27 CO 154/2019-100 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném 12. 9. 2018 domáhal se žalobce po žalované nároků z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaná podepsala 8. 6. 2017; žalobce následně zaslal žalované oznámení o schválení úvěru. Sjednaný úvěr ve výši 50 001 Kč, který byl vyplacen na účet uvedený ve smlouvě, se žalovaná zavázala vrátit spolu s 66,7% úroky (efektivní sazba) ve 48 měsíčních splátkách po 2 499 Kč počínaje červencem 2017. Žalobce uvedl, že schopnost žalované úvěr řádně hradit prověřil na základě dokladů a informací získaných od žalované (zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalované), z nichž zjistil, že volné zdroje ke splácení má dostatečné. Žalobce rovněž ověřoval úvěrovou historii žalované v databázích [příjmení] a NRKI. Žalovaná v devíti nepravidelných splátkách v době od 18. 9. 2017 do 21. 5. 2018 uhradila 22 494 Kč. V důsledku prodlení žalované s placením sjednaných splátek vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 3 493 Kč (7 x 499 Kč za prodlení o délce 30 dnů u splátek [číslo]) a v souladu s bodem 6.2 smlouvy nárok na náhradu nákladů ve výši 2 000 Kč (10 x 200 Kč za prodlení o délce 15 dnů u splátek [číslo]). V důsledku prodlení o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné 22. 4. 2018 došlo k automatickému zesplatnění úvěru k datu 26. 6. 2018 (bod 6.3 smlouvy). Podle bodu 6. 4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí tzv. nové jistiny úvěru ve výši 52 534,03 Kč (původní jistina 46 527,05 Kč a úroky přirostlé ke dni zesplatnění ve výši 6 006,98 Kč), a protože žalovaná nesplnila povinnost uhradit ji nejpozději v den zesplatnění, vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu (bod 6.5 smlouvy) ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý prodlení s její úhradou; žalobce uplatnil žalobou nárok na smluvní pokutu ve výši 3 870,05 Kč od 28. 6. 2018 do data vyhotovení žaloby (11. 9. 2018). Po zesplatnění žalovaná uhradila 15. 8. 2018 částku 2 499 Kč a 20. 8. 2018 částku 2 500 Kč. Žalobce se proto žalobou domáhal zaplacení částky 53 028 Kč s 8,5% úroky z prodlení od 11. 9. 2018 do zaplacení, smluvní pokuty 3 870,05 Kč a 52,21% úroků (nominální sazba) z částky 46 527,05 Kč od 28. 6. 2018 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úroky dosáhnou částky 143 942 Kč. V reakci na výzvu soudu žalobce doplnil, že žalované před uzavřením smlouvy, dne 8. 6. 2017, poskytl předsmluvní informace (viz předsmluvní formulář) a podotkl, že v době uzavření smlouvy již žalovaná čerpala u žalobce jiný úvěr, který rovněž řádně splácela. Znala tedy obsah smluv o úvěru uzavíraných se žalobcem. Podáním ze dne 10. 6. 2019 vzal žalobce žalobu zpět do částky 2 500 Kč, kterou žalovaná uhradila 19. 9. 2018. 2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem řízení co do částky 2 500 Kč s 8,5% úroky z prodlení od 20. 9. 2018 do zaplacení a s 52,21% úroky z částky 1 492,02 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení zastavil (I. výrok). Žalované uložil povinnost zaplatit částku 22 008 Kč s 8,5% úroky z prodlení z částky 24 508 Kč od 11. 9. 2018 do 19. 9. 2018 a z částky 22 008 Kč od 20. 9. 2018 do zaplacení, smluvní pokutu 5 461,05 Kč a 8,5% úroky z prodlení z částky 3 493 Kč od 11. 9. 2018 do zaplacení (II. výrok) a žalobu zamítl co do částky 25 027 Kč, 8,5% úroků z prodlení z částky 25 027 Kč od 11. 9. 2018 do 19. 9. 2018 a z částky 22 527 Kč od 20. 9. 2018 do zaplacení, smluvní pokuty 1 902 Kč a 52,21% úroků z částky 46 527,05 Kč od 28. 6. 2018 do 19. 9. 2018 a z částky 45 035,03 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úroky dosáhnou částky 143 942 Kč (III. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok). Doplňujícím rozsudkem soud prvního stupně doplnil III. výrok rozsudku a žalobu zamítl i co do 52,21% úroků z částky 45 035,03 Kč od 20. 9. 2018 do 19. 11. 2018. V odůvodnění zrekapituloval skutková tvrzení žalobce a uvedl zjištění z provedených listinných důkazů. Na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení zastavil co do částky 2 500 Kč, kterou žalovaná uhradila po podání žaloby (§ 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), když návrh žalované [číslo] ze dne 8. 6. 2017 žalobce akceptoval 13. 