38 CO 157/2022-83 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17.195 Kč s úrokem z prodlení v částce 3.349,09 Kč, s úrokem v částce 5.512,23 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19.495,07 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.245,07 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 19.495,07 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 19.495,07 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. Výrokem II. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14.250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.250 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům II. a III., podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání a navrhla změnu tak, že žaloba se zamítá a ve výroku III. změnu tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku určenou soudem. Namítla promlčení nároku žalobkyně s tím, že poskytnutí finančních prostředků bylo již dne [datum] a žaloba byla podána až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty od tohoto data. Dále namítla neurčitost smlouvy o postoupení pohledávek, kdy z podkladů doložených žalobkyní není zřejmé, jaká je výše postupované pohledávky či pohledávek, či z jakého právního titulu měla tato pohledávka či pohledávky vzniknout. Je přesvědčena, že žalobkyně ve věci ani nebyla aktivně legitimována. Dále zdůraznila, že důvodem absolutní neplatnosti předmětné smlouvy je i rozpor smluvních ujednání s dobrými mravy, kdy namítla především neplatnost ustanovení o roční procentní sazbě nákladů, a to pro rozpor s dobrými mravy a rozpor s ustanoveními týkajícími se ochrany spotřebitele. Poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Uvedla, že i kdyby byla úvěruschopnost žalované právním předchůdcem žalobkyně zkoumána a posouzena řádně, kdy je však zcela evidentní, že tomu tak nebylo, i tak by měla být předmětná smlouva považována za absolutně neplatnou již jen z důvodu rozporu ve výši roční procentní sazby nákladů s dobrými mravy. Rovněž se neztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že žalované nevznikly žádné náklady řízení. 3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadených výroků rozsudku soudu I. stupně s tím, že zásadně nesouhlasí s námitkou promlčení, neboť jak vyplývá z přehledu plateb, žalovaná na bezdůvodné obohacení hradila po převzetí peněz, a to dne [datum] 2.000 Kč a dne [datum] 8.750 Kč Tyto splátky neodpovídají ani datem plnění, ani jejich frekvencí a ani svou výší splátkám sjednaným ve smlouvě. Poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR s tím, že důkazní břemeno ve vztahu k prokázání, že částečným plněním nedošlo k uznání zbytku dluhu, leží na žalované. Žalovaná každou platbou uhrazenou po [datum] uznala svůj dluh (bezdůvodné obohacení) a desetiletá promlčecí lhůta se od každé provedené platby prodlužovala vždy o 10 let. K promlčení tedy dojít nemohlo, neboť k tomu dojde nejdříve [datum]. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit ve splátkách, a to týdně po 704 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Den poté došlo k zesplatnění celé pohledávky, a tento den je počátkem běhu promlčecí lhůty, která je tříletá, a pokud byla žaloba podána [datum], není pohledávka promlčena, neboť k promlčení by došlo nejdříve dnem [datum]. Pokud žalovaná namítá nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, pak na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, nabyla žalobkyně pohledávku se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II. a III., jakož i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dokazování opakoval či doplňoval, dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že tento dospěl k závěru, že smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne [datum], je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, a tato byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze jistinu poskytnutou celkem ve výši 25.000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož uhradila pouze 10.750 Kč, bylo přiznáno právo na zaplacení jistiny v částce 14.250 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky. 6. Soud I. stupně v této věci správně zjistil skutkový stav, z něhož vyvodil též správný závěr právní, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Ze spisového materiálu vyplývá, že dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovanou sepsána smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 25.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet společně s úrokem 4.472 Kč, s poplatkem ve výši 9.700 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.023 Kč, a to v týdenních splátkách po 704 Kč. Žalovaná uhradila dne [datum] částku 2.000 Kč a [datum] částku 8.750 Kč. Dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky dne [datum], což bylo žalované doručeno dle podacího lístku dne [datum]. Soud I. stupně se správně zabýval otázkou, zda ze strany poskytovatele byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalované, kdy na základě listinných dokladů je zřejmé, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť nebyly dostatečně ověřeny výdaje žalované. Uzavřenou smlouvu ze dne [datum] je nutno tedy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou, a poskytnuté plnění je třeba posoudit dle příslušných ustanovení občanského zákoníku týkajících se bezdůvodného obohacení. Správně tedy soud I. stupně zavázal žalovanou k zaplacení částky 14.250 Kč, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyni bylo uhrazeno pouze 10.750 Kč. Žalobkyni rovněž náleží právo na úrok z prodlení z částky 14.250 Kč, a to ode dne [datum], kdy výzva k zaplacení pohledávky byla žalované doručena dne [datum] a splatnost nastala dnem [datum]. 7. K námitkám žalované v odvolání nutno uvést, že žalobkyně je v této věci aktivně legitimována, neboť ze smlouvy o postoupení pohledávek jasně vyplývá, že na žalobkyni byly postoupeny práva a povinnosti z právního předchůdce žalobkyně, přičemž je číselně označena předmětná smlouva o zápůjčce ze dne [datum]. Rovněž nemohlo dojít k promlčení pohledávky, kdy právo z titulu bezdůvodného obohacení mohlo být uplatněno nejdříve dnem následujícím po poslední splátce, která byla stanovena na den [datum]. K promlčení pohledávky by tedy mohlo dojít nejdříve dnem [datum] a žaloba v této věci byla podána dne [datum]. Námitka ohledně výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr zde rovněž nepřichází v úvahu, kdy nárok žalobkyně byl posouzen jako nárok plynoucí z bezdůvodného obohacení žalované. 8. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.). 9. Jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.) byl potvrzen i závislý výrok III. rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení účastníků, neboť každý z nich byl v této věci zčásti úspěšný a zčásti neúspěšný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). 10. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná neměla v odvolacím řízení úspěch, je proto povinna nahradit jeho náklady žalobkyni. Náklady odvolacího řízení žalobkyně spočívají v odměně za právní zastoupení, kdy v odvolacím řízení byly učiněny dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) - § 7, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, kdy 1 úkon je ve výši 1.700 Kč, dále 2 x režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), tj. celkem 4.000 Kč a 21 % DPH (840 Kč); úhrnem činí náklady odvolacího řízení částku 4.840 Kč, kterou je povinna žalovaná zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku.