70 CO 39/2023-278 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozhodnutím soud prvního stupně zastavil řízení ohledně částky 120 000 Kč (I. výrok). Současně II. výrokem zamítl žalobu na zaslání omluvy za tři specifikované skutky žalovaného, kterých se měl dopustit: 1) dne [datum] (kdy jako ředitel [anonymizována tři slova] sdělil v pracovně ředitele před zástupcem ředitele Ing. [jméno] [příjmení] a pracovníkem kontroly Bc. [jméno] [příjmení]:„ Mám tady ještě jedno oznámení. To bych rád věděl Vaše vyjádření k tomu. Několikráte jste byl ve své kanceláři se svléknutými kalhotami. Co to má znamenat. To není k smíchu. Je to pravda nebo ne. Je to pravda nebo ne. Já se Vás ptám, mám takové oznámení na Vás. Je to svědecky dokázané. Já se Vás ptám, jestli k takovému skutku došlo. Ano nebo ne. Ano nebo ne. Já nevím. Tak Vy podáváte oznámení, tady jsou zase jiná oznámení“), 2) dne [datum] (kdy jako svědek ve věci sp. zn. [spisová značka] před [název soudu] uvedl:„ Dostal jsem e-mail od Mgr. [příjmení], že se necítí v kanceláři bezpečně, neboť žalobce chodí bez kalhot“), 3) dne [datum] (kdy jako svědek ve věci sp. zn. [spisová značka] před [název soudu] uvedl:„ Odkazuji na předchozí výpověď“ a„ Dostal jsem e-mail od Mgr. [příjmení], že se necítí v kanceláři bezpečně, neboť žalobce chodí bez kalhot“). Právě tak žalobu zamítl i ohledně zaplacení částky 200 000 Kč (III. výrok). Dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 20 570 Kč (IV. výrok). 2. Soud prvního stupně zjistil, že první dva žalované skutky se odehrály, avšak třetí žalovaný skutek reálně spočíval jen v tom, že žalobce odkázal na svoji předchozí výpověď a nic konkrétního ohledně svlékání či chození v práci bez kalhot ze strany žalobce neuvedl. Soud prvního stupně také zjistil, že Mgr. [jméno] [příjmení] sdělila dne [datum] policii, že během působení na [anonymizována tři slova] požádala o změnu kanceláře, neboť se necítila s žalobcem bezpečně, dvakrát se jí stalo, že si žalobce natahoval a zapínal kalhoty a zčervenal v obličeji (obnaženého nebo se svlečenými kalhotami ho ale nikdy neviděla), tak napsala stížnost, kterou předala žalovanému nebo Ing. [příjmení]. Právě tak soud prvního stupně poukázal na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž je uvedeno, že dle dopisu policejního prezidenta podala Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum] stížnost na žalobce ohledně svlékání. Její poněkud odlišný procesní postoj ve zmíněném řízení, v němž vystupovala jako žalovaná, lze chápat jako procesní obranu, kterou se bránila proti žalobci, přičemž stavěl-li žalobce věc v předchozím řízení tak, že Mgr. [příjmení] nepravdivé informace šířila, lze její původní sdělení, že tak nečinila, chápat do značné míry jako konzistentní s tvrzením současným, neboť z její strany se jednalo o pouhé podání stížnosti, nikoli šíření informace na pracovišti mezi ostatními kolegy. 3. V rámci právního hodnocení soud prvního stupně poukázal na delší časový interval mezi tvrzenými útoky, na první skutek aplikoval dřívější obč. zák. a na další dva skutky současný o.z. Ohledně prvního žalovaného skutku z roku 2012 soud prvního stupně dovodil, že případný nárok na peněžitou satisfakci je zde promlčen, avšak nepeněžité satisfakce dle obč. zák. promlčení nepodléhaly. Informace sdělená žalovaným nicméně nebyla skutkovým tvrzením, ale dotazem (žalobce nebyl žalovaným samotným z ničeho nařčen a žalovaný pouze sdělil, že existuje oznámení a žalobce se k němu má vyjádřit), tudíž nelze dovodit žádné porušení právní povinnosti ze strany žalovaného. Případnou odpovědnost by nadto bylo třeba přičíst zaměstnavateli. Ve vztahu k nárokům uplatněným ze druhého žalovaného skutku z roku 2016 soud prvního stupně dovodil jejich promlčení, když nadto plnění povinností svědka je obecně kryto zákonnou licencí a k excesu zde nedošlo. Třetí žalovaný skutek se pak v podstatě nestal, neboť žalovaný v roce 2021 jen odkázal na svou předešlou výpověď a druhá z žalovaných vět vůbec nezazněla. 4. Proti II. až IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že výrok žalovaného, že žalobce chodí na pracovišti bez kalhot, byl zjevně nepravdivý, nebyl nijak doložen a nelze rozumně tvrdit, že je dovolenou zkratkou údajného výroku Mgr. [příjmení], že údajně viděla, jak si žalobce na pracovišti natahuje kalhoty. Údajná stížnost či oznámení na žalobce ze strany Mgr. [příjmení] se nenachází ve spisové službě a žalovaný je za své jednání osobně odpovědný, neboť se jednalo o exces z jednání státu, do jehož činnosti nepatří šikanovat, zesměšňovat a zastrašovat za pomocí vymyšlených tvrzení. 