70 CO 9/2022-189 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zdržení se tvrzení, že žalobce neoprávněně inkasoval finanční prostředky z pronájmu nemovitosti a je dlužníkem a alkoholikem (I. výrok), na omluvu formou dopisu (II. výrok) a na zaplacení částky 190 000 Kč (III. výrok). Současně žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 32 912 Kč (IV. výrok). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy, podané pro tvrzené výroky žalovaného o žalobci. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zejména zjistil, že žalobce je s podílem ve výši id. 3/4 spoluvlastníkem chaty v obci [obec] a bylo proti němu vedeno exekuční řízení a insolvenční řízení formou oddlužení. Žalobce na webovém portálu [webová adresa] nabízel ke dni 20. 5. 2019 pronájem této chaty, k nabídce byla připojena i fotografie žalobce jako hostitele. Žalovaný zaslal dne 20. 5. 2019 mail obci [obec], v němž uvedl, že žalobce chatu pronajímá a pobyt rekreantů není vždy bez problémů. Dotázal se, zda je tato činnost žalobce obci známa a je povolena, zda jsou nějaká pravidla pro tuto činnost a ubytované osoby a zda pronajímatel odvádí obci poplatky dle místní vyhlášky. Právě tak žalovaný doručil dvěma exekutorům dne 7. 5. 2020 mail, v němž na pronájem chaty žalobcem poukázal. Po sdělení obou exekutorů, že exekuce prováděna nebude, neboť se žalobce nachází v insolvenčním řízení, doručil žalovaný dne 11. 5. 2020 mail obdobného obsahu insolvenčnímu správci s tím, že předpokládá, že se jedná o příjem z majetku, který dlužník neuvedl. Na tomto základě insolvenční správce sdělil insolvenčnímu soudu, že dlužník zatajuje své příjmy, a posléze nenavrhl osvobodit žalobce jako dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Insolvenční soud rozhodl o neosvobození žalobce od placení, což odůvodnil mimo jiné pochybnostmi, že dlužník zatajil příjmy z pronájmu chaty. Poukázal na skutečnost, že žalobce je většinovým spoluvlastníkem chaty, dalším spoluvlastníkem je jeho matka, spolek [anonymizováno] z.s., jenž pronájem chalupy na svých stránkách nabízí, má sídlo na stejné adrese jako ona a argumentace dlužníka, že z pronájmu nemá žádný příjem, je nepřesvědčivá. Dne 11. 9. 2020 doručil žalovaný insolvenčnímu soudu podání, v nichž se vyjádřil k odvolání dlužníka tak, že celou věc pronájmu a hospodaření DefensArt označil za dodatečnou a umělou konstrukci dlužníka k obhájení zatajování příjmů. V doplnění doručeném insolvenčnímu soudu dne 13. 10. 2020 žalovaný poukázal na žalobu žalobce ze dne 23. 9. 2019 (vedenou u [anonymizováno] soudu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka]), v níž žalobce sám uvedl, že ubytovací zařízení pronajímá třetím osobám. Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka výše zmíněné usnesení insolvenčního soudu potvrdil a ztotožnil se s insolvenčním soudem, že dlužník zatajil příjmy z pronájmu chaty, jejímž je většinovým spoluvlastníkem. Uvedl, že argumentace, že z pronájmu nezískal dlužník ničeho, neboť získané prostředky byly společností, jež chatu spravuje, zpětně zcela vloženy do provozu a údržby chaty, neobstojí, neboť tyto příjmy měly být v rozsahu spoluvlastnického podílu vloženy do majetkové podstaty dlužníka a měly být použity k oddlužení. 3. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalovaný se obrátil se svými výroky na orgány veřejné moci (insolvenční správce, exekutor, insolvenční správce, obec) a svým charakterem šlo o specifický typ zásahů do práva na ochranu osobnosti, u kterého je neoprávněnost zásahu zásadně vyloučena s výjimkou excesu. Jednání žalovaného je kryto okolností vylučující neoprávněnost zásahu, na čemž nic nemění fakt, že žalovaný nebyl účastníkem exekučního a insolvenčního řízení. Žalovaný byl oprávněn obrátit se na orgány veřejné moci při realizaci svobody projevu dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a zároveň šlo o kvalifikovaný případ svobody projevu dle čl. 18 odst. 1 Listiny. V otázce, zda žalobce zatajoval příjmy před exekutorem, insolvenčním správcem či obcí, šlo o věc veřejného zájmu, neboť zatajením příjmů mohlo dojít k újmě věřitelů, činnost insolvenčního správce je obstaráváním věci obecního zájmu a ten má postavení orgánu veřejné moci. Vybírání místních poplatků z ubytovací kapacity do