47 CO 151/2019-118 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 61 600 Kč s 8,5% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty 18 662 Kč a 86,1% úroků (nominální sazba) z částky 49 569,30 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky 214 329 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal [datum]; žalobce následně zaslal žalovanému oznámení o schválení úvěru. Sjednaný úvěr ve výši 50 000 Kč se žalovaný zavázal vrátit spolu s 129,67% úroky (efektivní sazba) ve 48 měsíčních splátkách po 3 721 Kč, počínaje srpnem 2017. Žalobce uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřil na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného), z nichž zjistil, že volné zdroje ke splácení má dostatečné. Žalobce rovněž ověřoval úvěrovou historii žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI. Žalovaný uhradil pouze tři splátky ([datum], [datum] a [datum]). V důsledku prodlení žalovaného s placením sjednaných splátek vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč za prodlení o délce 30 dnů u splátek [číslo]) a v souladu s bodem 6.2 smlouvy nárok na náhradu nákladů spojených s prodlením v celkové výši 400 Kč (2 x 200 Kč za prodlení o délce 15 dnů u splátek [číslo]). Z důvodu prodlení o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum] došlo podle bodu 6.3 smlouvy k automatickému zesplatnění celého úvěru k datu [datum]. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí tzv. nové jistiny úvěru ve výši 60 202 Kč (zbývající dlužná původní jistina 49 569,30 Kč a úroky přirostlé ke dni zesplatnění ve výši 10 632,70 Kč). Žalobce se rovněž domáhal zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny denně od [datum], kterou ke dni vyhotovení žaloby ([datum]) vyčíslil na 18 662 Kč. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl co do úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 632,70 Kč, smluvní pokuty 18 662 Kč, 8,5% úroků z prodlení z částky 10 632,70 Kč od [datum] do zaplacení, 86,1% úroků z částky 49 569,30 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy úroky dosáhnou částky 214 329 Kč (I. výrok). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 49 569,30 Kč s 8,5% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu 998 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč (II. výrok). Dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 944,94 Kč (III. výrok). Soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), když návrh žalovaného na uzavření smlouvy ze dne [datum] žalobce akceptoval [datum] a peněžní prostředky ve sjednané výši 50 000 Kč poskytl na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Naproti tomu žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, když nehradil řádně a včas sjednané splátky, a proto soud posoudil jako důvodný nárok žalobce na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 49 569,30 Kč s 8,5% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 998 Kč (bod 6.1 smlouvy) a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že ujednání o úrokové sazbě ve výši 129,67 % a smluvní pokutě (bod 6.5 smlouvy) se příčí dobrým mravům (§ 1 odst. 2 o. z.). Podotkl, že jejich nepřiměřenosti si byl bezpochyby vědom i sám žalobce, když žalobou uplatnil nárok na úroky pouze ve výši 86,1 %. Soud dále konstatoval, že předmětná ujednání jsou neplatná pro rozpor s dobrými mravy, zásadou poctivosti a zásadou zneužití postavení silnější strany. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobce byl úspěšný v rozsahu 83 %, neúspěšný v rozsahu 17 % a vzniklo mu právo na 66 % z celkových nákladů řízení (zaplacený soudní poplatek, odměna za tři úkony právní služby, s tím související náhrada hotových výdajů a náhrada za DPH). 4. Proti části I. výroku a proti III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal žalobce odvolání. Navrhl, aby odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit 2 469,85 Kč s 8,5% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení a 20% úroky z částky 49 569,30 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky 214 329 Kč a dále, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. K částce 2 469,85 Kč uvedl, že se jedná o kapitalizované úroky přepočtené na 20 % ročně. Vyslovil přesvědčení, že úroky byly sjednány platně, v zákonných limitech a nebyl dán důvod, aby nebyly alespoň zčásti přiznány. Ve smlouvě byla sice dohodnuta efektivní úroková sazba ve výši 129,67 % ročně, což ale odpovídá nominální úrokové sazbě 86,1 % ročně, jde pouze o matematickou operaci. K tomu v podrobnostech odkázal na přiložené odborné vyjádření ze dne [datum] zpracované Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení], znalcem v oboru ekonomika. Dále zdůraznil, že je nebankovním poskytovatelem úvěrů a v této sféře je zcela běžné a spravedlivé, že úroky jsou o něco vyšší, než u bankovních subjektů, neboť je třeba zohlednit vyšší rizikovost při poskytování úvěrů. Požadovaná sazba úroků je přitom v rámci judikaturního čtyřnásobku (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dále žalobce vyzdvihl zásadu smluvní volnosti, kdy smluvní strany vstupují do smluvních vztahů na základě své pravé a svobodné vůle a je jim v mezích právního řádu ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Pokud se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je obecně nezbytné vycházet z předpokladu, že tak učinili po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích; opačný závěr by byl v přímém rozporu se zásadou pacta sunt servanda. V případě smlouvy o úvěru je placení úroků jedním z jejích obligatorních pojmových znaků a jejich výše je ovlivněna celou řadou faktorů. Žalobce je proto přesvědčen o platnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu. Dále uvedl, že ujednání o výši úroků není a nemůže být nepřiměřeným ujednáním (§ 1813 o. z.), když žalovaný byl se sazbou úroků opakovaně seznámen (předsmluvní formulář, smlouva a oznámení o schválení úvěru). V této souvislosti poukázal na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]. Vyslovil přesvědčení, že sjednaná výše úroků nemůže být ani v rozporu s dobrými mravy, když občanský zákoník pro tento případ zná neúměrné zkrácení (§ 1793 o. z.), kterého by se však musel žalovaný dovolat, což neučinil. Z opatrnosti podotkl, že pokud by snad soud prvního stupně při posuzování výše úrokové sazby vycházel z databáze [příjmení], pak údaje z této databáze nelze dle jeho názoru považovat za obvyklou výši úroků – hodnoty uváděné v databázi [příjmení] jsou nižší, než je obvyklá úroková míra používaná bankami. Navíc je uvedená databáze založena na váženém průměru, což průměr výrazně snižuje. 5. Žalovaný se odvolání žalobce nevyjádřil. 6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 7. Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně vyplývá, že peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč byly žalovanému vyplaceny na základě smlouvy o úvěru [číslo] jejíž návrh žalovaný podepsal dne [datum] a žalobce akceptoval [datum]. 8. Daný vztah je proto nutno posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) za současného použití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZSÚ-III“). 9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ-III, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou dův