19 CO 189/2021-346 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: I. Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce]. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 78 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 9 493 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a podanou žalobu zamítl. Namítal, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplývá, že výlučné vlastnické právo k předmětnému pozemku, který je nyní označován jako pozemek p. [číslo] o výměře [výměra], druh pozemku, ostatní plocha – jiná plocha, nabyl na základě kupní smlouvy z 22.11.2000, kterou coby kupující uzavřel s prodávající paní [jméno] [příjmení] Touto kupní smlouvou nabyl do svého výlučného vlastnictví pozemek p. [číslo] o výměře [výměra], druh pozemku zastavěná plocha, dále objekt bydlení [adresa], postavený na pozemku p. [číslo]. K těmto nemovitostem nabyl vlastnické právo s právními účinky vkladu ke dni 23.11.2000, když tyto nemovitosti nabyl spolu se všemi součástmi a příslušenstvím – tedy i s výše uvedeným předmětným pozemkem, který v té době ještě nebyl nikterak číselně označen a byl svým geometrickým a polohovým určením zobrazen v katastrální mapě, coby součást pozemku p. [číslo] to na základě tzv. slučky. Dále bylo prokázáno, že v roce 2001 započala rekonstrukce stavby – objektu bydlení [adresa], včetně dvora a sociálního zařízení, nacházejícího se na dvoře, a to na základě stavebního povolení. V rámci probíhajícího řízení na vydání stavebního povolení žalobce coby soused a dotčená osoba mu vydal dne 12.1.2001 k zamyšlené realizaci rekonstrukce písemně svůj souhlas. Rovněž z doložených daňových přiznání jednoznačně vyplývá, že daň z nemovitosti sporného dvora hradil od roku 2001 právě on a nikoliv žalobce. Pochybení soudu I. stupně spočívá rovněž v tom, že z celé škály jim prováděných listinných důkazů neučinil žádná skutková zjištění. Rovněž soud pochybil, když na základě nesprávného právního posouzení věci dospěl k závěru, že žalobce nabyl předmětný pozemek na základě jim uzavřené kupní smlouvy ze dne 8.11.2000. Z této smlouvy nikterak nevyplývá, že by jejím předmětem prodeje byl tehdy nečíslovaný pozemek. Pro převod nemovitosti byla v době uzavření smlouvy vyžadována obligatorně písemná forma, přičemž její nedostatky (ústně uzavřená kupní či darovací smlouva) byly stiženy následky absolutní neplatnosti. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že předmětem citované smlouvy je i prodej předmětného pozemku, pak měl současně dovodit, že tento předmětný pozemek v ní nebyl natolik určitě specifikován, a z tohoto důvodu je citovaná kupní smlouva v této části pro svou nedostatečnou určitost absolutně neplatná. V dané věci je nutné zdůraznit, že předmětný pozemek neměl přiděleno parcelní číslo. Z tohoto důvodu byly při jeho převodu kladeny na jeho specifikaci mnohem vyšší požadavky než u běžně řádně číslovaného pozemku. Chybně uvedená výměra jiného pozemku nebyla postačující. Skutečnost, že výměra pozemku je pouze informativní kritérium, uvedl ve svém ústním vysvětlení znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] Ani v jeho kupní smlouvě ze dne 22.11. 2000 nebyla uvedena správná výměra, neboť on (žalovaný) musel ještě dokupovat část pozemku o výměře [výměra], který byl později spojen do dnešního pozemku p. [číslo]. V textu citované kupní smlouvy žalobce je identifikován pouze pozemek p. [číslo] o výměre [výměra], zastavěná plocha objekt bydlení a dále zastavěná plocha objekt bydlení [adresa] na pozemku p. [číslo]. Z toho rozhodně nelze dovozovat, že předmětem této smlouvy je i převod tehdy nečíslovaného předmětného pozemku. Nehledě na tu skutečnost, že se u předmětného pozemku ani svým druhem nejednalo a nejedná o zastavěnou plochu, objekt k bydlení, nýbrž o ostatní plochu – jinou plochu (jedná se o dvorek). Z výše uvedených důvodů je odvoláním napadené rozhodnutí v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, když v této souvislosti žalovaný připomněl, že ve věci vedené NS ČR pod sp.zn. 22 Cdo 61/99 bylo judikováno, že určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou stranami daného smluvního vztahu. Dále z rozsudku NS ČR sp.zn. 22 Cdo 2374/98 vyplývá, že pro posouzení určitosti smlouvy o převodu nemovitosti je významný jen ten projev, který byl vyjádřen v písemné formě. Je-li písemná smlouva o převodu nemovitosti objektivně neurčitá, je neplatná podle § 37 odst.1 zák. č. 40/1964 Sb. i v případě, že účastníkům bylo zřejmé, které nemovitosti jsou předmětem převodu. