47 CO 4/2020-127 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky [částka] s 9,75% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty [částka] a úroků ve výši 84,71 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky [částka], a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovaným [datum]; žalobce následně žalovanému zaslal oznámení o schválení úvěru. Sjednaný úvěr ve výši [částka], který byl vyplacen [datum] (na účet uvedený ve smlouvě), se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky ve výši 126,71 % ročně (efektivní sazba) v 18 měsíčních splátkách po [částka] počínaje říjnem 2018. Žalobce uvedl, že schopnost žalovaného úvěr řádně hradit prověřil na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného), z nichž zjistil, že volné zdroje ke splácení má dostatečné. Rovněž ověřoval úvěrovou historii žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI. Žalovaný zaplatil pouze tři splátky ([datum], [datum] a [datum]). V důsledku prodlení žalovaného s placením sjednaných splátek vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši [částka] (2 x [částka] za prodlení o délce 30 dnů u splátek [číslo]) a v souladu s bodem 6.2 smlouvy právo na náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného v celkové výši [částka] (2 x [částka] za prodlení o délce 15 dnů u splátek [číslo]). Z důvodu prodlení o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné [datum] došlo k automatickému zesplatnění úvěru k datu [datum] (bod 6.3 smlouvy). Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru ve výši [částka] (dlužná původní jistina ve výši [částka] a úroky přirostlé ke dni zesplatnění ve výši [částka]), kterou byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Pro případ porušení této povinnosti byla v bodu 6.5 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou; žalobce se v žalobě domáhal smluvní pokuty ve výši [částka] vypočtené za dobu od [datum] do data vyhotovení žaloby ([datum]). Po zesplatnění žalovaný na dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s 9,75% úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 8,86% úroky z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy úroky dosáhnout částky [částka] (I. výrok). Žalobu zamítl co do částky [částka], 9,75% úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, 84,71% úroků z částky [částka] od [datum] do zaplacení a 75,85% úroků z částky [částka] od [datum] do zaplacení (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Vzal za prokázané, že dne [datum] účastníci platně uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)), na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši [částka]; na účet žalovaného připsány [datum]. Jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy však soud shledal ujednání o výši úroků (§ 588 o. z.); k tomu odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2034 a 32 Cdo 242/2011. Z měnové statistiky ČNB zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb za úvěry na spotřebu poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy činila 8,86 % a s ohledem na spravedlivé uspořádání vztahu mezi účastníky výši úroků změnil na tuto sazbu (§ 577 o. z.). Každou žalovaným zaplacenou splátku (celkem uhrazeno [částka]) započetl zčásti na (přepočtené) úroky a zčásti na jistinu (§ 1932 odst. 1 o. z.). Dospěl k závěru, že za dobu od [datum] (poskytnutí úvěru) do [datum] (zesplatnění) činily úroky [částka], žalovaný zaplatil [částka], a nadále dluží úroky ve výši [částka]. Na jistinu žalovaný zaplatil částku [částka] a dluh činí [částka]. Za oprávněný shledal rovněž nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty [částka] (bod 6.1 smlouvy) a nákladů spojených s prodlením [částka] (bod 6.2 smlouvy), a to za prodlení žalovaného s úhradou splátek [číslo]. Jelikož žalovaný neuhradil novou jistinu ani po zesplatnění, přiznal soud žalobci i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nové jistiny (soudem přepočtené na [částka]) ve výši [částka] (bod 6.5 smlouvy). Vzhledem k prodlení žalovaného žalobci vznikl na úroky z prodlení z nové jistiny od [datum] do zaplacení (§ 1970 o. z.). Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že úspěch účastníků je přibližně stejný, a proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Proti části II. výroku rozsudku a proti III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal žalobce odvolání. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit částku [částka] s 9,75% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, 20% úroky z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky [částka] a 11,14% úroky z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky [částka] a dále, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. K částce [částka] doplnil, že zahrnuje nepřiznané kapitalizované úroky přirostlé k jistině ke dni zesplatnění přepočtené na 20 % ve výši [částka] a částku [částka], tj. rozdíl mezi původní a přiznanou jistinou. Vyslovil přesvědčení, že úroky byly sjednány platně. Ve smlouvě byla sice dohodnuta efektivní úroková sazba 126,71 % ročně, což ale odpovídá nominální úrokové sazbě 84,71% ročně, jde pouze o matematickou operaci. K tomu v podrobnostech odkázal na odborné vyjádření ze dne [datum] zpracované Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení], znalcem v oboru ekonomika. Dále zdůraznil, že je nebankovním poskytovatelem úvěrů a v této sféře je zcela běžné a spravedlivé, že úroky jsou o něco vyšší, než u bankovních subjektů, neboť je třeba zohlednit vyšší rizikovost při poskytování úvěrů. Požadovaná sazba úroků je přitom v rámci judikaturního čtyřnásobku (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 Co 36/2018). Dále žalobce vyzdvihl, že smluvní strany vstupují do smluvních vztahů na základě své pravé a svobodné vůle a je jim v mezích právního řádu ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Pokud se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je obecně nezbytné vycházet z předpokladu, že tak učinili po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích; opačný závěr by byl v přímém rozporu se zásadou pacta sunt servanda. V případě smlouvy o úvěru je placení úroků jedním z jejích obligatorních pojmových znaků a jejich výše je ovlivněna celou řadou faktorů. Žalobce je proto přesvědčen o platnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu. Dále uvedl, že ujednání o výši úroků není a nemůže být nepřiměřeným ujednáním (§ 1813 o. z.), když žalovaný byl se sazbou úroků opakovaně seznámen (předsmluvní formulář, smlouva a oznámení o schválení úvěru). V této souvislosti poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 46 ICm 2408/2017, 16 VSOL 656/2018. Sjednaná výše úroků nemůže být ani v rozporu s dobrými mravy, když občanský zákoník pro tento případ zná neúměrné zkrácení (§ 1793 o. z.), kterého by se však musel žalovaný dovolat, což neučinil. Z opatrnosti poukázal na to, že pokud soud prvního stupně při posuzování výše úrokové sazby vycházel z databáze [příjmení], pak údaje z této databáze nelze dle jeho názoru považovat za obvyklou výši úroků. Hodnoty v databázi uváděné jsou nižší, než je obvyklá úroková míra používaná bankami. Také jsou v ní zahrnuty údaje o amerických hypotékách, které jsou úvěrem na bydlení, navíc je uvedená databáze založena na váženém průměru, což průměr výrazně snižuje. 5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. 6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 7. Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně vyplývá, že peněžní prostředky ve výši [částka] vyplacené žalobcem na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] byly na účet žalovaného připsány [datum]. 8. Daný vztah je proto nutno posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) za současného použití zákona č. 257/2016 S