44 CO 169/2021-228 — Krajský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na náhradu majetkové újmy - náhrady nákladů obhajoby ve výši 119 911 Kč a nemajetkové újmy ve výši 750 000 Kč vzniklé žalobci v souvislosti se stíháním jeho osoby, který byl v době zahájení trestního stíhání radním [stát. instituce], regionálním předsedou [příjmení] [jméno], předsedou představenstva [právnická osoba] vodárny a kanalizace a místopředsedou představenstva [právnická osoba] podnik města Brna, a.s., v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] pro přečin a zločin zkrácení daně, poplatku a podobné poplatkové platby, které skončilo zproštěním žalobce obvinění z důvodu, že v žalobě popsané skutky nejsou trestným činem. 2. Nadepsaným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 4 900,50 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení od 4.11.2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), povinnost zaplatit žalobci částku 165 600 Kč spolu s § 10 % úrokem z prodlení od 4.11.2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 9 801 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 4.11.2019 do zaplacení zamítl (výrok III.), žalobu, kterou se domáhá žalobce po žalovaném zaplacení částky 584 400 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení od 4.11.2019 do zaplacení zamítl (výrok IV.) a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 30 798 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok V.). 3. Na základě provedeného řízení shledal důvodnou větší část nároku žalobce na náhradu nákladů obhajoby, o čemž rozhodl ve výroku I. Učinil tak po odečtení částky 105 209,50 Kč s příslušenstvím, v níž vzal žalobce žalobu částečně zpět pro úhradu této částky žalovaným po zahájení řízení před soudem, přičemž v rozsahu této částky již bylo řízení zastaveno. 4. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, dovodil, že žalobce má nárok na zadostiučinění peněžitou formou, kdy za spravedlivou považuje částku 165 600 Kč, odpovídající částce 230 Kč za každý den trestního stíhání za dobu překračující prvních 24 měsíců stíhání, které celkem trvalo po dobu 35 měsíců a 17 dní, zaokrouhleně 36 měsíců. Pro dobu prvních 24 měsíců stanovil výši odškodnění v poloviční výši, tj. částkou 115 Kč denně. Úvahu pro snížení zadostiučinění na polovinu pro první dva roky posuzovaného řízení odůvodnil analogicky postupem pro přiznávání zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Výši zadostiučinění stanovil především s přihlédnutím k délce trestního řízení probíhajícího před několika trestními instancemi, k horní hranici výše úhrnného trestu, jenž žalobci hrozil za dva trestné činy, k pravomocnému odsouzení žalobce k poměrně vysokému peněžitému trestu v průběhu trestního řízení a k dopadům trestního stíhání do osobní sféry žalobce jako poškozené osoby, zejména v jeho rodinné sféře. Nepříznivé dopady mělo trestní stíhání také na oblast podnikání žalobce v obchodní společnosti, kterou žalobce dlouhodobě budoval. Naopak jako faktor navyšující finanční odškodnění soud prvního stupně nezohlednil medializaci trestní kauzy. Po porovnání s jinými obdobnými případy, jejichž spisové značky cituje, jakož i s rozpětím částek stanovených pro účely odškodňování pobytu ve vazbě, dovodil, že jím stanovená výše zadostiučinění je přiměřená. 5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání směřující jen do výroku IV. z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Souhlasí s přiznáním peněžité formy náhrady nemajetkové újmy, nikoliv však s přiznanou výší odškodnění. Má za to, že soud prvního stupně při určení výše nesprávně zohlednil stanovisko Nejvyššího soudu používané pro stanovení zadostiučinění za odškodnění nepřiměřeně dlouhého řízení, které však žalobce nepožadoval. Žalované odškodnění nelze poměřovat libovolným přirovnáním k výši odškodnění za jeden den strávený ve vazbě, kdy mělo jít o částku, která se přiznává v obdobných případech. 