27 CO 104/2022-112 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 203 508,73 Kč s úroky ve výši 6 772,86 Kč, (zákonnými) úroky z prodlení ve výši 22 389,83 Kč, s 6,9% úroky z částky 199 698,73 Kč od [datum] do zaplacení a s 10% (zákonnými) úroky z prodlení z částky 199 698,73 Kč od [datum] do zaplacení. K tomu uvedl, že pohledávka uplatněná žalobou mu byla postoupena původním věřitelem - společností [právnická osoba], sídlem [adresa], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně její přílohy [číslo]. Původní věřitel uzavřel se žalovanou [datum] smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace Plus [číslo] v níž se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 200 000 Kč za účelem konsolidace jejích (ve smlouvě specifikovaných) závazků a žalovaná se naproti tomu zavázala úvěr splatit v pravidelných 60 měsíčních anuitních splátkách po 3 200 Kč počínaje [datum]. Každá splátka obsahovala platbu jistiny, úroků (sjednaných ve výši 6,9 %) a poplatků specifikovaných v sazebníku tvořícím nedílnou součást smlouvy. Dále žalovaná podpisem smlouvy stvrdila převzetí produktových podmínek a všeobecných obchodních podmínek. Původní věřitel úvěr žalované poskytl dne [datum] bezhotovostním převodem na účty konsolidovaných závazků. Žalovaná neplnila své smluvní povinnosti, a proto původní věřitel prohlásil úvěr za okamžitě splatný dopisem ze dne [datum]. Žalovaná dluží jistinu 199 698,73 Kč, poplatky ve výši 3 810 Kč, smluvní úroky ke dni splatnosti ve výši 6 772,86 Kč (tj. úroky, které měla zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách) a úroky z prodlení kapitalizované ke dni [datum] částkou 22 389,83 Kč. V reakci na výzvu soudu žalobce sdělil, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel původní věřitel z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o konsolidaci úvěru ze dne [datum]. V rámci posouzení byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík atd. Hodnocení úvěruschopnosti klienta je přitom vždy individuální. V daném případě měla žalovaná příjem ze zaměstnaneckého poměru, který doložila a původní věřitel tak vycházel z příjmu ve výši 20 599 Kč; žalovaná v žádosti uvedla celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 21 000 Kč. Původní věřitel dále porovnával příjem žalované s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem dospěl k výši disponibilních zdrojů žalované. V době podání žádosti měla žalovaná vůči původnímu věřiteli závazky s celkovou výší měsíčních splátek 250 Kč a další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 9 252 Kč. Následně původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 200 000, a to tak, že byl uhrazen jiný dluh žalované u [právnická osoba] ve výši 69 341,55 Kč a zbývající část úvěru byla převedena na běžný účet žalované. Dále žalobce popsal, jak dospěl k výši dlužné jistiny a poplatků, jakož i způsob kapitalizace úroků a úroků z prodlení. Při jednání žalobce uvedl, že nechce doplnit žádná skutková tvrzení ani důkazy k otázce prověřování úvěruschopnosti žalované. 2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 176 700,17 Kč s 8,25% zákonnými úroky z prodlení od [datum] do zaplacení (I. výrok) a žalobu zamítl co do částky 26 808,56 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 772,86 Kč, kapitalizovaných (zákonných) úroků z prodlení ve výši 22 389,83 Kč, 6,9% úroků z částky 199 698,73 Kč od [datum] do zaplacení a 10% (zákonných) úroků z prodlení z částky 199 698,73 Kč od [datum] do [datum], z částky 22 998,56 Kč od [datum] do zaplacení a 1,75% (zákonných) úroků z prodlení z částky 176 700,17 Kč od [datum] do zaplacení (II. výrok). Žalované dále uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16 149 Kč (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce a uvedl skutková zjištění z žalobcem předložených listinných důkazů. Věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ-III“). V prvé řadě konstatoval, že žalobce prokázal svoji aktivní věcnou legitimaci, když pohledávka uplatněná žalobou mu byla postoupena smlouvou ze dne [datum] ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek a současně původní věřitel postoupení