27 CO 30/2021-125 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalované zaplacení částek z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaná podepsala [datum]; žalobce následně žalované zaslal oznámení o schválení úvěru. Sjednaný úvěr ve výši [částka], který byl vyplacen [datum], se žalovaná zavázala spolu s 129,64% úroky (efektivní sazba) splatit ve 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje březnem 2019. Žalobce uvedl, že schopnost žalované úvěr řádně hradit prověřil na základě dokladů a informací získaných od žalované (zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalované), z nichž zjistil, že volné zdroje ke splácení má dostatečné. Žalobce rovněž ověřoval úvěrovou historii žalované v databázích [příjmení] a NRKI. Žalovaná uhradila v nepravidelných splátkách celkem [částka]. V důsledku prodlení žalované s placením sjednaných splátek vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši [částka] (2 x [částka] za prodlení o délce 30 dnů v případě splátek [číslo]) a v souladu s bodem 6.2 smlouvy nárok na náhradu nákladů spojených s prodlením v celkové výši [částka] (4 x [částka] za prodlení o délce 15 dnů v případě splátek [číslo]). Z důvodu prodlení o délce více jak 65 dnů u splátky [číslo] splatné [datum] došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru k datu [datum] (bod 6.3 smlouvy). Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru. Ta činila [částka] (původní dlužná jistina úvěru [částka] a úroky přirostlé ke dni zesplatnění ve výši [částka]), a protože žalovaná nesplnila povinnost uhradit ji nejpozději v den zesplatnění úvěru, vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu (bod 6.5 smlouvy) ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou; žalobce uplatnil žalobou nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] za dobu od [datum] do dne vyhotovení žaloby ([datum]). Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila v nepravidelných splátkách celkem [částka]. Žalobce se proto žalobou domáhal zaplacení částky [částka] s 10% (zákonnými) úroky z prodlení od [datum] do zaplacení (se zohledněním plateb žalované), smluvní pokuty ve výši [částka] a 86,08% úroků (nominální sazba) z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky [částka]. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět co do částky [částka], kterou žalovaná uhradila v nepravidelných splátkách po podání žaloby; poslední platba [datum]. 2. Soud prvního stupně při jednání žalobce opakovaně poučil, že dosud neprokázal splnění své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy (zejména prověření výdajů), proto smlouvu hodnotí jako neplatnou. V reakci na poučení soudu žalobce uvedl, že podle jeho názoru probíhalo ověřování výdajové stránky žalované přiměřeně a nadto občanský zákoník předpokládá i poctivost jednání ze strany žalované. 3. Žalovaná v písemném vyjádření ve věci samé (soudu doručeno až po jednání ve věci) uvedla, že si je svého dluhu vědoma a ráda by ho zaplatila ve lhůtě do jednoho roku, neboť na jednorázovou úhradu nemá finanční prostředky. 4. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení zastavil co do částky [částka] (I. výrok) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s 10% úroky z prodlení od [datum] (se zohledněním jednotlivých plateb) do zaplacení, a to ve lhůtě šesti měsíců od právní moci rozsudku (II. výrok). Žalobu zamítl co do částky [částka] s 10% úroky z prodlení od [datum] (se zohledněním jednotlivých plateb) do zaplacení (III. výrok). Dále žalobu zamítl co do smluvní pokuty [částka] a 86,08% úroků z částky [částka] od [datum] (se zohlednění jednotlivých plateb) do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky [částka] (IV. výrok). Žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] (V. výrok) a rozhodl, že žalobci se část zaplaceného soudního poplatku nevrací (VI. výrok). V odůvodnění zrekapituloval skutková tvrzení žalobce a uvedl zjištění z jednotlivých listinných důkazů. Věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ – III“). Konstatoval, že dle žalobních tvrzení měla být mezi účastníky na základě návrhu žalované uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (§ 2395 o. z.) a vzal za prokázané, že žalobce [datum] vyplatil žalované částku [částka]; naproti tomu žalovaná za dobu od [datum] do [datum] na dluh zaplatila [částka]. S odkazem na rozsudek SDEU ve věci C [číslo] OPR – Finance se soud v prvé řadě zabýval posouzením, zda žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, která ve smluvním vztahu vystupovala jako spotřebitelka. K tomu uvedl, že věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) a součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 1 As 30/2015-39). Soud konstatoval, že žalobce při hodnocení solventnosti žalované vycházel ze skutečnosti, že nebyla vedena v žádné databázi dlužníků (viz výpis záznamů z registru [příjmení]), její měsíční příjmy činily [částka] a výdaje [částka]; po započtení rezervy [částka] stanovil volné zdroje žalované ke splácení úvěru ve výši [částka] (správně [částka] – pozn. odvol. soudu) při měsíční splátce [částka]. Žalované by tak zbývala na další výdaje (ať již relativně běžné či mimořádné) částka [částka] měsíčně (viz listina - hodnocení klienta). Současně však byla žalovaná vyhodnocena jako rizikový klient, kterému neměl být úvěr poskytnut (viz výpis z registru NRKI). Soud uvedl, že tyto informace vytvářejí nesoulad, který měl žalobce logicky vést k podrobnějšímu zkoumání úvěruschopnosti žalované. Výdaje žalované uvedené v hodnocení klienta (životní minimum [částka], [částka] na dvě děti a [částka] na bydlení) označil za velmi nízké. K tomu soud dále zdůraznil, že značná část příjmů žalované je tvořena dávkou státní sociální podpory vyplácenou na výživu dětí a žalovaná tak nemohla disponovat celou částkou pouze pro své potřeby. Soud uzavřel, že žalobce do listiny – hodnocení klienta sepsal výdaje žalované formálně, aniž by se zabýval jejich prověřením. Dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSÚ – III) a rovněž pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z.). Podotkl, že by bylo možno dovodit i částečnou neplatnost pro lichvu, neboť ve smlouvě byly sjednány úroky ve výši 129,64 % ročně a soudu je z úřední činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklé úroky za daný typ úvěru pohybovaly ve výši cca 10 % ročně. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutno na plnění poskytnuté žalobcem ([částka]) hledět, nikoliv jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.). Za situace, kdy dle tvrzení žalobce uhradila žalovaná celkem [částka], soud posoudil jako důvodný nárok žalobce na zaplacení částky [částka] spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení úspěšnější žalované však žádné náklady nevznikly, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. S ohledem na výši zaplaceného soudního poplatku soud neshledal důvod pro vrácení poměrné části soudního poplatku žalobci v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby. 5. Proti části III. výroku, části IV. výroku a proti V. výroku rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce. Navrhl, aby odvolací soud změnil část III. výroku rozsudku a žalované uložil povinnost zaplatit [částka] s 10% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, změnil část IV. výroku a žalované uložil povinnost zaplatit [částka] s 20% úroky z částky [částka] od [datum] do zaplacení (se zohledněním jednotlivých plateb) a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. K tomu doplnil, že odvolání je podáváno co do částky [částka] odpovídající rozdílu mezi požadovanou původní dlužnou jistinou úvěru a částkou odpovídající přiznanému bezdůvodnému obohacení, co do nepřiznané smluvní pokuty ve výši [částka] a nepřiznaných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka]. Ohradil se proti názoru soudu prvního stupně, že řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Naopak v tomto případě úvěruschopnost žalované řádně zhodnotil na základě údajů uvedených ve formuláři„ hodnocení klienta“ a dospěl k závěru o volných zdrojích ke splácení ve výši [částka] měsíčně oproti sjednané měsíční splátce [částka]. Vyžádal si