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani případné ústní doplnění smlouvy. Dle rozhodnutí NS ČR ve věci sp.zn. 30 Cdo 2591/2008, jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost vůle dána obsahem listiny, na níž je zaznamenána. Nestačí, že účastníku právního vztahu je jasné, co je například předmětem smlouvy, není-li to poznatelné z jejího textu. Kromě výhrad k rozsudku ve věci samé, se žalovaný neztotožnil ani se závěrem soudu I. stupně ohledně nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že byla podána žaloba na určení a nikoli na plnění, byla tudíž předžalobní výzva v této právní záležitosti nepotřebná k účelnému uplatňování či bránění práva, navíc tato svým projevem by odpovídala spíše jednoduché žalobní výzvě, která je dle advokátního tarifu počítána pouze jako půlúkon. Dále je nutno se pozastavit nad tím, že soud první instance žalobci přiznal náhradu nákladů řízení i za 4 úkony vyjádření ve věci, když se spíše svým charakterem pouze jedná o doplnění žalobního návrhu, kdy tato všechna byla sepisována právní zástupkyní žalobce bez vyzvání soudu a měla být již obsažena v samotné žalobě. Ve všech uvedených vyjádřeních se jinými slovy opakovala táž skutková tvrzení a nepřinášela ve věci žádné novum. 3. Žalobce v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Soud I. stupně v bodě 8 odůvodnění rozsudku podrobně odůvodnil, z jakých skutkových zjištění při svém rozhodování vycházel, když se jednalo zejména o výměry parcel v době uzavírání kupních smluv s p. [příjmení], dále z výpovědi paní [příjmení], pana [příjmení] a v neposlední řadě i paní [příjmení]. Žalovaný se nikdy nechoval jako vlastník pozemku, pouze část pozemku svévolně zastavil v rozporu se stavebním povolením a následně pak nemovité věci – parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce] prodal manželům [příjmení]. Žalovaný neměl ani v době vlastnictví dnes již převedených pozemků přístup na pozemek parc. [číslo]. V současné době již není vlastníkem ani sousedního pozemku. Pokud se týká nesprávného právního posouzení, jak toto žalovaný namítá a uvádí, že dle jeho názoru je kupní smlouva v části, týkající se sporného pozemku absolutně neplatná, s tímto on nesouhlasí. Obě kupní smlouvy vycházely v době převodu z listů vlastnictví, rozměry pozemků jednoznačně odpovídají následně nabytým pozemkům. Dodatečně očíslované pozemky odpovídají rovněž charakteru druhu pozemku. Žalovaný neustále tvrdí, že vlastníkem pozemku je on, a to pouze na základě tzv. slučky, kdy bylo jednoznačně doloženo, že se jednalo o chybu. Žalovaný si byl plně vědom, že není vlastníkem sporného pozemku, jeho tvrzení jsou pouze účelová. Důkazy předložené žalobcem korespondují s genezí vlastnictví pozemku, s charakterem pozemku, možností jeho využití, jeho tvrzení potvrzují vyslechnutí svědci i doložené listiny a jsou po celou dobu neměnná. Jak již bylo uvedeno, žalovaný se nechoval jako vlastník, jen se snažil získat část sporného pozemku, aby si rozšířil svoji nemovitost, kterou navíc převedl na třetí osobu. 4. U jednání odvolacího soudu žalobce plně odkázal na svá písemná podání a pouze se vyjádřil ohledně čtyř úkonů právní služby, za které mu byly přiznány náklady právního zastoupení tak, že první z nich byl replikou k vyjádření žalovaného, druhé dva představovaly návrhy na doplnění dokazování na výzvu soudu a poslední z 26. 2. 2020 byl písemně předložený závěrečný návrh. 5. U jednání odvolacího soudu žalovaný ještě namítl procesní pochybení spočívající v tom, že číselné označení pozemku je v žalobě jiné než v rozsudku. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející, doplnil dokazování aktuálním výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek], a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 7. Odvolací soud předně doplněným dokazováním ověřil fakt, že předmětný pozemek je zapsán v katastru nemovitostí stále jako duplicitní vlastnictví obou účastníků, to m