CS · EN DE FR brzy

19 CO 7/2023-130 — Krajský soud v Brně

ECLI: ECLI:CZ:KSBR:2023:19.Co.7.2023.1
Datum: 2023-04-26
Předmět: o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17.10.2022, č.j. 11 C 218/2021-83,
Ustanovení: ["§ 1140 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1143 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1141 z. č. 89/2012 Sb."]
["podílové spoluvlastnictví""spoluvlastnictví""znalecký posudek"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17.10.2022, č.j. 11 C 218/2021-83,. Aplikuje: § 1140 (89/2012 Sb.), § 1143 (89/2012 Sb.), § 1141 (89/2012 Sb.).
1. Rozsudkem soud I. stupně rozhodl takto: I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku p. [číslo] orná půda, k pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a k pozemku [parcelní číslo], vinice, vše v k. ú. [obec] na Moravě, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Břeclav, na listu vlastnictví [číslo] se zrušuje a nařizuje se prodej těchto nemovitostí s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto k dalšímu řízení. Obsahově pak v průběhu odvolacího řízení navrhla zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, aby jeho předmět byl přikázán do jejího výlučného vlastnictví. V odvolání namítala, že je schopna vyplatit žalobci náležející podíl, vyjádřila se podrobně k tomu, jakým způsobem probíhají úhrady hypotečního úvěru, tento od roku 2021 hradí výlučně sama, zatímco žalobce hradí výlučně dodávky médií. Poukazovala na skutečnost, že k výstavbě domu došlo za velkého přispění její rodiny, jejího otce, který dům fyzicky stavěl, a vlastně obou jejích rodičů, kteří mají svůj dům v zástavě právě proto, aby se žalobcem obdrželi hypoteční úvěr. Poukazovala na to, že předmětná nemovitost představuje domov pro jejich nezletilého syna. V odvolacím řízení, avšak nejen v odvolání, ale zejména u jednání uvedla, že by byla schopna vyplatit vypořádací podíl žalobci, avšak pouze ve výši 3 000 000 Kč; vyšší částku, která by připadla na polovinu tržní ceny předmětné nemovitosti podle znaleckého posudku, tedy na částku 6,5 mil. Kč, by rozhodně nedosáhla. Vypořádání se žalobcem by chtěla financovat za přispění svého přítele, který prodává svůj dům. V průběhu jednání odvolacího soudu, jakož i v průběhu odvolacího řízení celkově, opakovaně požadovala poskytnutí času, respektive umožnění uzavření dohody se žalobcem, poukazovala na předchozí jednání se žalobcem v tom ohledu, že by byla ochotna a schopna žalobci na vypořádací podíl částku 3 000 000 Kč vyplatit. 3. Žalobce ve svém stanovisku k odvolání žalované uvedl, že navrhuje potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného, ačkoliv se žalovanou prakticky již téměř 3 roky jednal, nikdy to k uzavření žádné dohody nevedlo a on chce mít již záležitost postavenu najisto, proto preferuje rozhodnutí soudu. Ve věci se vede i řízení o vypořádání společného jmění, které je přerušeno do skončení řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví, tedy tohoto řízení. Odmítl již jakoukoliv možnost se se žalovanou mimosoudně dohodnout a nesetrval ani na svém dříve v odvolacím řízení žalované písemně prezentovaném návrhu, který byl ovšem časově podmíněn, že by mu žalovaná za jistých okolností vyplatila skutečně pouze částku 3 000 000 Kč. Opakoval stanovisko, že žádný z účastníků není aktuálně schopen druhého vyplatit, proto navrhl, aby byl potvrzen rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví a o nařízení prodeje předmětných nemovitostí s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem. Současně s odkazem na své konstantní stanovisko v řízení požadoval náhradu nákladů před soudy obou stupňů. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, jakož i obsah spisu, doplnil dokazování listinami obsahujícími vzájemnou komunikaci účastníků v průběhu odvolacího řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Soud I. stupně se zcela správně vypořádal se skutkovým stavem věci, provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedeného dokazování dovodil zcela správné skutkové závěry. Na tyto skutkové závěry přiléhavě aplikoval právo a s nastolenou materií se vyrovnal srozumitelným způsobem. Odvolací soud nemá nic, co by chtěl ke správnému odůvodnění rozsudku soudu I. stupně dodat, změnit či naformulovat jinak. Na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně tak lze prakticky plně odkázat. I soud I. stupně se totiž řádně zabýval otázkou, jak by bylo lze do budoucna nastolenou situaci řešit, kdy shledal, že žádný z účastníků nemá dostatek finančních prostředků na vyplacení vypořádacího podílu druhému z účastníků, bez toho, že by bylo zapotřebí zkoumat možnost reálného rozdělení, když přihlédl k faktu, že účastníci jsou v konfliktních vztazích, pročež není možné uvažovat o společném užívání předmětu podílového spoluvlastnictví. Nakonec dospěl ke správnému závěru, že jediné možné řešení, které bude v dané věci spravedlivé a přiléhavé, bude právě zrušení podílového spoluvlastnictví s tím, že se nařídí prodej předmětných nemovitostí s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem. Jakkoli žalovaná v průběhu řízení deklarovala svou schopnost vyplatit žalobce, jednoznačně vyloučila, že by jej mohla vyplatit částkou odpovídající polovině tržní ceny nemovitosti zjištěné znaleckým posudkem z roku 2022 a jakkoli apelovala na zásluhovost a na fakt, že v nemovitosti bydlí nezletilý syn účastníků, nenabídla ani odvolacímu soudu žádné jiné reálné řešení nastalé situace. Soud I. stupně rovněž správně uzavřel, že stavba podle § 506 občanského zákoníku se stala součástí pozemku a kopíruje tak vlastnický režim pozemku, na kterém je postavená, který je právě v ideálním rovnodílném spoluvlastnictví účastníků a byl nabyt kupní smlouvou ze dne [datum]. 6. K odvolacím námitkám žalované a k jejím představám o možnosti uzavřít se žalobcem dohodu odvolací soud dodává pouze tolik, že vydání meritorního rozsudku v této věci nikterak nebrání žalované, aby i nadále, než k prodeji skutečně dojde, apelovala na uzavření dohody a představila žalobci svou připravenost tuto uzavřít v souladu s představami obou účastnických stran. Rozsudkem soudu I. stupně, který je potvrzen tímto rozsudkem soudu odvolacího, totiž není nařizován žádný nucený prodej předmětné nemovitosti, účastníci se mohou dohodnout, jakým způsobem a kdy prodej realizují a výtěžek si rozdělí. Nabízí se i varianta, že to nebude ihned, ale účastníci možnost mimosoudního vyrovnání v širším slova smyslu i zahrnujícím vypořádání společného jmění manželů ještě zváží, dříve než k samotnému prodeji předmětné nemovitosti přistoupí. 7. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to nejen ve výroku o věci samé, nýbrž i ve výroku nákladovém, na jehož odůvodnění lze pro jeho správnost rovněž odkázat. Odvolací soud se přitom neztotožnil s názorem žalobce, že by mu měla žalovaná hradit náklady řízení před soudem I. stupně s ohledem na své nesouhlasné stanovisko s návrhem. I když bylo návrhu žalobce vyhověno, je skutečně zapotřebí pohlížet na to, že úspěch ve věci měli účastníci rovným dílem, neboť je v zájmu jich obou, že bylo soudem I. stupně rozhodnuto. Tomu odpovídá nákladový výrok v podobě, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně, neboť je zapotřebí neopomenout, že i žalobce v průběhu řízení specifikoval své možné pohledy na vypořádání podílového spoluvlastnictví i v širším smyslu, v tomto ohledu účastnické strany mezi sebou poměrně hojně komunikovaly a nelze tudíž říci, že by žalobce setrvával na svém jediném návrhu, aby byla nemovitost prodána. I on nabízel žalované jiné alternativy, včetně té, že by žalované za určitých podmínek mohla nemovitost zůstat. 8. Obdobné důvody jako vyjádřil odvolací soud v předchozím odstavci jej vedly i k rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy i v průběhu odvolacího řízení vznášel žalobce, byť mimosoudně, návrh žalované na to, aby se stala výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti za splnění určitých podmínek, včetně vypořádacího podílu 3 000 000 Kč, kterýžto návrh by byla žalovaná schopna z finančního hlediska uspokojit. Jinými slovy, ani v odvolacím řízení nebyl úspěch žalobce natolik jednoznačný; byť vyjádření k odvolání vyznívalo ve prospěch potvrzení rozsudku soudu I. stupně, po vydání rozsudku žalobce se žalovanou komunikoval i ve zcela jiném scénáři.

Citovaná ustanovení

§ 1140 (89/2012 Sb.)§ 1141 (89/2012 Sb.)§ 1143 (89/2012 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.