19 CO 159/2021-113 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 5. 2021, č.j. 19 C 79/2020-89, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] nacházející se v domě [adresa] stojícím na pozemku p.č.st. [číslo] v obci [obec], k.ú. [obec], zapsaném na [list vlastnictví] u [stát. instituce], pracoviště [obec], a ten zcela vyklizený odevzdat žalobkyni do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady soudního řízení ve výši 6 200 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání s tím, že žalobce není k žalobě na vyklizení bytu aktivně legitimován, když pro něj i pro [územní celek] platí nejen povinnost zveřejnění smlouvy, ale i povinnost výběrového řízení dle zákona o veřejných zakázkách a uzavřená smlouva o výpůjčce mezi nimi je tedy absolutně neplatná, přičemž soud se nezabýval posouzením toho, zda dodatek [číslo] umožňoval prodloužení výpůjčky až doposud, což dále rozebíral. Uvedl, že je pravdou, že nepodal žalobu o neplatnost ukončení nájmu, ale přípis o ukončení nájmu neobsahoval řádné poučení o nezbytnosti podat žalobu, aby mu nájem neskončil, nezaplatil v únoru, protože neměl na jídlo a pak již nedostal příspěvek a neměl z čeho nájem platit. Rozebíral, že s ohledem na jeho situaci, kdy nemá žádné dávky na bydlení, ani šanci získat náhradní byt a s ohledem na jeho zdravotní stav, mělo být vyklizení podmíněno zajištěním náhradního bytu a náklady neměly být žalobci přiznány dle § 150 o. s. ř. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla zamítnuta. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání sdělil, že smlouva o výpůjčce i s jejími dodatky v registru smluv uveřejněny jsou a na správu nemovitého majetku nedopadá zákon o veřejných zakázkách, když žalobce je obchodní korporace, založená za účelem správy nemovitostí města a 100% vlastněna [územní celek] a [jméno] města je také řízena. Uvedl, že smlouva o výpůjčce byla uzavřena na 20 let od 1.1.2013 a dodatek [číslo] z 1.8.2014 nepojednává o jejím prodlužování a výpověď obsahovala i řádné poučení. Sdělil, že žalovaný nehradí nájem dlouhodobě, a to nejen„ pouze v únoru“, jak uvedl, od září 2019 dluží do 31.5.2021 částku 76 346 Kč, ze zákona nevyplývá povinnost žalobci zajišťovat bytovou náhradu a žalovaný ohledně své situace nespolupracuje se sociálním odborem [stát. instituce]. Navrhl, aby napadený rozsudek byl potvrzen. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu (účastníci další návrhy na dokazování nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení, kdy jen žalovaný doplnil listinu o své částečné invaliditě) i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud v zásadě ztotožňuje (případné odchylky budou uvedeny), a proto také na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. Žalobce je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o výpůjčce ze 3.12.2012, uzavřené na 20 let, od 1.1.2013 s vlastníkem bytu [územní celek] (zveřejněné i s dodatky v registru smluv) a dle dodatku [číslo] této smlouvy, [anonymizována čtyři slova] byl žalobce v rámci řádné péče o byty oprávněn k činnostem a k jednáním, které jsou v péči o nemovitosti obvyklé a k řešení sporů se 3. osobami, tj. nájemci bytů. Zákon o veřejných zakázkách se na smlouvu o výpůjčce nevztahoval, protože žalobce je obchodní korporace, založená a 100% vlastněná [územní celek] a [jméno] města v pozici valné hromady je také řízena, byla založena za účelem správy nemovitostí a za tímto účelem jí také byl vložen nemovitý majetek do správy předmětnou smlouvou o výpůjčce, tj. jde o servisní organizaci, prostřednictvím níž si svůj majetek spravuje [územní celek] a o veřejné zakázky zde nejde. Žalobce uzavřel se žalovaným několik nájemních smluv na dobu určitou na předmětný byt, naposledy na dobu od 1.7.2019 do 30.6.2020 (viz smlouva [číslo listu] až [anonymizována dvě slova]) a pro neplacení nájmu za byt od září 2019 dále ji vypověděl výpovědí z nájmu z 12.2.2020, doručenou žalobci 17.2.2020. Šlo o výpověď dle § 2291 OZ pro dluhy na platbách za byt za září, říjen, listopad a prosinec 2019 a dále leden 2020 ve výši 19 037 Kč a sama o sobě je výpověď z nájmu formálně v pořádku, když je v ní i náležité poučení o možnosti dle § 2290 OZ, které žalovaný nevyužil a žalobu na určení její neoprávněnosti nepodal. Je otázkou, jestli byl žalovaný před výpovědí vyzván dle § 2291 odst. 3 OZ k odstranění svého závadného chování (ze spisu to zrovna neplyne, ale žalovaný nedostatek výzvy netvrdil a nenamítal), nicméně v každém případě platí, že nájem žalovanému zanikl k 30.6.2020 uplynutím doby nájmu a od 1.7.2020 užívá žalovaný byt bez právního důvodu a nevyklidil jej ani přes výzvu. Možnost prodloužení nájmu dle § 2285 OZ sice v nájemní smlouvě vyloučena nebyla (v tomto není napadený rozsudek správně), ale § 2285 OZ se v této věci neuplatní, protože dle č.l. 28 spisu převzal žalovaný žalobu s požadavkem na vyklizení dne 20.8.2020, tj. byl k vyklizení vyzván v době tří měsíců po dni skončení nájmu uplynutím doby. Nejméně od 1.7.2020 je tak žalovaný v bytě bez právního důvodu a žalobce se důvodně a v souladu s §§ 1040 až 1042 OZ domáhá jeho vyklizení. Bytové náhrady byly s novým občanským zákoníkem zrušeny, takže takovou bytovou náhradu žalovanému přiznat nelze a sociální a zdravotní poměry žalovaného lze zohlednit jen delší lhůtou k vyklizení, přičemž nelze přehlédnout, že od září 2019 žalovaný za byt neplatí vůbec nic, dluhy mu stále narůstají a nyní k 31.12.2021 činí již 106 971 Kč; dobrých mravů se nemůže dovolávat ten, kdo je sám systematicky porušuje, což je případ žalovaného. Jinak snaha sociálních pracovníků [územní celek] ohledně pomoci žalovanému narážela na jeho nezájem a nedostatek spolupráce a žalovaný nemá zcela vyloučenu pracovní schopnost, ale jen sníženou o 35 % a sám v době řízení u soudu I. stupně uvedl u [stát. instituce], že příležitostně pracuje brigádně. S ohledem na vše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako zcela věcně správný potvrzen, včetně výroku II. o nákladech řízení, u něhož odvolací soud plně odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku. 5. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 o. s. ř. a § 142 odst.1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů dle § 151 odst.3 o. s. ř. ve spojení s vyhl.č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 300 Kč (příprava na jednání a účast u jednání odvolacího soudu).