obecního rozpočtu je v zájmu občanů obce. Pravdivost sporných výroků žalovaného potvrdily již insolvenční soudy, které dospěly k závěru, že žalobce zatajil příjmy z pronájmu chaty, jejímž je většinovým spoluvlastníkem. Soudu v řízení o ochranu osobnosti nepřísluší v principu s principem právní jistoty přehodnocovat insolvenčními soudy provedené zhodnocení pravdivosti sporných výroků. Nelze vysledovat exces z výkonu práv žalovaného, které se tematicky týkaly otázek souvisejících s insolvenčním a exekučním řízením a ani z hlediska jejich formy nedošlo k tzv. intenzivnímu excesu. Žalovaný v řízení prokázal dobrou víru v to, že žalobce získal z pronájmu nemovitostí příjem, o kterém se domníval, že je zatajován, neboť žalobce nabízel na internetu pronájem své chaty se svou fotografií a pod svým jménem. I sám žalobce v žalobě ze dne 28. 9. 2019 uvedl, že nemovitost pronajímá třetím osobám. Žalobce neunesl přes poučení břemeno tvrzení a důkazní břemeno, že žalovaný šířil tvrzení, že žalobce je alkoholikem a dlužníkem, když ve druhém případě by šlo nadto o výrok s oporou v realitě. U výroků ohledně inkasování prostředků z pronájmu není splněna ani podmínka pro vyhovění zdržovacímu nároku, že reálně hrozí opakování zásahu v budoucnu. Pokud žalobce dovozoval zásah do své osobnosti i z cedule umístěné na pozemku žalovaného adresované potenciálním hostům v chatě, z obsahu cedule nelze dovodit, že by obsahovala cokoli, co by bylo objektivně způsobilé porušit či ohrozit osobnostní práva žalobce (a při hypotetické objektivní způsobilosti zásahu by žalobce nadto přímo dle vlastní skutkové verze nebyl aktivně legitimován). Žalobce si nadto poskytl svépomocnou satisfakci (autosatisfakci) tím, že se v podání v insolvenčním řízení vyjádřil o osobě žalovaného neuctivě a zpochybnil jeho důvěryhodnost z důvodu jeho fyzické a psychické kondice a pověsti ustavičného stěžovatele a v e-mailu obci [obec] označil dopis žalovaného za udavačský a vyvolávající podezření z trestného činu žalovaného. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho změny vyhověním žalobě, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že prokázal, že žalovaný vědomě, opakovaně a cíleně zasáhl osobnostní práva žalobce svými dopisy nepravdivě informujícími instituce a úřady, které rozhodly na základě jeho lživých informací. Žalobce z pronájmu nemovitosti žádné finanční prostředky neinkasoval, všechny šly do [anonymizováno] z.s. Je pravdou, že žalobce nedodal přímý důkaz, že žalovaný vytvořil a vhodil do schránek letáky, nicméně úsudek soudu prvního stupně je nesprávný, neboť měl zhodnotit související okolnosti, kdy žalovaný sám se domáhal projednání svého přestupku u komise. Jedinou pravdivou informací na letáku bylo, že žalobce dluží, ale objevilo se tam i to, že krade a pije alkohol spolu s varováním před ním. Jedině žalovaný měl důvod tento čin spáchat. Také výroky žalovaného na výstražné ceduli se negativně dotkly cti a vážnosti žalobce. Žalobce připustil vágnost a neurčitost požadované omluvy žalovaného. Namítl však, že na ni nebyl soudem prvního stupně upozorněn, a v odvolání ji zformuloval takto:„ Omlouvám se [jméno] [příjmení] za to, že jsem o něm šířil lživé dopisy na úřady státní správy, že jsem ho na veřejnosti ústně i písemně pomlouval a urážel ho vulgárními nadávkami.“ Žalobce chtěl audiovizuálním záznamem prokázat, jak vulgárně se žalovaný na veřejnosti vyjadřuje o osobě žalobce, avšak soud prvního stupně důkaz nepřipustil, a proto žalobce navrhl ohledně prokázání vulgárních výrazů („ svině, blázen, hajzl, smrdutá hyena“) výslech svědkyně [jméno] [příjmení]. Žalobce prokázal, jak negativně byla dotčena jeho čest a vážnost, a svoboda projevu nemůže být zneužita ke lžím a sprostým nadávkám. 5. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, neboť žalobce neunesl svá procesní břemena, napadá úřady a soudy, a uvádí nepravdivá tvrzení. 6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contr. o.s.ř.), a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je nedůvodné. 7. Ohledně letáku, že žalobce („ M. SKL..´ˇŘ“) je dlužník, který holduje alkoholu a také krade, souhlasí odvolací soud se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalobce přes poučení o svých procesních břemenech neprokázal, že pův