19 CO 139/2022-119 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: I. Žaloba na uložení povinnosti žalované vyklidit a vyklizený žalobci předat byt [číslo] v domě [adresa] or. [číslo] na ulici [příjmení], [číslo] [obec], o velikosti 1+0 s příslušenstvím v 8. podlaží uvedeného domu, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. O povinnosti žalobce zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově plnou náhradu nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením poté, co bude rozhodnuto o náhradě nákladů opatrovníka žalované. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I.stupně změnil a žalovanou aby z předmětného bytu vyklidil v patnáctidenní lhůtě od právní moci rozsudku jdoucí. V odvolání namítal procesní pochybení soudu I. stupně, která měla za následek nakonec vydání nesprávného rozhodnutí, kdy za stěžejní považoval to, že soud I. stupně pouze na základě nepravomocného rozsudku o omezení žalované ve svéprávnosti shledal naplnění předpokladu rozporů jeho práva na vyklizení předmětného bytu s dobrými mravy, pročež žalobu zamítl. S takovou úvahou žalobce nesouhlasí zejména s ohledem na výši dluhu na nájemném a službách spojenými s užíváním bytu, kdy žalovaná na těchto platbách ničeho neplatí a její dluh přesahuje již 137 000 Kč. Žalovaná nadto odmítá do bytu kohokoliv od něj (žalobce) pustit, na zaklepání záměrně neotvírá. Kromě toho se žalovaná chová nežádoucím způsobem vůči ostatním nájemníkům, chová kočky, kterým umožňuje volný pohyb po bytovém domě a jeho okolí, kočky způsobují znečištění domu a bytů, na což si již několikrát stěžovali ostatní nájemníci domu [adresa]. Navíc žalovaná výkaly a písek od výkalů koček likviduje a uklízí takovým způsobem, že je vynáší do prostor bočního vchodu domu, kde se nachází kolárna nebo také tím způsobem, že sype výkaly a písek ke kanálu umístěnému před bočním vchodem do domu, kdy tento kanál je pak ucpán a je nefunkční. Na výzvy k odstranění závadného chování žalovaná nijak nereagovala. 3. Žalovaná se k podanému odvolání prostřednictvím své opatrovnice vyjádřila tak, že navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Upozornila na rozsudek omezující ji ve svéprávnosti, kteréžto řízení inicioval sám za žalobce. [jméno] by nebyla schopna si opatřit jiné bydlení. Byť byla omezena ve svéprávnosti pouze nepravomocně, tedy dosud není zřejmé, v jakém rozsahu je schopna samostatně právně jednat, nepřichází v úvahu její vyklizení s prodlouženou lhůtou. 4. U jednání odvolacího soudu opatrovnice žalované uvedla, že by měl soud prošetřit, zdali důvody pro nevyklizení žalované trvají, žalovaná je s ní přitom nekontaktní. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, jakož i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. 6. Odvolací soud je toho názoru, že soud I. stupně, pokud se týká samotných zákonných předpokladů pro vyklizení žalované z bytu, uvažoval správně, kdy shledal, že žalovaná po [datum], do kteréhož data byl nájemní poměr sjednán, již nemá k bytu právní titul a užívá jej bez právního důvodu. Odvolací soud se však již neztotožňuje s dalšími úvahami soudu I. stupně, které jej vedly k zamítnutí žalobního návrhu s poukazem na jeho rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud totiž v řízení před ním doplnil dokazováním rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2022, č.j. 17 Co 9/2022-159, který nabyl právní moci dne [datum], dále listinami, které předložil žalobce, týkajícími se neúspěšného pokusu o kontrolu předmětného bytu žalobcem, jakož i dalšími listinami, týkajícími se plateb žalované za předmětný byt a dospěl k závěru, že chování žalované jakož i její postoj v opatrovnickém řízení ohledně její osoby svědčí o tom, že žalovaná je schopná se sama o sebe v právním slova smyslu starat, že si pouze neplní své povinnosti a chová se v bytě, přestože již uplynula doba nájmu, způsobem, který by jinak bylo lze považovat za hrubé porušování pravidel nájmu. [jméno] žalovaná tím, že v bytě chová kočky a v odvolání popsaným způsobem po nich„ uklízí“, z bytu se line silný zápach a zejména, že neplatí za užívání bytu ničeho, se dopouští takového jednání, že není možné použít žádného právního instrumentu na její ochranu, neboť je to právě žalovaná, kdo se porušování dobrých mravů v domě nepochybně dopouští. V opatrovnické věci přitom žalovaná brojila proti původnímu nepravomocnému rozsudku o omezení její svéprávnosti odvoláním, kdy se cítila být naprosto způsobilá hájit si své zájmy