37 CO 297/2022-111 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně určil, že na zvláštních hmotných částech budovy – Domovního dílu B, C, E, majících původ v knihovní vložce [číslo] které jsou vymezeny v budově/stavbě – objektu k bydlení [adresa], jež je součástí parcely parc. č. st. 200, to vše zapsáno na LV č. 2019, pro obec Třebíč, k. ú. Podklášteří, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč, (dále jen„ předmětné nemovitosti“), nevázne smluvní zástavní právo zřízené na základě smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi žalobcem jako zástavcem a [jméno] [příjmení], narozeným [datum], jako zástavním věřitelem (výrok I.), že na zvláštních hmotných částech předmětných nemovitostí nevázne zákaz zcizení a zatížení zřízený na základě zástavní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi žalobcem jako zástavcem a [jméno] [příjmení], narozeným [datum], jako zástavním věřitelem (výrok II.), a žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 37.208,79 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.). 2. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání žalovaná, jež soudu I. stupně vytýkala, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítala, že žalobce dosud nesplnil svůj závazek, když neuhradil celý dluh plynoucí ze smlouvy o zápůjčce, zástavní právo i zákaz zcizení zatížení na nemovitých věcech proto nadále trvají. Uvedla, že platba ve výši 815.896,07 Kč od [právnická osoba] s.r.o., připsaná na její účet dne [datum], nebyla způsobilá docílit zániku zajištění dluhu žalobce, neboť byla žalovanou započtena na jinou pohledávku ve výši 4.203.440,22 Kč uplatněnou vůči žalobci z titulu náhrady škody a bezdůvodného obohacení písemnou výzvou ze dne [datum]. Žalovaná dále namítla, že posouzení jednotlivých dílčích plateb tak, jak je provedl soud I. stupně, neobstojí v kontextu spisového materiálu a ustanovení § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, ve spojení s ustanovením § 1933 o. z. a § 556 odst. 2 o. z. Rozsudek soudu I. stupně nelze považovat za přezkoumatelný, neboť soud I. stupně neuvedl, na jaké dluhy a v jakém rozsahu bylo jednotlivými platbami plněno (zda na jistinu, úroky z prodlení či smluvní pokutu), z důkazů nelze dovodit ani jasnou vůli žalobce, na jaký dluh a v jakém rozsahu jednotlivými platbami plnil. Žalovaná dále zdůraznila, že z komunikace právních zástupců i z obsahu žaloby plyne závěr, že ve vztahu k jednotlivým dílčím platbám má být postupováno dle ustanovení § 1932 o. z., dílčí úhrady poskytované žalobcem po datu [datum] proto měly být rozpočítány mezi dosud přirostlé úroky z prodlení, bez ohledu na to, zda byly zajištěny či nikoliv, a až ve zbývajícím rozsahu na jistinu zápůjčky. Žalovaná v odvolání zrekapitulovala již v řízení před soudem I. stupně namítaný postup výpočtu jednotlivých plateb uhrazených žalobcem s tím, že veškeré zajištěné dluhy nebyly uhrazeny ani poslední dílčí platbou žalobce. Žalovaná dále namítala, že soud I. stupně nesprávně posoudil jako neplatný sjednaný zákaz zcizení a zatížení nemovitých věcí z důvodu neurčité doby trvání zákazu převodu („ dokud nebude převedeno vlastnické právo k nemovitosti na obdarovaného“). Zdůraznila, že žalobce byl účastníkem zástavní smlouvy, podepsal ji a následně byl i účastníkem vkladového řízení, měl tedy v úmyslu zákaz zcizení a zatížení zřídit. Nemůže se proto nyní dovolávat neplatnosti, na níž se sám podílel, neboť by tak těžil z protiprávního stavu, který se sám vyvolal. Přesný časový údaj trvání zákazu zcizení zatížení nemovité věci totiž nemusí být vyjádřen explicitně. Namítala, že soud I. stupně se nijak nevypořádal s dílčími platbami realizovanými žalobcem, zejména, v jakém rozsahu sloužili v úhradě jistiny zápůjčky, v jakém na úroky z prodlení a v jakém na smluvní pokutu, v důsledku toho se soud I. stupně ani nezabýval tím, jaká byla k datu [datum] výše jistiny zápůjčky, úroku z prodlení a smluvní pokuty, a zda byla platba realizována žalobcem v částce 544.421,20 Kč na jistinu zápůjčky, na úroky z prodlení v částce 11.074,87 Kč a na smluvní pokutu v částce 260.400 Kč vůbec způsobilá docílit zániku zástavního práva. Soud I. stupně při posuzování neexistence zástavního práva a zákazu zcizení zatížení předmětných nemovitostí postupoval mechanicky, bez zohlednění jakýchkoliv dalších skutečností, a dlužnou částku automaticky vyčíslil k datu [datum]. Jelikož veškeré další úhrady ve svém souhrnu částku vyčíslenou k tomuto datu převýšily, dospěl k chybnému závěru, že zástavní právo zaniklo. