27 CO 49/2020-116 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalovaném nároků z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal [datum]; žalobce následně zaslal žalovanému oznámení od schválení úvěru. Sjednaný úvěr ve výši [částka], který byl vyplacen na účet sjednaný ve smlouvě, se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky ve výši 129,72 % ročně (efektivní sazba) ve 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje dubnem 2018. Žalobce uvedl, že schopnost žalovaného úvěr řádně hradit prověřil na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného), z nichž zjistil, že volné zdroje ke splácení má dostatečné. Rovněž ověřoval úvěrovou historii žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI. V důsledku prodlení žalovaného s placením sjednaných splátek vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši [částka] (2 x [částka] za prodlení o délce 30 dnů u splátek [číslo]) a v souladu s bodem 6.2 smlouvy na náhradu nákladů spojených s prodlením v celkové výši [částka] (2 x [částka] za prodlení o délce 15 dnů u splátek [číslo]). Z důvodu prodlení o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné [datum] došlo k automatickému zesplatnění úvěru k datu [datum] (bod 6.3 smlouvy). Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru. Ta činila [částka] (dlužná původní jistina ve výši [částka] a úroky přirostlé ke dni zesplatnění ve výši [částka]), a protože žalovaný nesplnil povinnost uhradit ji nejpozději v den zesplatnění úvěru, vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu (bod 6.5 smlouvy) ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou; žalobce uplatnil žalobou nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] vypočtenou za dobu od [datum] do dne vyhotovení žaloby ([datum]). Žalovaný ani po zesplatnění na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobce se proto žalobou domáhal zaplacení částky [částka] s 8,5% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši [částka] a 86,12% úroků z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy úroky dosáhnou částky [částka]. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] s 8,5% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu [částka] (I. výrok) a žalobu zamítl co do 86,12% úroků z částky [částka] od [datum] o zaplacení, maximálně však do doby, kdy úroky dosáhnou částky [částka] (II. výrok). Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (III. výrok). Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), když návrh podepsaný žalovaným [datum] žalobce (po posouzení bonity žalovaného a jeho schopnosti úvěr splácet) akceptoval [datum] a žalovanému poskytl peněžní prostředky ve sjednané výši [částka]. Žalovaný naproti tomu neplnil své smluvní povinnosti, když na svůj dluh nic nezaplatil. Soud prvního stupně proto posoudil jako důvodný nárok žalobce na zaplacení částky [částka], neboť žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky ve sjednané době žalobci vrátit. S ohledem na prodlení žalovaného přiznal žalobci i nárok na úroky z prodlení (§ 1968 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Dále dospěl k závěru, že účastníci si ve smlouvě platně sjednali smluvní pokutu (§ 2048 a násl. o. z.). Naproti tomu žalobě nevyhověl co do požadavku žalobce na pokračující úroky, když sjednanou úrokovou sazbu 129,72 % ročně posoudil jako rozpornou s dobrými mravy a ujednání o sazbě úroků tedy vyhodnotil jako absolutně neplatné (§ 588 o. z. ve spojení s § 1813 o. z.). S odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši (zaplacený soudní poplatek, odměna za tři úkony právní služby, náhrada za tři režijní paušály a náhrada za DPH). 4. Proti části II. výroku a proti III. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal žalobce odvolání. Navrhl, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit 20% úroky z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úroky dosáhnou částky [částka], a dále, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyslovil přesvědčení, že úroky byly sjednány platně, v zákonných limitech a nebyl dán důvod, aby nebyly alespoň zčásti přiznány. Ve smlouvě byla dohodnuta efektivní úroková sazba ve výši 129,72 % ročně, což odpovídá nominální úrokové sazbě 86,12 % ročně, jde pouze o matematickou operaci. K tomu v podrobnostech odkázal na přiložené odborné vyjádření ze dne [datum] zpracované Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení], znalcem v oboru ekonomika. Dále zdůraznil, že je nebankovním poskytovatelem úvěrů a v této sféře je zcela běžné a spravedlivé, že úroky jsou o něco vyšší, než u bankovních subjektů, neboť je třeba zohlednit vyšší rizikovost při poskytování úvěrů. Požadovaná sazba úroků je přitom v rámci judikaturního čtyřnásobku (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 Co 36/2018). Dále žalobce vyzdvihl, že smluvní strany vstupují do smluvních vztahů na základě své pravé a svobodné vůle a je jim v mezích právního řádu ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Pokud se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je obecně nezbytné vycházet z předpokladu, že tak učinili po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích; opačný závěr by byl v přímém rozporu se zásadou pacta sunt servanda. V případě smlouvy o úvěru je placení úroků jedním z jejích obligatorních pojmových znaků a jejich výše je ovlivněna celou řadou faktorů. Žalobce je proto přesvědčen o platnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu. Dále uvedl, že ujednání o výši úroků není a nemůže být nepřiměřeným ujednáním (§ 1813 o. z.), když žalovaný byl se sazbou úroků opakovaně seznámen (předsmluvní formulář, smlouva a oznámení o schválení úvěru). V této souvislosti poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 46 ICm 2408/2017, 16 VSOL 656/2018. Vyslovil přesvědčení, že sjednaná výše úroků nemůže být ani v rozporu s dobrými mravy, když občanský zákoník pro tento případ zná neúměrné zkrácení (§ 1793 o. z.), kterého by se však musel žalovaný dovolat, což neučinil. Z opatrnosti podotkl, že pokud snad soud prvního stupně při posuzování výše úrokové sazby vycházel z databáze [příjmení], pak údaje z této databáze nelze dle jeho názoru považovat za obvyklou výši úroků – hodnoty uváděné v databázi [příjmení] jsou nižší, než je obvyklá úroková míra používaná bankami. Navíc je uvedená databáze založena na váženém průměru, což průměr výrazně snižuje. 5. Žalovaný se odvolání žalobce nevyjádřil. 6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 7. Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně vyplývá, že peněžní prostředky ve výši [částka] byly žalovanému vyplaceny na základě smlouvy o úvěru [číslo] jejíž návrh žalovaný podepsal [datum] a žalobce akceptoval [datum]. 8. Daný vztah je proto nutno posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) za současného použití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZSÚ-III“). 9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ-III, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud prvního stupně smlouv