6. 2017. Žalobcem poskytnutý úvěr ve sjednané výši 50 001 Kč s úroky ve výši 66,71 % se žalovaná zavázala uhradit v 48 splátkách po 2 499 Kč; tj. celkem 119 952 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek byl úvěr ke dni 26. 6. 2018 zesplatněn. Soud se v prvé řadě zabýval posouzením nároku žalobce na úroky, které byly ve smlouvě dohodnuty ve výši 66,70 % a žalobou uplatněny ve výši 52,21 %. Konstatoval, že není rozhodující, zda žalobce uplatnil žalobou nárok na úroky nižší než sjednané, neboť rozhodující je dohoda o výši úroků obsažená ve smlouvě. Poukázal na rozsudek ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2015, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nepřiměřenými jsou zpravidla úroky sjednané ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Ačkoliv se citovaný rozsudek týká smlouvy o půjčce, lze jeho závěry vztáhnout i na úroky sjednané ve smlouvě o úvěru. Z měnové statistiky [obec] národní banky soud zjistil, že v době uzavření smlouvy o úvěru (červen 2017) se průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných bankami na dobu od 1 roku do 5 let pohybovala v rozmezí 8,95 % až 11,43 % ročně. Soud proto uzavřel, že v projednávané věci jsou sjednané úroky nepřiměřeně vysoké, příčí se dobrým mravům a ujednání o výši úroků je tak absolutně neplatné. Soud připustil, že žalobce bezesporu mohl požadovat vyšší úroky, než jsou požadované bankami, neboť čelí vyšší míře rizikovosti, to však neznamená, že je akceptovatelná, byť smluvně sjednaná, ale libovolná úroková míra. Je totiž nutno mít na zřeteli, že se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem a žalované jako slabší straně je potřeba poskytnout zvýšenou ochranu. Soud proto nárok žalobce na úroky zcela zamítl. Jako důvodný posoudil nárok žalobce na zaplacení jistiny 20 008 s úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z.), když žalovanou doposud uhrazenou částku 29 993 Kč započetl na úhradu poskytnutých peněžních prostředků. Jako důvodný posoudil i nárok žalobce na smluvní pokuty v celkové výši 3 493 Kč (bod 6.1 a 6.5 smlouvy), které byly řádně sjednány přímo v textu smlouvy a jejichž výše nevybočuje z požadavku přiměřenosti a není ani v rozporu s dobrými mravy. Oprávněný shledal i požadavek žalobce na úhradu nákladů spojených s prodlením žalované v celkové výši 2 000 Kč (bod 6.2 smlouvy). Z požadavku na smluvní pokutu ve výši 3 870,05 Kč (bod 6.5 smlouvy) soud shledal za důvodný pouze nárok ve výši 1 968,05 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť i částečné zastavení řízení zavinila žalovaná úhradou částky 2 500 Kč po podání žaloby. Po přepočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud dospěl k závěru, že žalovaná byla v řízení úspěšnější a vznikl jí nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 4. Proti části III. výroku a proti IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Navrhl, aby odvolací soud změnil část III. výroku rozsudku a žalované uložil povinnost zaplatit 21 321,13 Kč s 8,5% úroky z prodlení od 11. 9. 2018 do zaplacení a 20% úroky z částky 46 527,05 Kč od 28. 6. 2018 do 15. 8. 2018, z částky 46 329,13 Kč od 16. 8. 2018 do 20. 8. 2018, z částky 43 829,13 Kč od 21. 8. 2018 do 19. 9. 2018 a z částky 41 329,13 Kč od 20. 9. 2018 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úroky dosáhnou částky 143 942 Kč a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. K tomu doplnil, že se nyní domáhá zaplacení úroků přepočtených na sazbu 20 % ročně a částky odpovídající rozdílu mezi požadovanou dlužnou jistinou úvěru poníženou o částečné úhrady a částkou odpovídající přiznané jistině. Vyslovil přesvědčení, že úroky byly sjednány platně, v zákonných limitech a nebyl dán důvod, aby nebyly alespoň zčásti přiznány. Ve smlouvě byla dohodnuta efektivní úroková sazba ve výši 66,7 % ročně, což odpovídá nominální úrokové sazbě 52,21 % ročně, jde pouze o matematickou operaci. K tomu v podrobnostech odkázal na přiložené odborné vyjádření ze dne 25. 10. 2018 zpracované Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení], znalcem v oboru ekonomika. Dále zdůraznil, že je nebankovním poskytovatelem úvěrů a v této sféře je zcela běžné a spravedlivé, že úroky jsou o něco vyšší, než