pohledávky oznámil žalované dopisem z [datum]. Soud citoval § 2395 o. z. upravující smlouvu o úvěru a dále § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 ZSÚ-III. Uvedl, že v daném případě žalovaná neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti žalobce řádně posoudit její úvěruschopnost. Nicméně pochybnosti o tom, zda § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ-III brání soudům zabývat se z úřední povinnosti touto otázkou, byly vyřešeny rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR. Soud se proto nejprve zabýval posouzením, zda úvěrová smlouva mezi právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) a žalovanou byla platně uzavřena, tedy zda původní věřitel před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. V této souvislosti poukázal i na závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dle kterých součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že původní věřitel před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované řádně neposoudil. Vycházel z příjmu žalované uvedeného v žádosti ve výši 20 599 Kč, když současně zaměstnavatel žalované potvrdil její průměrný příjem ve výši 19 915 Kč. K výdajům sama žalovaná uvedla, že nemá žádné jiné měsíční splátky, žádné srážky ze mzdy, neuvedla výši výdajů na bydlení ani dalších osobních výdajů a naproti tomu původní věřitel zjistil výdaje na splátky jiných úvěrů ve výši 7 723 Kč a výdaje na interní splátky ve výši 250 Kč. Dále žalovaná sdělila, že bydlí v podnájmu, nicméně původní věřitel nijak nezjišťoval konkrétní výdaje žalované s tím spojené a při posuzování osobních výdajů vycházel pouze z částky životního minima. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná v žádosti neuvedla žádné výdaje na splátky jiných úvěrů, měl původní věřitel zkoumat rozpor mezi údaji uvedenými žalovanou a údaji zjištěnými a měl od žalované získat podrobné informace o výdajích na bydlení a výdajích na další životní potřeby. Pokud tak neučinil, nepostupoval s náležitou péči; je zřejmé, že žalovaná nebyla schopna z příjmu ve výši cca 20 000 Kč měsíčně pokrýt své životní potřeby a zároveň splácet poskytnutý úvěr. Soud proto uzavřel, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je neplatná. Za dané situace se zabýval posouzením, zda na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení a v jaké výši (§ 2991 odst. 1. a 2 o. z.). Vzal za prokázané, že žalovaná přijala peněžní prostředky ve výši 236 000 Kč a naproti tomu zaplatila 52 299,83 Kč a výše bezdůvodného obohacení tak činí 176 700,17 Kč; tuto částku je tedy povinna vrátit. Současně žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to od [datum], když k zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne [datum] a za den doručení je třeba pokládat [datum] (§ 573 o. z.). Žalované proto uložil povinnost zaplatit žalobci částku 176 700,17 Kč s 8,25% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že ve sporu úspěšnějšímu žalobci vznikl nárok na náhradu 30 % nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku, odměny za čtyři úkony právní služby a čtyři režijní paušály dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a náhrady za DPH. 4. Proti II. a III. výroku rozsudku podal žalobce odvolání a navrhl, aby byl odvolacím soudem změněn, žalobě i v tomto rozsahu vyhověno a žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši. Žalobce vyslovil nesouhlas se závěry soudu prvního stupně týkajícími se údajně nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím konsolidačního úvěru. Znovu zopakoval, že původní věřitel vycházel z údajů uvedených žalovanou, která sdělila, že její měsíční příjem z pracovního poměru činí 20 599 Kč (případně 21 000 Kč), což bylo ověřeno potvrzením zaměstnavatele, který uvedl průměrný příjem ve výši 19 915 Kč. Ohledně výdajů žalovaná sdělila, že nemá žádné jiné měsíční splátky, srážky ze mzdy a výdaje na bydlení ani další osobní výdaje neuvedla a původní věřitel zjistil výdaje na splátky jiných úvěrů ve výši 7 723 Kč a na interní splátky ve výši 250 Kč. Dále původní věřitel prověřil všechny dostupné databáze. Bylo tedy prokázáno, že původní věřitel se nespo