67/2013 Sb. možnost si předmětné náhradní pravidlo stanovit pro případ, kdy vlastník bytu nezbytnou součinnost neposkytne, nejde o žádnou fikci a chtít po něm, aby se soudně domáhal součinnosti žalované, je iracionální a naprosto neadekvátní. Uvedl, že žalovaná je povinna plnit povinnosti uložené stanovami, které ukládají povinnost sdělit náměr vodoměru, pokud se žalovaná chtěla vyhnout užití náhradního plavidla a ke sdělení náměru ji žalobce opakovaně vyzýval i s poukazy na důsledky, pokud tak neučiní. Ohledně některých tvrzení žalované (o problémovosti náhradního pravidla či chybovosti vyúčtování) poukázal na svá předchozí vyjádření v řízení a ohradil se vůči tvrzení žalované o animozitě předsedy žalobce vůči ní. Navrhl, aby napadený rozsudek byl potvrzen. 4. Žalovaná v doplňujícím vyjádření tvrdila, že spor je založený na nedorozumění a dle ní bylo náhradní pravidlo využito neoprávněně, protože ona měla za to, že stav vodoměru řádně odeslala a že se její e-mail neodeslal, zjistila až při obdržení vyúčtování 5. 4. 2018, hned podala reklamaci a 8. 4. 2018 (v podání má žalovaná chybu v letopočtu, protože má jít o rok 2019) dodala aktuální náměr, předseda žalobce ale vyřízení reklamace podmiňoval okolnostmi, k nímž neměl oprávnění a spor je výsledkem právě jeho animozity vůči ní a nestojí na reálných základech. V dalším doplnění znovu poukazovala na to, že náměr vodoměru 8. 4. 2019 dodala, na shromáždění žalobce dne 19. 6. 2019 a rozhodnutí u něj přijaté, jenž bylo vůči ní nepřiměřeně tvrdé a z toho odvozovala, že žalobce jednal v rozporu s dobrými mravy. 5. Žalobce v dalším vyjádření uvedl, že o podání žaloby rozhodl celý výbor žalobce, nešlo o žádné nedorozumění, když žalobce dodání stavu vodoměru opakovaně urgoval, vstřícnou nabídku žalobce z 24. 4. 2019 žalovaná striktně odmítla a náhradní pravidlo, jehož potřebnost již žalobce dříve vysvětlil, bylo pozměněno až na shromáždění 19. 6. 2019, ale stále platí a k tomu, aby pozměněné pravidlo platilo i pro případ žalované, nedalo rozhodování vlastníků souhlas. Sdělil, že vůči žalované nebylo postupováno s nepřiměřenou tvrdostí, nepřiměřený byl spíše její postup, žalobce neměl možnost postupovat jinak a tuto situaci vyvolalo právě a jen počínání žalované, takže chování žalobce při uplatnění pravidla nelze považovat za rozporné s dobrými mravy. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu, se odvolací soud plně ztotožňuje a na skutková zjištění soudu I. stupně (učiněná především v bodech 3 až 19 odůvodnění rozsudku) tudíž zcela odkazuje, přičemž nad rámec provedených důkazů účastníci další návrhy na dokazování nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení. Ze správně a úplně zjištěného skutkového stavu vyvodil soud I. stupně i zcela správné právní závěry (vymezené především v bodech 20 až 26 odůvodnění rozsudku), s nimiž se odvolací soud rovněž zcela ztotožňuje, a proto i na ně v plném rozsahu odkazuje. Napadený rozsudek je úplný, výstižný, přesvědčivý i věcně správný a odvolací soud nemá v podstatě nic, co by bylo třeba k němu doplnit či naformulovat jinak, když soud I. stupně se vyrovnal i s argumenty, které žalovaná uvádí v odvolání, protože jde o argumentaci, kterou žalovaná uplatňovala již před soudem I. stupně. 