19 CO 177/2021-132 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto takto: I. Zamítá se žaloba, jíž měl soud nahradit projev vůle žalovaného uzavřít následující kupní smlouvu Kupní smlouva, kterou uzavírají níže uvedeného dne, měsíce a roku v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem Ředitelství silnic a dálnic ČR se sídlem [adresa] jež zastupuje [titul] [jméno] [příjmení], ředitel [příjmení] [jméno] korespondenční adresa: [adresa], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [IČO] (dále jen prodávající) na straně jedné a JUDr. [jméno] [příjmení] [rodné číslo] trv. bytem [adresa] (dále jen kupující) na straně druhé I. Prodávající má v podílovém spoluvlastnictví id. 1/4 (ve vztahu k celku) pozemků parc. [číslo] které jsou zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], kat. úz. [obec]. II. Prodávající touto smlouvou prodává kupujícímu a kupující od něj kupuje do výlučného vlastnictví id. 1/4 (ve vztahu k celku) pozemků parc. [číslo] o výměře 36 m2, [číslo] o výměře 48 m2 a [číslo] o výměře 115 m2, vše v kat. úz. [obec], kdy tyto pozemky jsou zastavěny silnicí I/50 v okrese [obec], a to za kupní cenu 37 768 Kč (slovy třicestsedmtisícsedmsetšedesátosmkorunčeských). III. Kupní cenu ve výši 37 768 Kč se kupující zavazuje poukázat prodávajícímu na bankovní účet, jehož identifikaci sdělí písemné prodávající kupujícímu, a to do 60 dnů ode dne doručení vyrozumění o provedeném vkladu vlastnického práva dle této smlouvy do katastru nemovitosti kupujícímu. Kupující se zavazuje v zákonné lhůtě podat daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí a v zákonné lhůtě tuto daň uhradit. IV. Prodávající prohlašuje, že na převáděných nemovitých věcech neváznou žádné faktické ani právní vady, zejména zástavní právo, věcné břemeno, předkupní právo s účinky věcného práva, dluhy, daňové nedoplatky, práva třetích osob a že není omezen v disponování s předmětem převodu. V. Vlastnické právo k předmětu převodu nabude kupující vkladem do katastru nemovitostí. VI. Smluvní strany prohlašují, že skutečnosti uvedené ve smlouvě jsou pravdivé, smlouva je sepsána na základě jejich svobodné vůle a na důkaz toho připojují své podpisy. V ………… dne …………….. za prodávajícího [titul]. [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] ředitel závodu [obec] kupující II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1 800 Kč, k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a jím podané žalobě aby vyhověl. Se soudem I. stupně se neztotožnil v posouzení ani jedné ze dvou právních otázek, které byly v předmětné věci nastoleny. Pokud se týká otázky, kterou podle jeho názoru soud I. stupně nesprávně vyřešil, jestli aplikace § 154 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k předkupnímu právu znamená, že pro úspěšné uplatnění předkupního práva musí být žalobce stále ještě vlastníkem pozemku, který mu předkupní právo založil, v době vyhlašování rozsudku. Tato otázka nebyla ještě řešena judikaturou dovolacího soudu a podle jeho názoru bylo řešení přijaté soudem I. stupně nesprávné, protože, ačkoli bylo předkupní právo dle § 1124 odst. 1 obč. zák. změněno a jeho rozsah byl zúžen, nic to nemění na relevanci tohoto problému, protože zde stále existuje předkupní právo smluvní a protože zákonné předkupní právo spoluvlastníků dle § 1124 obč. zák. se v některých případech i nadále uplatňuje, byť v jiném rozsahu. Podle jeho názoru je neprosto nepochybné, že případy podobné této věci budou vznikat i v budoucnu, protože žalovaný takto k předkupnímu právu přistupoval vždy. Podle jeho názoru není možné, aby porušování předkupního práva soudy poskytovaly ochranu, což se v případě prvostupňového rozhodnutí stalo. Argumentoval, že právo na převod věci dle § 2144 odst. 1 obč. zák. vzniká již okamžikem jeho uplatnění předkupního práva vůči nabyvateli věci, ve vztahu ke které předkupní právo existuje. Již tím, že žalobce před podanou žalobou uplatnil nárok na převod věci u žalovaného, vzniklo jeho právo na převod věci. Skutkový stav dle § 154 odst. 1 o. s. ř., tedy v okamžik, kdy soud vyhlašoval rozsudek, zahrnoval i právo žalobce na převod věci. Toto právo vzniklo v okamžiku uplatnění předkupního práva, žádná ze skutečností tohoto případu ovšem nijak nezakládá důvod, proč by mělo zaniknout a tento důvod nevyplývá ani ze zákona. Dovodil tedy, že soud I. stupně nesprávně aplikoval ust. § 154 odst. 1 o. s. ř., což zakládá vadu rozhodnutí, která měla vliv na