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a žalované přizná právo na náhradu nákladů řízení. 3. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že soud I. stupně rozhodl správně, když správně vyčíslil dluh a zohlednil úhradu dluhu provedenou žalobcem. Žalovaná nyní mění svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem prováděla zápočet úhrad dluhu žalobce. Nejprve přitom započítávala úhradu na přirostlé úroky a následně pak na jistinu dluhu. Zdůraznil, že žalovaná žalobce nikdy nevyzvala k úhradě smluvní pokuty, která se proto nikdy nestala splatnou. Zástupce žalované žalobci dne [datum] přitom zaslal mail, kde uvádí, že celková výše pohledávek z titulu smlouvy o zápůjčce k uvedenému datu činila 812.534,75 Kč, z toho dlužná jistina 564.547,32 Kč a úroky 9.187,43 Kč, 238.800 Kč je pak smluvní pokuta. I pokud by se smluvní pokuta stala splatná na základě výzvy ze dne [datum], tuto již rovněž uhradil. Navrhl proto, aby rozsudek soudu I. stupně bylo odvolacím soudem potvrzen. 4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. V posuzované věci je předmětem sporu určení neexistence zástavního práva k předmětným nemovitostem a určení, že na předmětných nemovitostech nevázne zákaz zcizení a zatížení předmětných nemovitostí. 6. Odvolací soud nemá připomínek ke skutkovým zjištěním soudu I. stupně, jak je vzal prokázaná na základě shodných tvrzení účastníků a listinných důkazů (jak jsou podrobně uvedeny v odstavcích 3, 6 až 22 odůvodnění napadeného rozsudku), že žalobce uzavřel dne [datum] s [jméno] [příjmení] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla dne [datum] na účet žalobce připsána částka 1.200.000 Kč, splatnost zápůjčky byla sjednána do jednoho roku ode dne připsání zápůjčky na účet žalobce. K zajištění závazku ze smlouvy o zápůjčce byla dne [datum] mezi stejnými účastníky uzavřena zástavní smlouva. Žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí (zvláštních hmotných částí budovy – Domovního dílu B, C, E, majících původ v knihovní vložce [číslo] které jsou vymezeny v budově/stavbě – objektu k bydlení [adresa], jež je součástí parcely parc. č. st. 200, zapsaných na LV č. 2019, pro obec Třebíč, k. ú. Podklášteří), k nimž je v katastru nemovitostí na základě smlouvy o zřízení zástavního práva a o zákazu zcizení a zatížení ze dne [datum] zapsáno zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení ve prospěch žalované. Žalobce na dluh uhradil dne [datum] částku 400.000 Kč, dne [datum] částku 130.000 Kč, dne [datum] částku 50.000 Kč a dne [datum] částku 80.000 Kč. Oznámením ze dne [datum] žalobci sdělil [jméno] [příjmení], že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalovanou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Dne [datum] žalované uhradila částku 815.896,07 Kč [právnická osoba] s.r.o., jež platbu označila„ [příjmení] [jméno]“ a variabilním symbolem [číslo] (rodné číslo žalobce) poté, co zástupkyně žalobce emailem ze dne [datum] sdělila zástupci žalované, že žalobce má zájem uhradit žalované její pohledávku postoupenou jí původním věřitelem [jméno] [příjmení] prostřednictvím [právnická osoba], s.r.o. 7. Odvolací soud, poté co přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, shledává správný závěr soudu I. stupně, že na požadovaném určení, že na předmětných nemovitostech nevázne smluvní zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení předmětných nemovitostí, jež se zapisují do katastru nemovitostí, je dán naléhavý právní zájem. Platí totiž, že naléhavý právní zájem je dán vždy, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem v katastru nemovitostí zapsaným. 8. Na základě uvedených skutkových zjištění shledává odvolací soud správný právní závěr soud I. stupně, pokud uzavřel, že k zániku zástavního práva došlo splněním závazku, jímž zanikl dluh zajištěný zástavním právem (§ 1376 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). 9. Mezi účastníky nesporná byla v řízení úhrada dluhu žalobcem ve splátkách 4