70 CO 189/2022-104 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 30 855 Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % p. a. od [datum] do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu ohledně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 30 855 Kč ve výši 9 % p. a. od 24. 9. do [datum] (II. výrok), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2 734 Kč (III. výrok). 2. Proti I. a III. výroku rozsudku podal odvolání žalovaný, kdy zrekapituloval argumentaci učiněnou v řízení před soudem prvního stupně, namítl nedostatek aktivní legitimace žalobce, poukázal na nedostatky smlouvy o postoupení pohledávky týkající se specifikace výše pohledávky a namítl neplatnost této smlouvy. Zopakoval, že žalovaná částka představuje náklady žalovaného, které vznikly v souvislosti s dražbou nemovitých věcí povinného, jejíž výtěžek byl použit ve prospěch zástavního věřitele a zdůraznil, že zástavní právo vzniklo na základě odlišného titulu, než na základě kterého bylo exekuční řízení zastaveno pro neplatnost exekučního titulu. Uvedl, že exekuční řízení bylo zahájeno na základě rozhodnutí JUDr. [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], avšak dražba nemovitých věcí byla provedena na základě nálezu rozhodce Mgr. [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo] [spisová značka], náklady exekučního řízení, které vznikly na základě rozhodčího nálezu rozhodce [příjmení] byly povinnému vráceny. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1227/2019, na který odkazoval soud prvního stupně, považoval za nepřiléhavý, neboť se týkal vymožení plnění pro oprávněného v rámci běžné exekuce a s tím spojeného zrušení příkazů k úhradě nákladů exekuce. V daném případě je však situace odlišná, když na základě dražby byla uspokojena třetí osoba (zástavní věřitel) a zásadním rozhodnutím, na základě kterého byla žalovanému vyplacena odměna této fáze exekučního řízení, bylo usnesení o rozvrhu, které nemůže být automaticky zrušeno, neboť by tím byla poškozena práva třetích osob. Dále měl zato, že v daném případě odpovědným za vzniklé náklady je Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti dle § 4 zákona č. 82/1998 Sb. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, rozhodl o zastavení řízení, případně, aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Smlouvu o postoupení pohledávky považoval za platné právní jednání, neboť pohledávka byla dostatečně určena specifikací věřitele dlužníka a odkazem na listinu. Zdůraznil, že exekuční řízení byla zastavena pro absolutní neplatnost exekučního titulu a rozhodčí nález Mgr. [příjmení] byl stejně jako rozhodčí nález JUDr. [příjmení] vydán osobou soukromého práva, která nebyla rozhodcem a u obou rozhodčích nálezů je dán nedostatek pravomoci subjektu, který rozhodnutí vydal, což má za následek nevykonatelnost těchto exekučních titulů. Ohledně pasivní legitimace žalovaného odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1749/2021, podle něhož je v dané věci dána pasivní legitimace žalovaného. 4. Výrok II. rozsudku nebyl odvoláním napaden a je pravomocný. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř. přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) a d) o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u soudu prvního stupně dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 855 Kč s příslušenstvím, kdy žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení, které žalovanému vzniklo tím, že po zastavení exekuce usnesením žalovaného ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalovaný jako soudní exekutor vrátil povinnému [jméno] [příjmení] pouze částku 15 221 Kč, avšak nevrátil částku 30 855 Kč, která představuje náklady exekuce, které byly žalovanému vyplaceny na základě příkazu k úhradě nákladů ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Uvedl, že žalovaný po sjednocení judikatury Nejvyššího soudu týkající se neplatných rozhodčích doložek, tedy po [datum], pokračoval ve vedení protiprávní exekuce, vydával nezákonná usnesení, provedl dražbu nemovitostí. Žalobce je ve sporu aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi povinným [jméno] [příjmení] a žalobcem, kdy postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí, zrekapituloval průběh exekučního řízení, které bylo zahájeno dne [datum] a následně usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla nařízena exekuce na majetek povinného, provedením exekuce byl pověřen žalovaný, který následně dne [datum] vydal exekuční příkaz, č. j. [číslo jednací], kterým byla nařízena exekuce prodejem nemovitých věcí povinného zapsaných na [list vlastnictví], k. ú. [příjmení] [anonymizováno] [obec]. Dne [datum] se konala dražba nemovitých věcí povinného, které byly vydraženy za nejvyšší podání ve výši 200 777 Kč. Poté dne [datum] proběhlo rozvrhové jednání a bylo vydáno usnesení o rozvrhu podstaty dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], kdy z podstaty na náklady exekuce připadla částka 30 855 Kč, dle příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Na základě rozvrhového usnesení nebyla oprávněnému vyplacena žádná částka a náklady exekutora byly vyúčtovány v souladu s vymoženým plněním pro zástavního věřitele. K návrhu povinného doručeného žalovanému dne [datum] došlo se souhlasem oprávněného k zastavení exekuce z důvodu nezpůsobilosti exekučního titulu, a to usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto i o nákladech účastníků i soudního exekutora. Zdůraznil, že pohledávka zajištěná zástavním právem vznikla na základě odlišného rozhodčího nálezu, než na základě kterého byla zahájena exekuce. Žalovaný se domníval, že v této věci není pasivně legitimován, neboť žalovaným měla být [země] – [stát. instituce] podle [ustanovení pr. předpisu] Dále zdůraznil, že důvodem vedení exekuce byl dluh povinného, který vznikl na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum] a k zastavení exekuce došlo z důvodu formálního nedostatku exekučního titulu a nikoli proto, že by dluh povinného neexistoval. K zastavení exekuce došlo na základě změněné praxe Nejvyššího soudu na základě usnesení ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, oprávněný měl jako profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů vědět, že uplatňuje nezpůsobilý exekuční titul, avšak návrh na zastavení exekuce podal až povinný dne [datum], tedy více jak 7 let po rozhodném datu, kdy mohl uplatnit právo na zastavení své exekuce a oprávněný se zastavením exekuce souhlasil, oba účastníci byli v tomto směru pasivní. 7. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, když dospěl k závěru, že žalobce je ve sporu aktivně legitimován, neboť smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] je platným právním jednáním a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1227/2019 považoval žalobu za důvodnou, když citované rozhodnutí řeší skutkově zcela totožnou situaci jako v projednávané věci. Jelikož došlo k zastavení exekuce s tím, že soudní exekutor vůči povinnému nemá právo na náhradu nákladů exekuce, aniž by zároveň byly výslovně zrušeny příkazy k úhradě nákladů exekuce, plnění, které soudní exekutor vymohl na základě výslovně nezrušených příkazů k úhradě nákladů exekuce, je soudní exekutor (zde žalovaný) povinen vydat jako tzv. bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z. poskytnuté z důvodu, který dodatečně odpadl. Pasivní věcná legitimace soudního exekutora je rovněž dána a v tomto směru odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 1312/17. 8. Podle § 337h odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovitosti; ustanovení § 336g odst. 3 tím není dotčeno. Podle odst. 2 cit. ust. dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají věcná břemena a nájemní práva na nemovitosti váznoucí; to neplatí u věcných břemen a nájemních práv, o nichž bylo rozhodnuto, že nezaniknou (§ 336a odst. 1 písm. c)), a u věcných břemen a nájemních práv, za něž byla poskytnuta vydražiteli náhrada (§ 337g odst. 2). 9. Podle § 337c odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 a 66 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. (dále jen ex. ř.) z rozdělované podstaty se uspokojují postupně podle těchto skupin: v první skupině pohledávky nákladů vzniklých soudnímu exekutorovi v tomto řízení. 10. Podle § 5 odst. 3 vyhl. č. 330/2001 Sb. pokud při exekuci prodejem nemovitostí nebo