70 CO 176/2022-296 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně v I. výroku zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalované domáhala veřejné omluvy na straně 3 periodického tisku [příjmení] [příjmení] v rozsahu celé strany novin pod titulem„ xxx [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení]“ tohoto znění:„ Omlouváme se paní [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení], že jsme neoprávněně zasáhli do jejích osobnostních práv, když jsme ji v článku„ xxx“ ze dne [datum] urážlivě označili za„ udavačku“, urážlivě o Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení], uvedli, že„ napráskala“ kauzu s vyplacenými dotacemi a že podává udání, dále se paní [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení], omlouváme, že jsme neoprávněně zasáhli do jejích osobnostních práv tvrzeními v článku „xxx porušuje zákon“ ze dne [datum], když jsme uvedli, že paní [příjmení] [příjmení] po dobu svého působení v zastupitelstvu xxx spřádala konspirace“, jakož i uveřejnění barevné fotografie žalobkyně o velikosti nejméně 20 cm (výška) x 14 cm (šířka) na stejné straně novin současně s textem veřejné omluvy. Žalobu tímto výrokem zamítl také ohledně povinnosti žalované zdržet se publikace daných článků na webových stránkách [webová adresa] či na dalších webových stránkách, které spravuje nebo je za jejich obsah odpovědná, dostupných na adrese [webová adresa] a na adrese [webová adresa]. Právě tak tímto výrokem zamítl žalobu na úhrady částky 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Současně žalobkyni uložil zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 43 378,50 Kč (II. výrok). 2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že výroky o tom, že žalobkyně„ napráskala kauzu s vyplacenými dotacemi“,„ podává udání“ a„ po dobu svého působení v zastupitelstvu Statutárního města spřádala konspirace“, vycházejí z reálné události, kterou bylo zasedání zastupitelstva města xxx dne [datum], na kterém nejméně čtyři tehdejší členové zastupitelstva považovali jednání žalobkyně v podobě podání adresovaného Ministerstvu financí za„ udávání“ či„ podávání udání“. Hybridní převzaté výroky proto měly svůj nezpochybnitelný skutkový základ a jejich hodnotící aspekt není přehnaný, neboť vychází z reálných slovních vyjádření tehdejších členů zastupitelstva, které byly proneseny nikoli s cílem dehonestovat politického oponenta, nýbrž v rámci demokratické pluralitní diskuse na půdě základního politického orgánu obce. Nejde o nepřiměřený jednorázový difamační útok ze strany politických konkurentů, nýbrž o dlouhodobou prezentaci hodnotových soudů, které jsou uveřejňovány v regionálním periodiku s odlišným politickým zázemím, než které reprezentuje žalobkyně. Vzhledem k tomu, že jednání žalobkyně v podobě podnětu, oznámení či dotazu na Ministerstvo financí ohledně správnosti vyplacených dotací nevedlo k vyvolání žádného kontrolního řízení či jiného kontrolního mechanismu, natož k rozhodnutí státního kontrolního orgánu, ze kterého by bylo možno dovodit nelegálnost jednání města Prostějova při přidělování dotací, nejeví se kritická hodnotící rovina napadených výroků jako excesivní. Žalobkyně je jako komunální politička povinna tolerovat vyšší míru kritiky související s její veřejnou činností. Veřejnosti je známo majetkové a personální zázemí předmětného týdeníku, reprezentujícího pouze část politického spektra, a čtenář disponující průměrným rozumem je schopen správně rozpoznat případný primitivní záměr způsobit nevýhodu politickému konkurentovi. Předmětné články učinily žalobkyni negativní reklamu, žalobkyně byla poté v parlamentních volbách v říjnu 2021 zvolena poslankyní Parlamentu nejvyšším počtem preferenčních hlasů, a je tak nepochybné, že předmětné výroky v článcích ze dne [datum] a [datum] její čest, důstojnost a pověst nepoškodily. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny vyhověním žalobě. Odmítla argumentaci soudu prvního stupně, že články učinily žalobkyni negativní reklamu, když poté byla zvolena do Poslanecké sněmovny, neboť takový nesprávný výklad jde proti smyslu zákona. Dále soudu prvního stupně vytkla nerespektování názoru odvolacího soudu, že je třeba věnovat se legitimitě jednání žalobkyně a nelze ji hodnotit jen podle výsledku. Soud prvního stupně postupoval přesně opačně, přičemž legitimitu jednání žalobkyně, respektive její obavy, že město jedná nelegálně, když vyplácí dotaci jinému subjektu než příjemci dotace, potvrdil dopis Ministerstva financí ze dne [datum], který soud prvního stupně sice provedl, ale tuto skutečnost paradoxně nezjistil. Legitimitu svého jednání žalobkyně prokazovala i článkem o odsouzení vedení mládežnického hokejového klubu, ale soud prvního stupně tento důkaz neprovedl a v odůvodnění o něm nelze najít žádnou zmínku, což se týká i návrhu důkazů k exekučnímu řízení s hokejovým klubem, informacemi z veřejného rejstříku o insolvenci tohoto klubu, e-mailovou komunikací s primátorkou RNDr. [příjmení] (v níž žalobkyně na nesprávný postup upozorňovala) či s Ministerstvem financí (které uvedlo, že zvolený postup města není v souladu se zákonem č. 250/2000 Sb.). Kontrola nakládání s veřejnými prostředky vládnoucí většinou je ze strany opozice ze zásady legitimní vždy, podmiňovat tuto legitimitu výsledkem je zcela nesprávné a soud prvního stupně učinil nesprávný skutkový závěr, že k odhalení nelegálního postupu nedošlo. Žalobkyně činila legitimní kroky k veřejné kontrole nakládání s veřejnými prostředky a použitá označení žalobkyně„ udavačka“ a„ napráskala“ jsou tak zcela nepřiměřená k danému jednání. Hodnocení slova„ udávat“ soudem prvního stupně se neshoduje s obecným vnímáním takového označení a je v rozporu se zrušujícím usnesením odvolacího soudu. Soud prvního stupně nerespektoval závazný názor odvolacího soudu ani v tom, že nesprávně směšuje otázku skutkového základu výroků a přehnanost hodnotícího aspektu s odpovědností za převzatý výrok, pokud odůvodňuje skutkový základ výroků tím, že takto se o žalobkyni vyjádřili ostatní zastupitelé. Navíc soud prvního stupně zcela opomenul skutečnost, že těmito výroky častuje žalobkyni ve svém článku sama žalovaná, která je neuvádí jako citaci třetí osoby, takže se ani o převzaté výroky nejedná. 4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že předmětný článek vycházel z průběhu jednání zastupitelstva města xxx, na kterém několik zastupitelů použilo ve vztahu k žalobkyni v různých tvarech slovo udávat či napráskat, o čemž žalovaná informovala v článku, který měl povahu reportáže ze zastupitelstva. Výroky byly proneseny na zastupitelstvu v rámci politické diskuse osobami, které byly plně informovány o průběhu debaty. Je s podivem, že žalobkyně tvrdí, jak se jí tato skupina výroků dotkla, ale nepodnikla žádné kroky proti původcům těchto výroků ani proti tomu, že videozáznam ze zastupitelstva je veřejně dostupný. Informování o průběhu zastupitelstva je v demokratické společnosti zcela zásadní činností regionálních novinářů a není možno ho jakkoli cenzurovat. Výrok týkající se konspirace se týká hodnocení činnosti opozice jako celku, nikoli přímo žalobkyně, které nadto spřádání konspiračních teorií není cizí, což prokazují i její podání v tomto řízení. Ani jeden článek neměl za cíl poškodit žalobkyni. Žalovaná popřela, že by psala na politickou objednávku, k čemuž poukázala na výpověď svědka [příjmení] jako autora článků. Je lichá argumentace žalobkyně jinými kauzami článků žalované. Sporné články žalobkyni nijak nepoškodily, neboť její politická kariéra se zásadním způsobem rozvinula a jako poslankyně může čelit nepochybně mnohem intenzivnější kritice a značně ostřejším výrazům. Sporné výroky by měla být jako zastupitelka města schopna tolerovat a je třeba upřednostnit svobodu projevu před ochranou osobnosti žalobkyně, neboť z článků nevyplývala primární snaha žalobkyni znevážit či urazit. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contr. o.s.ř.), a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 6. Odvolací soud předesílá, že jde v pořadí již o druhý zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, neboť jeho předchozí zamítavý rozsudek byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 11. 2020, č. j. 70 Co 80/2020-160, na který lze z hlediska východisek pro posouzení věci primárně odkázat. Ve vztahu k nyní posuzovaným publikovaným výrokům žalované (poté, co ve vztahu k ostatním žalovaným výrokům o porušení zákona a stavebním povolení došlo v dalším řízení před soudem prvního stupně na základě zpětvzetí žaloby k zastavení řízení) bylo ohledně kategorizace právního charakteru výroků uvedeno, že v případě výroků o tom, že žalobkyně„ napráskala“ kauzu s vyplacenými dotace