13 CO 265/2022-97 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zdržet se užívání pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če (garáž), vše nacházející se v katastrálním území Žabčice (výrok I.), dále zamítl žalobu o vyklizení pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če (garáž), vše nacházející se v katastrálním území Žabčice (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 164 Kč (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla v roce 2015 platně uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení služebnosti, na základě které je vlastníkem nemovitostí žalovaný, a žalobce je oprávněným ze služebnosti nemovitosti užívat (žalovaný je vnukem žalobce). V létě 2018 byla mezi účastníky uzavřena ústní dohoda, podle níž začal žalovaný se svou rodinou nemovitosti užívat. Žalobce si byl a je vědom majetkové a finanční situace žalovaného, která mu neumožňuje jiné bydlení než v nemovitostech. Ústní dohodu z léta 2018 žalobce vypověděl přípisem ze dne [datum], v němž žalovaného vyzval, aby nemovitosti vyklidil. Žalovaný s rodinou má zájem o dobré vztahy se žalobcem, žalovaný hradí náklady spojené s užíváním nemovitostí a je ochoten a připraven poskytovat žalobci péči ve stáří a podílet se na úpravách nemovitosti tak, aby byl žalobce se společným soužitím s žalovaným spokojen. Soud prvního stupně poukázal na rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 4. 2021, č. j. 42 C 89/2019-102, jímž zamítl žalobu žalobce o vrácení daru, a v tamním řízení dospěl soud k závěru o uzavření ústní dohody v létě 2018, na základě které žalovaný s rodinou užívá nemovitosti společně se žalobcem. 3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle § 1999 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), s tím, že podání výpovědi žalobcem vyhodnotil jako účelové z důvodu, že žalovaný má zájem nechat žalobce žít v klidu a pokoji v nemovitosti za vzájemné tolerance všech zúčastněných, přičemž právní jednání učiněné ústní formou v létě 2018 váže účastníky, nastaly právní účinky dvoustranného právního jednání, a došlo tak ke změně v tom, že žalovaný a jeho rodina jsou oprávněni nemovitosti užívat společně s žalobcem tak, aby žalobce byl i nadále oprávněn realizovat smlouvu o věcném břemeni uzavřenou v roce 2015 v plném rozsahu. [příjmení] by nastat nová relevantní právní skutečnost, pro kterou by žalovaný nebyl oprávněn nadále realizovat dohodu z léta 2018 po dobu života žalobce. [příjmení] současnou realitu je víra žalobce, že pro žalovaného a jeho rodinu nebude problém zajistit si jiné vhodné bydlení, a že po smrti žalobce bude moci žalovaný s rodinou užívat nemovitosti bez omezení. Soud prvního stupně žalobce vyzval, nechť sdělí skutečnosti a označí důkazy, k jaké podstatné změně poměrů od léta 2018 došlo, resp. k jakým změnám došlo od doby rozhodnutí soudu ve věci sp. zn. 42 C 89/2019, žalobce však na výzvu uvedl, že výpověď učinil podle § 1999 odst. 1 o. z., proto nebyl povinen nějaký důvod pro výpověď uvádět, a ústní dohoda z léta 2018 byla na základě výpovědi zrušena ke dni [datum]. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smluvní strany jsou projevem vůle vázány, jisté problémy mezi nimi byly již v době uzavření ústní dohody v létě 2018, žalobce tak nebyl oprávněn platně zrušit závazek podle § 1999 odst. 1 o. z., a proto žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. V něm zejména namítal, že soud prvního stupně označil výpověď ústní dohody z léta 2018 jako účelovou, aniž by blíže vysvětlil, v čem tuto účelovost spatřuje. Při sjednání ústní dohody nebyla mezi stranami sjednána doba, na kterou byla dohoda uzavřena, a v takovém případě se jednalo o dohodu sjednanou na dobu neurčitou, kterou byl žalobce oprávněn vypovědět podle § 1999 odst. 1 o. z. Důvodem výpovědi bylo, že žalobce po uzavření ústní dohody zjistil, že se tím výrazně omezila jeho možnost bydlení na základě věcného břemene. Dohoda z léta 2018 se nijak nepromítla do předtím zřízeného věcného břemene doživotního užívání nemovitosti žalobcem, a