5. Ve značně rozsáhlém doplnění odvolání žalobce zejména dovozoval, že nelze mít zato, že by měl nárok na omluvu uplatňovat vůči [země] – [stát. instituce], což již marně zkusil a žalovaný se nadto dopustil excesu. Uvedl, že jeho dřívější žaloba byla zamítnuta, neboť neprokázal, že by původcem difamačních výroků byla Mgr. [jméno] [příjmení], která odmítla, že by o žalobci informace týkající se svlékání žalobce na pracovišti šířila. Soud prvního stupně odmítl vést dokazování k celkovému kontextu šikanózního jednání, kterého se žalobci jako whistleblowerovi, jenž oznámil podezření z protiprávního jednání, následně dostalo (výroky o chození na pracovišti bez kalhot, zrušení místa pro nadbytečnost a výpověď z pracovního poměru). Soud prvního stupně neprovedl důkaz závěry psychologicko-diagnostického vyšetření žalobce pro účely případného výběrového řízení na státního zástupce z roku 1999, které svědčí o tom, že by žalobce na pracovišti bez kalhot nechodil. Neprovedl k důkazu ani stížnost žalobce na Mgr. [příjmení] ze dne [datum] pro její hrubé chování k žalobci na pracovišti. Žalobce poukázal i na to, že Mgr. [příjmení] uvedla, že stížnost na žalobce napsala na papír, čímž nepotvrdila verzi žalovaného, že stížnost byla zaslána e-mailem. V žádném soudním řízení ani policejním prověřování takovou stížnost nikdo neviděl a není evidována ve spisové službě. Zásadní vadou řízení je nevyslechnutí svědkyně [příjmení] [příjmení], přičemž zamítnutí tohoto důkazu není řádně odůvodněno. Soud prvního stupně nesprávně dovodil, že jednání žalované (ho) není skutkovým tvrzením a jedná se pouze o dotaz. Jde totiž o skutkové tvrzení, jehož součástí je dotazování k věci. Již samotné vyžadování formou opakovaných otázek za nestandardního tónu je obtěžováním. Žalované jednání je pokračujícím protiprávním jednáním s důsledky ohledně nepromlčitelnosti k datu podání žaloby a nárok na omluvu za dehonestaci žalobce z roku 2012 s ohledem na starší právní úpravu promlčení nepodléhal. Ve vztahu k výroku z roku 2016 by právo na omluvu také nemělo podléhat promlčení, neboť nová právní úprava a její výklad nemohou být pro žalobce horší. Žalovaný výrok z roku 2016 byl pro žalobce dříve neznámý a soud prvního stupně navíc nevzal v úvahu, že v řízení, kde žalovaný výrok učinil, rozhodovala nezákonná přísedící a nebyl dodržen rozvrh práce, takže rozsudek byl z těchto důvodů zrušen a bylo opakováno celé dokazování, právě včetně opakované výpovědi žalovaného dne [datum]. Žalobce považoval za zbytečné žalovat difamační výrok, jestliže se jevilo, že svědecká výpověď a celé řízení nebudou způsobilé být podkladem pro soudní rozhodnutí z důvodu nezákonnosti obsazení senátu [název soudu]. Uznal za potřebné výrok z roku 2016 žalovat až poté, co na něj žalovaný odkázal dne [datum] a tím ho oživil co do účinnosti. Svědecká výpověď žalovaného z roku 2016 byla učiněna před nezákonným senátem, je neúčinná a nelze zde uvažovat o plnění povinností svědka jako zákonné licenci. Ohledně výroku žalovaného z roku 2021 je nesprávný závěr soudu prvního stupně, že se nestal a pokud žalovaný odkázal na svou předchozí svědeckou výpověď, tak obsahově difamační útok vůči žalobci zazněl a byl zopakován. Ohledně institutu zákonné licence žalobce dovozoval, že žádný právní předpis nebrání žalovat jiného za pomlouvání, které učinil v pozici svědka. Žalovaný měl jako svědek povinnost vypovídat pravdu a nikoli lhát. Nelze odepřít žalobci soudní ochranu zvláště za situace, kdy policie a státní zastupitelství nevidí možnost stíhat žalovaného z důvodu trestního práva jako ultima ratio. Institut zákonné licence má dávný původ v období nesvobody, avšak civilní právo ovládá o.z., založený na hodnotách právního státu, a judikatura se mění. Náklady řízení ve výši 20 570 Kč za řízení o ochraně osobnosti v prvním stupni za situace, kdy bylo ve věci pouze jedno ústní jednání, jsou mimořádně vysoké, druhé vyjádření nepřineslo nic nového a k překročení dvou hodin jednání došlo o několik minut. Žalobce rovněž uvedl, že by mu měla být poskytnuta ochrana ve smyslu Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019 /1937 ze dne 23. 10. 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Evropské unie. Poukázal na skutečnost, že dle čl. 21 odst. 5 směrnice v řízeních před soudem nebo jiným orgánem týkají