27 CO 104/2021-198 — Krajský soud v Brně

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal se žalobce po žalovaném nároku z titulu šesti smluv o úvěru; soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 8. 2020, č. j. 8 C 247/2020-40, vyloučil nároky z pěti smluv k samostatnému řízení. V projednávané věci žalobce uvedl, že 8. 9. 2016 uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě žalovanému aktivoval a vedl běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 16. 8. 2018 účastníci uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě – smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], dle které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč (vyplacen 16. 8. 2018 na běžný účet žalovaného). Dále žalobce uvedl, že vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) provedl na základě informací, které mu žalovaný/klient poskytl v žádosti o úvěr. Přitom osobní údaje dále ověřuje proti informacím z klientových dokladů; údaje o finanční situaci poskytuje sám klient a žalobce je dle potřeby ověřuje. Rovněž posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr je používána úvěrová zpráva z bankovního registru klientských informací zahrnující i údaje z nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF). Poskytnuté peněžní prostředky spolu s 13,9% úroky se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 260 Kč splatných vždy k 13. dni v měsíci počínaje 13. 9. 2018 (předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 13. 8. 2026). Žalovaný uhradil splátky za dobu od 13. 9. 2018 do 13. 7. 2019; počínaje splátkou splatnou 13. 8. 2019 již nebyly splátky žalovaným zaplaceny. V důsledku porušování smluvních povinností byl úvěr k datu 14. 10. 2019 zesplatněn dopisem – předžalobní výzvou z téhož dne. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 13 972,22 Kč a úroky 491,43 Kč. Po zesplatnění žalovaný dne 16. 10. 2019 uhradil částku 260 Kč, kterou žalobce započetl zčásti na jistinu (95,05 Kč) a zčásti na úroky (164,95 Kč). Žalobou proto uplatnil nárok na nesplacenou jistinu ve výši 13 877,17 Kč (s tím, že neobsahuje žádné úroky, úroky z prodlení, pokuty, poplatky ani jiné složky), úroky ve výši 326,48 Kč (za dobu od 13. 8. 2019 do 13. 10. 2019) a 13,9% úroky z částky 13 972,22 Kč od 14. 10. 2019 do 15. 10. 2019 a z částky 13 877,17 Kč od 16. 10. 2019 do zaplacení. V reakci na výzvu soudu žalobce doplnil tvrzení ohledně výpočtu jednotlivých žalobou uplatněných částek a zopakoval tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že před poskytnutím dalších úvěrů si novou úvěrovou zprávu nevyžádal, neboť by neobsahovala aktuálnější informace. Poskytovatelé úvěrů reportují do bankovního a nebankovního registru klientských informací vždy k poslednímu dni v měsíci a teprve po zpracování reportovaných dat jsou nová data v registrech přístupná. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti vychází vždy z úvěrové zprávy s nejaktuálnějšími dostupnými daty. Dále zdůraznil, že žalovanému vedl běžný účet, na který mu byla zasílána mzda a že žalovaný řádně splácel dříve poskytnuté úvěry. V daném případě žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 18 663,66 Kč a sdělil, že již hradí jiné splátky ve výši 4 100 Kč. Tyto informace si žalobce ověřoval z úvěrové zprávy ze dne 7. 7. 2018, z níž zjistil, že žalovaný má jeden splátkový úvěr (vedený u žalobce) se splátkou 2 838 Kč. Při ověřování v interním systému pak žalobce zjistil, že žalovaný má vedeny tři splátkové úvěry s celkovou měsíční splátkou 4 092 Kč. Pro finální výpočet tak žalobce vycházel z částky 4 100 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný a typ bydlení – nájemní. Od příjmu žalovaného ve výši 18 663,66 Kč tedy žalobce odečetl částku 3 140 Kč (dle expertní analýzy potřebou pro další výdaje žalovaného) a částky 4 092 Kč a 4 100 Kč jako splátky uvedené v interním systému žalobce a žalovaným, a dospěl k rozdílu ve výši 11 423,66 Kč (správně 7 331,66 Kč – pozn. odvol. soudu). Nově stanovenou splátkou 260 Kč měsíčně tak podle názoru žalobce nedošlo k významnému navýšení zadlužení žalovaného či snížení jeho schopnosti splácet. Na základě výzvy soudu žalobce doplnil, jakým způsobem byla smlouva mezi účastníky uzavřena (v rámcové smlouvě si účastníci sjednali možnost využívání internetového bankovnictví). 