17 CO 62/2022-228 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 28. 1. 2022, č. j. 8 C 262/2018-199, že žaloba, aby žalovanému 1) byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7.371 Kč s úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od [datum] do zaplacení z částky 7.371 Kč, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalovanému 2) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17.010 Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17.010 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III byla žalovanému 3) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 32.319 Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 32.319 Kč od [datum] zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 7.495,10 Kč k rukám právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem V bylo rozhodnuto, že žalovaní 2) a 3) jsou povinni uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2.907 Kč, každý ve výši jedné poloviny, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalovaný 2) a žalovaný 3) a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich písemná vyhotovení založená ve spise. 3. Žalovaný 2) nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který vůči němu shledal uplatněný regresní nárok důvodným s tím, že odškodnění bylo namístě žadatelům poskytnout. Soud prvního stupně pokládal z hlediska míry zavinění správné rozdělení regresního nároku mezi žalované, větší odpovědnost shledal u žalovaného 3) jako nadřízeného správního orgánu, který disponuje patřičným administrativním a personálním zázemím i pro složitá rozhodování. Žalovaný 2) považuje za sporné, zda žadatelům vznikla újma, která měla být nahrazena a zda lze žalovaným přičítat za její vznik odpovědnost. Otázka nároku na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu měla být rozhodnuta v samostatném řízení obecným soudem, a nikoliv jednostranně přiznána žalobcem a žadatelům vyplacena a nemění na tom nic ani skutečnost, že žalobce požadovanou výši zadostiučinění žadatelům zkrátil. Žalovaný 2) rovněž zdůraznil, že musel řešit otázku, zda poskytnout prostor účastníkům posuzovaného správního řízení pro uplatnění zákonných práv či vydat rozhodnutí ve věci ve lhůtě stanovené právním předpisem. Pokud správní rozhodnutí vydal o 135 dnů později, než ze zákona měl, nebylo rozhodnutí vydáno v důsledku úmyslných průtahů v řízení či v důsledku jeho nečinnosti, ale proto aby účastníkům řízení zaručil naplnění jejich zákonných práv. Žalovaný má za to, že pokud existuje nějaká míra zavinění na jeho straně, je minimální k celkové délce správního řízení a rozhodně nedosahuje 30 %, jak rozhodl soud prvního stupně. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II tak, že v tomto rozsahu bude žaloba zamítnuta. 4. Žalovaný 3) uvádí, že v dané věci došlo žalobcem k vyplacení náhrady nemajetkové újmy manželům [příjmení] a žalobce má regresní nárok požadovat náhradu po subjektech, které údajně měly zapříčinit délku správního řízení. Žalovaný 3) namítá, že délka správního řízení byla významně ovlivněna i dobou, po kterou byl spis mimo dispozici žalovaných, nacházel se u správního soudu. Soud prvního stupně bez dalšího přijal argumentaci žalobce o údajném zavinění ze strany žalovaného 3), jemuž byl vyčítán jeho právní názor, který byl správním soudem zrušen. Nesprávný právní názor však nezakládá nárok na poskytnutí nemajetkové újmy a pokud ano, rozhodně ne v plném rozsahu. 5. Žalovaný 1) se k odvoláním žalovaného 2) a žalovaného 3) vyjádřil písemně, neboť je zastoupen stejným advokátem jako žalovaný 3) a uvedl, že s odvoláními souhlasí, stejně jako s uvedenými důvody. 6. Žalobce se k odvolání žalovaných 2) a 3) rovněž vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodná a zcela se ztotožňuje s napadenými výroky rozsudku soudu prvního stupně. Námitky odvolatelů nemohou obstát, neboť žalobce manželům [příjmení] - účastníkům správního řízení poskytl přiměřené zadostiučinění (byť požadovanou výši krátil) v rámci předběžného projednání nároku tak, jak je upraveno zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v podané žalobě podrobně zrekapituloval průběh správního řízení a odůvodnil na základě jakých skutečností a úvah stanovil žalovaným výši jednotlivých regresních nároků. Navrhl, aby odvolací soud napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. 