17 CO 112/2022-213 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Třebíči (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 18 C 16/2021-154, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 1.000.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 97.723 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta. Výrokem III byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 2.155 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit náklady řízení vzniklé České republice ve výši 3.408,32 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvního stupně. 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobkyně namítá, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci, když uvěřil svědkyni [příjmení], která si na své pro posouzení věci zcela zásadní tvrzení rozpomněla až poté, co byla podána žaloba. Žalobkyně považuje napadený rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný, neboť je co do odůvodnění vnitřně rozporný a není možné zjistit, na základě, jakých hodnotících a právních úvah dospěl soud prvního stupně k některým závěrům, věc nesprávně právně posoudil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a nezkoumal, zda žalovaný splnil obecnou prevenční povinnost. Dále žalobkyně namítla, že soud prvního stupně zcela ignoroval, že žalovaný na místě úrazu adekvátní zimní údržbu neprovedl vůbec a nemohl se tudíž zprostit odpovědnosti za újmu vzniklou žalobkyni. K pádu žalobkyně došlo v místě, kde žalovaný zanedbal povinnou zimní údržbu, žalobkyně uklouzla na neošetřené souvislé ledové ploše, kterou nemohla s ohledem na napadený sníh předvídat. Žalobkyně má za to, že učinila vše, co bylo v jejich silách, zvolila pevnou zimní obuv a šla s maximální mírou obezřetnosti, nemohla účinně reagovat na skutečnost, že žalovaný jako vlastník komunikace rezignoval na svou povinnost zajistit, aby komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. Navíc ke kontejnerům neexistuje jiná možnost cesty a je cynické, že žalovaný vymezí místo pro třídění odpadu a toto místo ponechá z hlediska údržby zcela ladem. Soud prvního stupně navíc nehodnotil motivaci žalobkyně dobrat se svého práva u nezávislého soudu a zejména její věrohodnost. S ohledem na její věk, celoživotní bezúhonnost a aktuální situaci, je těžko představitelné, že by si žalobkyně před soudem měla okolnosti pádu vymýšlet. Žalobkyně současně odkázala na ustálenou judikaturu dovolacího soudu zabývající se danou problematikou a rovněž namítla, že přiznání nákladů řízení žalovanému a vedlejšímu účastníku na jeho straně je v rozporu s dobrými mravy za situace, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně si sama počínala před vznikem úrazu dostatečně obezřetně a nepřihlédl k jejím celkovým osobním a majetkovým poměrům. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil písemně s tím, že odvolání nepovažuje za důvodné, kdy tvrzení žalobkyně, že žalovaný na místě úrazu neprovedl žádnou zimní údržbu nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobkyně místo před kontejnery popisuje různě a sama potvrdila, že v den úrazu viděla projíždět traktor, který nahrnoval sníh ke kraji, část komunikace viděla posypanou. Tím vyvrací své tvrzení o tom, že žalovaný úklid daného prostranství nezajišťoval. Jestliže se žalobkyně vydala na cestu právě ve chvíli, kdy přestalo sněžit, komunikace mohly být tímto končícím sněžením dotčeny bez ohledu na to, že ještě před chvílí došlo k jejich úklidu. Po každém chodci lze odůvodněně požadovat, aby v nastalé situaci dbal vyšší opatrnosti a určité závady ve schůdnosti předvídal. Věrohodnost tvrzení žalobkyně o její zimní obuvi bylo spolehlivě vyvráceno svědectvím svědkyně [příjmení]. Pokud žalobkyně namítá, že žalovaný porušil prevenční povinnost, nespecifikovala, v čem konkrétně porušení spočívá. Žalovaný považuje i rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky za správné, neboť projednávaný případ je záležitostí právně poměrně náročnou, je zapotřebí zabývat se podmínkami odpovědnosti z pohledu více zákonných norem, je zapotřebí znalosti judikatury a za jednoduchou otázku nelze považovat ani stanovení výše jednotlivých nároků, jak byly žalobkyní v řízení uplatněny. [příjmení] reálné možnosti žalovaného je zajistit personálně obsazené místo právního specialisty, proto využil služeb advokáta. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil. 4. [ulice] účastník na straně žalovaného se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil. 5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Odvolací důvody, o které žalobkyně opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil. 7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy. Uplatněný nárok opírala o tvrzení, že dne [datum] v dopoledních hodinách (cca v 11 hodin) se jí stal vážný úraz, kdy opakovaně upadla na zledovatělé, neudržované účelové komunikaci, která byla předmětného dne pod napadeným sněhem zledovatělá, prosta jakékoli zimní údržby. Žalobkyně se vydala uložit vytříděný odpad do označených kontejnerů na vymezeném sběrném místě, kterou žalovaný zřídil v lokalitě„ [ulice]“ na pozemku v jeho vlastnictví. [ulice] komunikace vedoucí z místa bydliště žalobkyně do této lokality byla řádně ošetřena inertním posypem, žalobkyně tedy důvodně předpokládala, že tomu tak bude i v místě před kontejnery. Žalobkyně před kontejnery opakovaně upadla, přestože byla obuta v pevné zimní obuvi a pohybovala se opatrně, chůzi přizpůsobila stavu komunikace. Důvodem pádu žalobkyně byla zanedbaná (absentující) údržba při zajišťování zimní schůdnosti komunikace, což je povinností žalovaného jako jejího vlastníka. Žalobkyně byla následkem pádu naprosto paralyzována a asi 45 minut bezmocně ležela na zledovatělé zemi, než byla kolemjdoucí [jméno] [příjmení] přivolána rychlá záchranná služba, žalobkyně byla podchlazená převezena na urgentní příjem do [nemocnice], kde bylo zjištěno, že následkem pádu utrpěla zlomeniny obou kostí vřetenních a pohmoždění pravé kyčle, kdy v příčinné souvislosti s tímto zraněním žalobkyně podstoupila dne 2. 2. 2 019 amputaci pravé nohy. Žalobkyně v důsledku svých zranění žádá na náhradě nemajetkové újmy po žalovaném bolestné ve výši 200.000 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 800.000 Kč, celkem 1.000.000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě této částky, žalovaný na výzvu nereagoval. 8. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě trval na jejím zamítnutí, nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy na zdraví zcela odmítl. Žalovaný připustil, že místo před kontejnery pro třídění odpadu je v lokalitě„ [ulice]“, nachází se na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] – trvalý travní porost, který je ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný tuto plochu zahrnul do plánu zimní údržby, což je patrno i z pracovních výkazů zaměstnanců [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], kteří v den úrazu žalobkyně prováděli údržbu komunikace prohrnutím sněhu v době od 6:00 hod do 14:30 hod, následně byl proveden posyp. Žalovaný řádně zajišťoval a prováděl zimní údržbu, včetně označené plochy, úraz žalobkyně tudíž nebyl zapříčiněn zanedbáním údržby žalovaným, ale nedostatečnou opatrností žalobkyně, která měla určitou kluzkost plochy v zimním období předvídat. Žalovaný též namítl nedostatečné odůvodnění a doložení výše nároků uplatněných žalobkyní, kdy nevyjasněnou zůstává otázka, jak mohlo pouhé zhmoždění kyčle, k němuž mělo dojít při pádu žalobkyně, být v příčinné souvislosti s amputací pravé nohy více než rok po úrazu. Z místníc