správnost rozhodnutí. Ke druhé řešené právní otázce, nakolik je požadavek nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitostem v souladu s dobrými mravy, se žalobce ohradil proti tomu, že jej soud I. stupně označil za spekulanta a zdůraznil, že sám ozřejmil, že předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitosti koupil za účelem investice a že každá investice je činěna s vidinou zisku. Pokud mu soud I. stupně dal k tíži, že je obecně známou skutečností, že cena nemovitostí jde stále nahoru, tak by rád uvedl, že jediným důvodem růstu ceny nemovitostí po takovou dobu je, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem, nerespektoval jeho předkupní právo a nevyvlastnil nemovitost jako celek za ceny relevantní v roce 2018, ale že svým jednáním zapříčinil vedení sporu až do roku 2021. Postup žalobce, který nerespektuje předkupní právo, je naprosto běžný, žalobce totiž spoléhá, že se mu lidé běžně neumí bránit. Polemizoval s názorem soudu I. stupně, že by jeho počínání bylo spekulativní, pozemek si ve veřejné dražbě mohl koupit kdokoliv, včetně žalovaného. Žalovaný naopak běžně práva neznalé občany fakticky ožebračuje, protože náhradu za vyvlastnění naprosto běžně poskytuje hluboko pod tržní cenou a je třeba bdělost, aktivita a znalost lidí, aby se tomuto postupu bránili. K tomu přistupuje druhá taktika, kterou žalovaný uplatnil i vůči němu, a to nerespektování předkupního práva, a když už se některý ze spoluvlastníků začne bránit, tak žalovaný jeho podíl rychle vyvlastní, aby nebyl u soudu úspěšný. Tomuto jednání poskytl soud I. stupně ochranu a za toho špatného navíc označil jeho. Nakonec uvedl, že jej prvostupňový soud označuje za spekulanta, nakonec je to však pouze on, kdo spekuluje, že by podíl získaný předkupním právem byl jemu (žalobci) vyvlastněn. I kdyby však, nic to na sporu nemění. [příjmení] by rozhodnutí o vyvlastnění opět respektoval. Žalovaný ovšem postupuje v rozporu se zákonem a naprosto vědomě zasahuje do vlastnického práva soukromých osob, právě jim ovšem má být před orgány státu poskytována ochrana nezávislými soudy, v čemž prvostupňový soud selhal. 3. Žalovaný v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného, kdy se naprosto shodl na posouzení obou dvou právních otázek, které soud I. stupně v rozsudku nastolil. Ztotožnil se tedy s tím, že pozbytím spoluvlastnického podílu k předmětným pozemkům pozbyl žalobce také předkupní právo, včetně práva na to, aby mu byl z rozhodnutí soudu převeden další spoluvlastnický podíl k předmětným pozemkům. Navíc v důsledku novelizace ust. § 1124 odst. 1 obč. zák., účinné od 1.7.2020, tedy v době vydání rozsudku soudu prvního stupně, zůstalo zachováno zákonné předkupní právo v takovém rozsahu, že ani v případě, že by žalobce měl stále určitý spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech, by k nim již zákonné předkupní právo neměl. Pakliže by v jiném řízení bylo rozhodnuto o tom, že za trvání předkupního práva žalobce k předmětným nemovitostem bylo toto předkupní právo porušeno, pak by měl žalobce možnost domáhat se kompenzace porušení předkupního práva jiným způsobem, avšak v důsledku pozbytí spoluvlastnického práva k pozemkům, jakož i k novelizaci ustanovení § 1124 odst. 1 obč. zák., se již žalobce nemůže domáhat nahrazení projevu vůle žalovaného na kupní smlouvě dle žaloby. Dále uvedl, že při uzavření kupní smlouvy s p. [jméno] [příjmení] iniciativně zjišťoval, zda byla žalobci učiněna nabídka k odkupu dalšího spoluvlastnického podílu a paní [příjmení] ve smlouvě prohlásila, že takovou nabídku vůči žalobci učinila. Přesto se žalobce prezentuje tak, že jeho zájmem je především zabránit systémovému porušování předkupního práva jiných osob. Činí tak v době, kdy zákonné předkupní právo je limitováno, až na výjimečné situace v § 1124 odst. 1 obč. zák., kdy navíc předkupní právo trvá jen po dobu šesti měsíců a tedy pravděpodobnost, že žalovaný bude uzavírat kupní smlouvu se spoluvlastníkem pozemku dotčeného stavbou silnice či dálnice právě za takového právního stavu, je opravdu velmi malá. Stran žalobcem v odvolání zpochybněné relevance dobré víry, pak žalovaný uvedl, že v plném rozsahu souhlasí s odůvodněním rozsudku soudu I. stupně a dovoluje si zopakovat tvrzení uváděná ve vyjádření k žalobě, že podle ustanovení § 7 obč. zák. se dobrá víra presumuje, tedy že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře, přičemž žalobce dobrou víru žalovaného v rámci ř