2. Při jednání soud prvního stupně pro provedeném dokazování seznámil žalobce se svým názorem na projednávanou věc s tím, že na základě provedeného posouzení úvěruschopnosti neměl být žalovanému úvěr poskytnut, úvěrová smlouva je proto neplatná a žalobci tak vznikl pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi poskytnutým úvěrem ve výši 15 000 Kč a platbami žalovaného ve výši 3 120 Kč. Na základě sděleného názoru soudu prvního stupně a po poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. žalobce žádné další důkazy nedoplnil. 3. Soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 11 880 Kč s 10% úroky z prodlení od 24. 10. 2019 do zaplacení (I. výrok). Žalobu zamítl co do částky 1 997,17 Kč s 13,9% úroky z částky 13 972,22 Kč od 14. 10. 2019 do 15. 10. 2019 a z částky 13 887,17 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení, s 10% úroky z prodlení z částky 1 997,17 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení a úroků ve výši 326,48 Kč (II. výrok). Dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 244 Kč (III. výrok). Doplňujícím rozsudkem žalobu zamítl co do 13,9% úroků z částky 13 877,17 Kč od 16. 10. 2019 do 23. 10. 2019 (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s jeho vydáním (II. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce a uvedl zjištění z jednotlivých provedených důkazů. Vzal za prokázané, že účastníci 8. 9. 2016 uzavřeli rámcovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, ceník, podmínky pro používání karet, pro používání úvěrů, pro používání hypotéky, pojistné podmínky a rámcová pojistná smlouva. Na základě této smlouvy žalobce vedl žalovanému běžný účet č. [bankovní účet]. V dodatku [číslo] k rámcové smlouvě – smlouva o úvěru č. HU00583430 ze dne 16. 8. 2018 se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč bez určení účelu s úroky sjednanými ve výši 13,9 % (základní sazba) a 9,9 % (bonusová sazba). Žalovaný se zavázal zaplatit 96 splátek se základní úrokovou sazbou po 260 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru vždy k 13. dni v měsíci; celkem se žalovaný zavázal (v případě základní úrokové sazby) uhradit 24 877,98 Kč. Žalovaný prohlásil, že si je vědom své finanční situace a ví, že bude schopen úvěr splácet. Soud prvního stupně konstatoval, že„ nelze s jednoznačnou určitostí vzít za prokázáno“, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena žalobcem tvrzeným způsobem, nicméně s ohledem na dále přijaté závěry se touto otázkou již blíže nezabýval. Dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), neboť žalobce před uzavřením smlouvy se žalovaným – spotřebitelem sice ověřoval jeho úvěruschopnost, avšak zjištěné skutečnosti nesprávně vyhodnotil. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný již 6. 1. 2018 uzavřel se žalobcem dodatek [číslo] k rámcové smlouvě – úvěrovou smlouvu č. HU00499332, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 197 789 Kč, z něhož částka 97 789 Kč byla určena ke splacení dřívějšího úvěru žalovaného a částka 100 000 Kč byla poskytnuta bez účelového určení. Žalovaný se naproti tomu zavázal uhradit 120 splátek po 2 838 Kč. Předchozí úvěr ve výši 100 000 Kč byl žalovanému poskytnut na základě dodatku [číslo] – úvěrové smlouvy č. HU00456754 uzavřené 16. 9. 2017. Úvěr dle dodatku [číslo] žalovaný splácel do července 2019. Další závazek žalovaného vůči žalobci vychází z dodatku [číslo] – úvěrová smlouva č. HU00568255 ze dne 7. 7. 2018, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit 96 splátek po 898 Kč měsíčně; splátky hradil pouze do července 2019. Dne 30. 7. 2018 byl mezi účastníky uzavřen dodatek [číslo] – smlouva o úvěru č. HU00576953, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve splátkách po 356 Kč měsíčně; poslední splátka splatná v červenci 2026. Úvěr však žalovaný hradil pouze do července 2019. Soud konstatoval, že k ověření totožnosti žalovaného měl žalobce k dispozici kopie jeho občanského průkazu a rodného listu. K poměrům žalovaného měl žalobce v databázi uvedeno, že žalovaný je svobodný, od 1. 8. 2017 bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání a od 1. 1. 2017 je zaměstnán na dobu neurčitou jako operátor ve společnosti [právnická osoba]; příjem ze zaměstnání 18 664 Kč. Dále žalovaný uvedl, že celkové výdaje domácnosti činí 8 000 Kč za bydlení a 10 000 Kč za léky, jídlo a dopravu, příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 15 000 tyto údaje však nebyly nijak ověřeny a nemají vypovídací scho