7. Žalovaný 2) ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného 3) uvedl, že s jeho odůvodněním naprosto souhlasí a nadále považuje žalobní nárok za nedůvodný. 8. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného 2) a žalovaného 3) byla podána v zákonné lhůtě, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení a že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně v napadených přísudečných výrocích II, III a souvisejícím výroku V o nákladech řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. 9. Odvolací důvody, o které žalovaný 2) a žalovaný 3) opřeli svá odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolateli tvrzeny a odvolací soud ze spisu nezjistil. 10. Odvolání žalovaného 2) a žalovaného 3) měla suspenzivní a devolutivní účinek ve vztahu k výroku II, jímž byla žalovanému 2) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17.010 Kč s příslušenstvím, k výroku III, jímž byla žalovanému 3) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 32.319 Kč s příslušenstvím a souvisejícímu výroku V, kterým byla žalovaným 2) a 3) uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.907 Kč, každému z jedné poloviny. 11. Odvoláním žalobce ani žalovaného 1) nebyl napaden výrok I rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba vůči žalovanému 1) do částky 7.371 Kč s příslušenstvím zamítnuta, a související výrok IV o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi nimi, tyto výroky rozsudku soudu prvního stupně nabyly samostatně právní moci a nestaly se předmětem přezkumu odvolacího soudu (§ 206 odst. 1 o. s. ř.). 12. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou, resp. návrhem na vydání platebního rozkazu, doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení celkové částky 56.700 Kč s příslušenstvím, po žalovaném 1) zaplacení částky 7.371 Kč, představující 13 % ze žalované částky, po žalovaném 2) zaplacení částky 17.010 Kč s příslušenstvím, představující 30 % ze žalované částky a po žalovaném 3) zaplacení částky 32.319 Kč s příslušenstvím, představující 57 % ze žalované částky. Uplatněný regresní nárok opíral žalobce o tvrzení, že dle ustanovení § 16 zák. č. 82/1998 Sb. poskytl odškodnění manželům [příjmení] za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] ve spoluvlastnictví manželů [příjmení], správní řízení bylo vedeno u všech žalovaných. Žalobce posoudil nárok manželů [příjmení] na náhradu nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb. a uznal jej důvodným, neboť dospěl k závěru, že ve správním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona (průtahům v řízení). Zadostiučinění poskytl žalobce v souladu s § 31a zákona a Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 v penězích, nepřiznal požadovanou částku 300.000 Kč, provedl vlastní zhodnocení nároku a dospěl k částce 56.700 Kč, kterou žadatelům dne [datum] poukázal. Dále žalobce ke skutkovým tvrzením uvedl, že správní řízení probíhalo od [datum] do [datum], tedy po dobu 6 let, 4 měsíců a 24 dnů, žalovaný 1), žalovaný 2) a žalovaný 3) vedli správní řízení nepřiměřeně dlouhou dobu, která způsobila manželům [příjmení] nemajetkovou újmu. Žalobce podrobně popsal průběh správního řízení, kdy má za to, že žalovaný 1) se na nepřiměřené délce řízení podílel ze 13 %, žalovaný 2) ze 30 % a žalovaný 3) z 57 % a v návaznosti na to požadoval úhradu po jednotlivých žalovaných. Všechny žalované žalobce vyzval k úhradě regresního nároku písemnými výzvami, které zůstaly bezpředmětnými, žalovaní žalobci ničeho neuhradili. 13. Žalovaní ve svých písemných vyjádřeních k žalobě uvedli, že nárok žalobce neuznávají ani z části, především s odůvodněním, že žalobce neměl automaticky přiznávat náhradu nemajetkové újmy žadatelům - manželům [příjmení], ti se měli se svým nárokem obrátit k soudu a v řízení by možná nemuseli uspět.