44 CO 116/2022-58 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá náhrady majetkové újmy, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci v trestním řízení vedeném proti obviněnému [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 10 T 8/2011, v rámci něhož došlo k dlouhodobému zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce. Nárok sestával a) z nákladů souvisejících s vedením předmětného účtu č. [bankovní účet] ve výši 28 125 Kč a b) z náhrady nákladů právního zastoupení žalobce ve výši 30 516 Kč. 2. Shora označeným rozsudkem soudu prvního stupně byl výrokem I. návrh žalobce na zaplacení žalované částky zamítnut a výrokem II. byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V rámci posouzení zákonných předpokladů odpovědnosti za tvrzenou škodu dovodil, že ze strany žalovaného došlo k deliktnímu jednání státu spočívajícímu v nepřiměřené délce trvání zajištění peněžních prostředků, zejména v řízení před Krajským soudem v Brně, což představuje nesprávný úřední postup. Naplnění dalších předpokladů odpovědnosti - vznik škody a příčinnou souvislost - však nedovodil. K nároku na náhradu nákladů souvisejících s vedením účtu uvedl, že skutečnost zajištění peněžních prostředků neměla vliv na povinnost žalobce hradit poplatky jakéhokoli druhu, vyplývající ze smlouvy o běžném účtu mezi žalobcem a bankou. Není tedy dána příčinná souvislost mezi vymezeným deliktním jednáním státu a žalobcem požadovanou částkou. V řízení navíc nebylo prokázáno, že tyto poplatky žalobce uhradil. K nároku na náhradu nákladů za zastoupení advokátem uvedl, že se nejednalo o účelně vynaložené náklady na nápravu nesprávného úředního postupu, když tyto byly činěny jednoznačně k vydání rozhodnutí zrušujícího zajištění peněžních prostředků na účtu žalobce. Žalobce netvrdil a ani nebylo prokázáno, že by činil přímo úkony směřující ke sjednání nápravy nesprávného úředního postupu, jež soud prvního stupně příkladmo jmenoval. I zde tedy dospěl k závěru, že mezi deliktním jednáním státu a žalobcem požadovanou částkou 30 516 Kč není dán vztah příčinné souvislosti. Náklady nevznikly primárně v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalovaného v podobě nepřiměřené délky řízení, ale toliko v příčinné souvislosti se zajištěním peněžních prostředků na účtu žalobce, když předmětné usnesení Policie České republiky o zajištění prostředků nebylo shledáno nezákonným. Z uvedených důvodů tedy žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalobce odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř. Nesouhlasí s právním závěrem v bodě 48 rozsudku, že nebyl naplněn druhý a třetí předpoklad odpovědnosti státu podle odpovědnostního zákona. Ohledně náhrady nákladů souvisejících s vedením účtu namítl, že mu byly dovozeným nesprávným úředním postupem zajištěny peněžní prostředky na účtu do výše dalece přesahující aktuální zůstatek i obvyklé zůstatky na účtu. Žalobce účet nemohl po tuto dobu užívat ani s ním jinak disponovat (zejména ho zrušit), ačkoliv byl nucen podle smlouvy hradit bance příslušné poplatky. Pokud by měl možnost účet zrušit, resp. ukončit smlouvu s bankou, nemusel by hradit výše uvedené náklady spojené s jeho vedením. To však žalobci nebylo umožněno ani v době, kterou soudy považují za nepřiměřeně dlouhou. Podle žalobce by k tomu měl soud přihlédnout nejméně za období od [datum] (skončení trestního stíhání [jméno] [příjmení]) do [datum] (faktické zrušení zajištění finančních prostředků na účtu žalobce), a to z důvodu, že nebylo možné z důvodu zajištění prostředků bankovní smluvní vztah mezi žalobcem a bankou ukončit. V tom spatřuje žalobce jasnou příčinnou souvislost. Také zjištění soudu o tom, že nebyla prokázána úhrada poplatků žalobcem je nesprávné, kdy úhrada vyplývá z předloženého výpisu z účtu žalobce. Pokud jde o náhradu nákladů za zastoupení, nesouhlasí se závěrem o nedostatku příčinné souvislosti. Podle žalobce by mu měly být přiznány nejméně náklady za období od [datum], kdy bylo skončeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] do [datum], kdy došlo k faktickému zrušení zajištění na účtu, které považují soudy za nesprávný úřední postup, neboť tyto úkony byly činěny nejen v příčinné souvislosti se zajištěním prostředků na účtu, ale také s nesprávným úředním postupem žalovaného, a to obojí na stejné úrovni. Pokud by orgány činné v trestním řízení rozhodly o zrušení zajištění včas, náklady by žalobci nevznikly a současně žalobce hájil svá práva nejen proti zajištění finančních prostředků, ale také upozorňoval na nesprávný úřední postup žalovaného a snažil se o jeho nápravu. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek změněn tak, aby žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno a žalobci přiznána náhrada nákladů řízení před oběma stupni. 4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání označil rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. Námitka žalobce, že pokud by smlouvu o vedení účtu s bankou zrušil, nemusel by platit poplatky související s jeho vedením, nebyla uplatněna před soudem prvního stupně a nyní již k ní nelze přihlížet. I kdyby tomu tak nebylo, nemůže to mít žádný význam, kdy nepostačuje pouze obecné tvrzení. Je třeba prokázat a doložit, že žalobce měl v úmyslu něco takového učinit – vypovědět smlouvu s bankou a že mu v tom bylo nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci zabráněno. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně navíc neplyne, že by orgány činné v trestním řízení zakázaly žalobci takový úkon učinit. I kdyby tomu tak bylo, šlo by o důsledek zákonného rozhodnutí o zajištění majetku, nikoliv o důsledek průtahů v řízení. Ohledně nároku na náhradu za zastoupení advokátem se žalovaný zcela ztotožnil s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. Dané úkony, jejichž náhradu žalobce požaduje, jednoznačně směřovaly k odklizení následků rozhodnutí o zajištění majetku, nikoli k odklizení následků nesprávného úředního postupu v podobě průtahů v řízení či nepřiměřené délky řízení. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno včas a že je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, jakož i dle ustanovení § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 6. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen:„ OdpŠk“) lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 7. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 8. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. 9. Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně k závěru, že soud prvního stupně učinil ve věci správné skutkové závěry, tyto však částečně nesprávně právně posoudil. 10. Předmětem řízení je nárok na náhradu majetkové újmy, která měla vzniknout žalobci nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci v trestním řízení vedeném proti obviněnému [jméno] [příjmení], v rámci něhož došlo k dlouhodobému zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce i poté, kdy bylo trestní stíhání jmenovaného obviněného pravomocně ukončeno. Nárok sestává a) z nákladů souvisejících s vedením předmětného účtu ve výši 28 125 Kč a b) z náhrady nákladů právního zastoupení žalobce ve výši 30 516 Kč. 11. Ohledně prvního nároku na náhradu za poplatky za vedení účtu se odvolací soud zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi tvrzeným deliktním jednáním státu spočívajícím v nepřiměřené délce trvání zajištění peněžních prostředků žalobce a tvrzenou majetkovou újmou žalobce, spočívající v nákladech na úhradu poplatků za vedení bankovního účtu, není dána příčinná souvislost. V daném případě lze souhlasit s úvahou soudu prvního stupně, že předmětné poplatky musely být hrazeny ze závazku žalobce s bankou, je tedy i otázkou, zda vůbec mohla za této situace žalobci vzniknout škoda, jakožto další zákonn