6. Také nesouhlasí s nepromítnutím okolnosti medializace případu do výše odškodnění. Namítá nepříznivé dopady medializace do podnikání [právnická osoba] s. r. o. v podobě nejistoty v kruzích obchodních partnerů, komplikací při účasti na veřejných zakázkách, ukončení dlouholeté spolupráce některých obchodních partnerů a potíží se zajištěním úvěru u banky. V politice musel žalobce opustit posty v dozorčí radě společnosti [právnická osoba], v [anonymizováno] podniku [územní celek] a.s. a funkci radního [stát. instituce]. [příjmení] tím nárok na úhrnnou odměnu ve výši 70 000 Kč měsíčně po dobu 34 měsíců, což představuje celkem částku 2 380 000 Kč. Dále podrobně konstatuje skutková zjištění o dopadech trestního stíhání do jeho života zjištěné soudem prvního stupně. 7. Namítá, že soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl celou řadu okolností, které vzal do úvahy při hodnocení nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním a které by měly ovlivnit výši nemajetkové újmy. Tyto však následně nezohlednil při určení výše újmy, když uvedl, že se řídil rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Co 2357/2010 a stanoviskem sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalobce cituje rozsudek Nejvyššího soudu sp. z. 30 Cdo 1747/2014, podle něhož by měla výše odškodnění odpovídat zadostiučinění přiznanému v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Judikát stanoví i postup pro případ, kdy se nepodaří nalézt obdobný případ. 8. Cituje též pasáž z ústavního nálezu sp. zn. I ÚS 2551/13, podle něhož soud s ohledem na vždy jedinečné skutkové okolnosti individuálního případu určí výši finanční náhrady. Jedině rozhodnutí přihlížející ke všem kritériím je možno považovat za spravedlivé a ústavně konformní. 9. Žalobce předložil soudu prvního stupně ve svých vyjádřeních více obdobných případů, v nichž byla soudy přiměřená náhrada nemajetkové újmy přiznána. Tyto opatřil z veřejného seznamu rozhodnutí odvolacích soudů na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Podle žalobcem učiněné selekce připadá satisfakce na měsíc trestního stíhání v částce 10 000 Kč – 12 500 Kč (věci projednávané u MS Praha sp. zn. 72 Co 83/2013, 69 Co 99/2016, 69 Co 302/2016, 91 Co 22/2016). Soud prvního stupně se však tímto výčtem nezabýval, ani se k němu žádným způsobem nevyjádřil, ale pro porovnání použil svůj výčet rozhodnutí Městského soudu v Brně, přičemž pouze odkázal na tyto rozhodnutí bez uvedení okolností dané věci ani přiznané výše přiměřeného zadostiučinění. 10. Žalobce dále na podporu úvahy o přiměřenosti výše uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy doplňujícím podáním k odvolání zaslal soudu další srovnatelný případ řešený Městským soudem v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 18 Co 273/2021, v němž je poukazováno i na jiný srovnávaný případ sp. zn. 70 Co 27/2019, jenž doložil přímo citovaným rozhodnutím. 11. Žalobce považuje nadále za adekvátní výši odškodnění nemajetkové újmy v částce 750 000 Kč za odpovídající konkrétním okolnostem případu, a proto navrhl změnu napadeného rozsudku ve výroku IV. tak, že žalobci bude přiznáno přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 584 400 Kč s příslušenstvím. Případně navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. 12. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání doplněným ústně v rámci odvolacího jednání ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, které akceptuje i ohledně výše peněžité satisfakce bez ohledu na způsob, jakým k ní soud prvního stupně dospěl a odkázal dále na svoji závěrečnou řeč v řízení před soudem prvního stupně. Pokud jde o porovnání případu žalobce s jiným případem, v němž bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze, toto nepovažuje za dostatečně přiléhavé. Uvedený případ se odlišuje v míře dopadu do zdravotní sféry žalobce a dále následky excesivní medializace vyvolané jednáním orgánů činných v trestním řízení, které vybočilo ze zákonného rámce. Trestní stíhání ve srovnávaném případě navíc provázely zásahy do osobní integrity žalobce. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném výroku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalovanému. 13. Odvolací soud poté co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné. 14. Podle ustanovení § 13 odst. 1 věta první zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úřed