jestliže žalobce dovolil žalovanému jeho bydlením dočasně věcné břemeno omezit, nelze z toho dovozovat, že došlo k trvalé změně věcného břemene zapsaného v katastru nemovitostí. Věcné břemeno žalobce je absolutní a výhradní, jakékoliv jeho omezení není zapsáno v katastru nemovitostí, a došlo-li výpovědí žalobce k ukončení dohody z léta 2018, nezbylo žalobci než se domáhat obnovení předchozího stavu nynější žalobou, neboť žalovaný odmítl nemovitost opustit, a zasahuje tak do práva žalobce z věcného břemene. Dále žalobce namítal, že soud prvního stupně nemohl aplikovat ustanovení § 2000 odst. 1 o. z. upravující zrušení závazku sjednaného na dobu života osoby, neboť v řízení nebylo prokázáno, že dohoda z léta 2018 byla sjednána na dobu života žalobce; soud v tomto směru ani žádné dokazování neprováděl. Právě proto žalobce dohodu vypověděl v souladu s § 1999 odst. 1 o. z., který se použije v případě, kdy není doba trvání smluvního vztahu sjednána. Žalobce navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno. 5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 42 C 89/2019 bylo prokázáno, že strany jednaly o dohodě o trvalém nastěhování žalovaného již v roce 2015, kdy došlo k darování nemovitostí žalobcem žalovanému. V uvedeném řízení bylo prokázáno, že ústní dohoda z léta 2018 byla sjednána na dobu života žalobce, a proto nelze dohodu vypovědět podle § 1999 odst. 1 o. z., jak to učinil žalobce, neboť uvedené ustanovení se vztahuje výhradně na dohody uzavřené na dobu neurčitou, což není posuzovaný případ. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že by od doby uzavření dohody z léta 2018 došlo k podstatné změně okolností, a proto nedošlo k naplnění § 2000 odst. 1 o. z. Dohoda byla v létě 2018 uzavřena v souladu s rozsahem věcného břemene, které nikdy nebylo sjednáno jako výhradní užívání nemovitostí žalobcem. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 6. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění soudu a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), při němž zopakoval dokazování (rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 4. 2021, č. j. 42 C 89/2019-102, a darovací smlouvou ze dne [datum]), a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu výroků I. a II. rozsudku soudu prvního stupně a vyhovění žalobě. 7. Po procení stránce je nutno předeslat, že žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému„ zdržet se“ užívání nemovitostí (negatorní žaloba podle § 1042 o. z.) a tyto nemovitosti„ vyklidit“ (vindikační žaloba podle § 1040 o. z.). Podstatou tvrzení žalobce bylo, že má na základě služebnosti výlučné právo užívat nemovitosti, které nyní bez právního důvodu užívá (také) žalovaný, čímž do jeho práva ze služebnosti zasahuje. Žalobce po žalovaném požadoval současně vyklizení nemovitostí a zdržení se užívání nemovitostí, aniž by k požadavku na zdržení se užívání nemovitostí tvrdil nějaké rozhodující skutečnosti. V posuzované věci tak, jak je žalobcem skutkově vylíčena, je povinnost„ zdržet se užívání“ nemovitostí obsažena v povinnosti tyto nemovitosti„ vyklidit“. Při jednání dne [datum] po výzvě odvolacího soudu žalobce upřesnil žalobu tak, že se po žalovaném domáhá pouze uložení povinnosti nemovitosti vyklidit, a nikoliv též zdržet se jejich užívání, s tím, že požadavek na vyklizení nemovitostí byl cílem jeho žaloby od počátku. Odvolací soud proto, po upřesnění žaloby, rozhodl jen o povinnosti žalovaného nemovitosti vyklidit, a takto formuloval i výrok I. tohoto rozsudku. 8. Skutkový stav věci je následující: a) žalovaný je vlastníkem těchto nemovitých věcí: pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, vše v katastrálním území Žabčice (dále jen„ nemovitost“ nebo„ nemovitosti“), a to na základě darovací smlouvy ze dne [datum] (dále jen„ darovací smlouva“) uzavřené mezi žalobcem a jeho manželkou jako dárci na straně jedné a žalovaným jako obdarovaným na straně druhé. Součástí darovací smlouvy (v článku 5) bylo zřízení„ věcného břemene“, které zřídil žalovaný jako obdarovaný ve prospěch dárc