sama, tomuto jejímu názoru na základě v odvolacím řízení provedeného dokazování bylo odvolacím soudem přisvědčeno a žalovaná nebyla ve svéprávnosti omezena a nebyl jí jmenován opatrovník. To znamená, že ani ten hlavní důvod, o který soud I. stupně opřel své rozhodnutí o zamítnutí žaloby na vyklizení, nemůže nadále obstát, neboť žalovaná tedy omezena ve svéprávnosti nikterak není. Při vědomí zásadního pravidla, že ochrany dobrých mravů se nemůže domáhat ten, kdo je sám hrubě porušuje, tedy odvolací soud neshledal žádný rozumný důvod, proč by měl nechat žalovanou v bytě bydlet i poté, co jí nesvědčí žádné právo k bydlení (po [datum]) a rozhodl o její povinnosti předmětný byt vyklidit, čímž dle § 220 odst. 1 o.s.ř. sám napadený rozsudek změnil. Lhůtu vykonatelnosti přitom odvolací soud stanovil v délce jednoho měsíce, který podle jeho názoru žalované, která byt již téměř 2 roky obývá bez právního důvodu, a tudíž si musí být vědoma své povinnosti zajistit si své bydlení jinak, postačí pro to, aby závěru soudu o povinnosti byt vyklidit dostála. Pokud se tak nestane, přichází možnost podat návrh na výkon rozhodnutí. 7. Ve výroku II. byl rozsudek soudu I. stupně dle § 224 odst. 2 o. s. ř. změněn tak, že žalovaná je povinna nahradit dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci náklady řízení, které mu v řízení před soudem I. stupně vznikly. K této otázce je předně nutno říci, že ačkoliv byl žalobce právně zastoupen advokátem, vycházel odvolací soud z dnes již konstantní judikatury, že statutární města mají pro řízení o vyklizení, tedy pro jednoduchá a běžná soudní řízení týkající se správy jejich majetku, vlastní právnický aparát, a pokud si pro zastupování v takovýchto jednoduchých věcech zvolí právního zástupce, nestíhá v případě úspěchu protistranu povinnost hradit náklady řízení za právní zastoupení advokátem, nýbrž jako kdyby žalobce zastupoval sebe sám. Takto tedy odvolací soud postupoval i v dané věci, kdy shledal, že žalobce především vynaložil soudní poplatek ze žaloby ve výši 5 000 Kč a dále učinil v řízení několik úkonů, konkrétně podání žaloby na vyklizení bytu, vyjádření se k návrhu žalované na přerušení řízení podáním ze dne [datum], nahlížení do spisu dne [datum] a účast u jednání soudu dne [datum] a [datum], tedy celkem 5 úkonů dle § 1 odst. 1, 3, písm. a), c), g) vyhl. č. 254/2015 Sb., ve výši po 300 Kč dle § 2 odst. 3 téže vyhlášky, celkem tak ve výši 1 500 Kč, kterou je zapotřebí přičíst k vynaloženému soudnímu poplatku ze žaloby ve výši 5 000 Kč. Z tohoto důvodu proto odvolací soud zavázal žalovanou povinností nahradit žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 6 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. Výrokem pod bodem III. dle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil odvolací soud rozsudek soudu I. stupně tak, že České republice – Okresnímu soudu [obec] se právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává, a to sice proto, že podle § 150 o.s.ř. bylo toto právo odepřeno s ohledem na ustanovení o zmírnění tvrdosti zákona v podobě možnosti pro případ, že jsou poměry povinného nebo okolnosti případu hodnými zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně i státu náhradu nákladů řízení zcela nebo z části nepřiznat. Za takové důvody zvláštního zřetele hodné považuje v dané věci odvolací soud poměry žalované, která je odkázána na dávky a je nemajetná. 9. Výrok o nákladech odvolacího řízení se pak opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci vzniklo opět právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to za vynaložený soudní poplatek z odvolání ve výši 5 000 Kč a za 2 úkony, které v odvolacím řízení vykonal, a to za podání odvolání a za účast u jednání soudu dne [datum], za kteréžto 2 úkony s poukazem na ustanovení § 1, 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží žalobci celkem 600 Kč. Čtvrtým výrokem tohoto rozsudku bylo proto rozhodnuto, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 5 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Na tomto místě snad dlužno dodat, že pokud odvolací soud aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. vzhledem k nákladům státu, neshledal takový důvod pro aplikaci vzhledem k nákladům žalobce, který v dobré víře pronajal žalované předmětný byt, tato se i po skončení doby nájmu odmítá z bytu vyklidit, a navíc porušuje své povinnosti nájemce velmi hrubým způsobem, čímž obtěžuje ostatní nájemníky v domě, a tak patrně i poškozuje majetek žalob