7. Odvolací soud nepovažuje za účelné a smysluplné opakovat obdobnými slovy to, co je uvedeno v pečlivém a velmi kvalitním odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, takže nad rámec toho, co uvedl soud I. stupně doplní, či spíše jen zdůrazní, protože rozsudek je opravdu kompletní, některé postřehy a momenty – žalovaná stanovy žalobce, včetně finančních pravidel, znala a jako právnička jim nepochybně rozuměla, nehledě na to, že v nich v tom, co je pro tento spor podstatné, žádná nesrozumitelná či nejednoznačná ustanovení nejsou. Pro odvolací soud je tudíž nepochopitelné, proč nereagovala na žádnou z pěti výzev žalobce (a hromadná, všem, byla jen první výzva) ke sdělení náměrů (stavu) vodoměru, které jí byly žalobcem zasílány v období ledna a února 2019, v nichž byla i upozorňována právě na možnost účtování vodného a stočného podle náhradního pravidla. Tvrzení žalované, že něco pro sdělení náměru vodoměru učinila, ale nevšimla si, že se její mail neodeslal, nemá žádnou oporu v obsahu spisu (pouze to potvrzuje, že až do obdržení vyúčtování 5. 4. 2019 nic neposlala), ale na věci by to nic neměnilo, bylo na ní, aby si ověřila, že mail řádně odešel, a že její údaje žalobce dostal, zvlášť, když byla ke sdělení údajů opakovaně vyzývána. Užitečnost náhradního pravidla pro rozúčtování vodného a stočného přitom žalobce srozumitelně vysvětlil a obhájil v podání ze 7. 9. 2020 (viz č.l. 56 spisu), když souvisí s tím, že některý vlastník bytové jednotky s nadměrnou spotřebou vody, by mohl ze spekulativních důvodů a snahy platit za ni méně odmítnout sdělit náměr vodoměru, nebo jej dokonce poškodit. Možnost takového ujednání o náhradním pravidlu je založena na § 5 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., a jestliže žalovaná náměr vodoměru i přes výzvy nesdělila, vůbec se nemůže divit tomu, že žalobce postupoval dle společenstvím ujednaného pravidla. Ve svých mailech z 5. 4. a 13. 4. 2019, navazujících na obdržené vyúčtování, žalovaná vůči vyúčtování žádné konkrétní výhrady nevznesla, a protože žalobce na základě mailu žalované z 8. 4. 2019, v němž doložila stav vodoměru a rozporovala náhradní pravidlo, chápal, že jí v důsledku uplatnění náhradního pravidla vadí uvedená značná částka za vodné a stočné, zabýval se tím výbor žalobce 24. 4. 2019 a vstřícně dal žalované šanci, aby podala žádost o nové vyúčtování služeb, jenž dostala v příloze s úhradou manipulačního poplatku a náklady smluvního správce, spojené s vypracováním nového vyúčtování. Žalovaná místo, aby toho využila nebo se nad tím alespoň zamyslela, a například se zeptala, kolik ty náklady na vypracování nového vyúčtování budou, poslala žalobci, ale v podstatě předsedovi SVJ mail, že na takové absurdní nápady nemá čas ani náladu s dalším ironizujícím komentářem ve vztahu k předsedovi SVJ. Posléze předseda žalobce zařadil do programu schůze žalobce i bod 8, vztahující se k uplatnění náhradního pravidla v případě žalované, ale shromáždění společenství vlastníků dne 19. 6. 2019 odhlasovalo, že zohlednění náměru vodoměru, dodaného až po provedeném vyúčtování, bude platit až v příštích účetních obdobích tj. nikoliv pro období roku 2018, o nějž zde šlo, a uložilo výboru, v případě vyúčtování spotřeby vody u žalované, postupovat v souladu s finančními pravidly, tzn. bude-li to nutné nedoplatek vymáhat a až pro vyúčtování za období roku 2019 zohlednit opožděně dodaný stav vodoměru. Podání žaloby tak mělo i podklad v rozhodnutí shromáždění a nešlo o nějakou„ akci“ předsedy SVJ, jak se opakovaně pokoušela v řízení uplatňovat žalovaná s tvrzeními o jeho animozitě vůči ní; ze spisu plyne, že