72 CO 165/2022-210 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně svým záhlavím uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 57 000 Kč společně s úroky z prodlení v zákonné výši z jednotlivých částek po 3 000 Kč měsíčně počínaje dnem [datum] do zaplacení, z dalších částek po 3 000 Kč měsíčně pak vždy do prvního dne každého dalšího měsíce, a to až do [datum]. Výrokem II. pak žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 33 450 Kč. 2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastnice řízení byly kamarádkami, že v roce 2014 požádala žalovaná žalobkyně o finanční pomoc, žalobkyně si vzala úvěr ve výši 500 000 Kč, z něhož částku 300 000 Kč půjčila žalované převodem na její účet na základě ústní dohody s tím, že žalovaná bude tuto částku měsíčně splácet po 3 000 Kč. Měla tak zato, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění předpisů pozdějších, dále„ o. z.“. Byť vzal rovněž za prokázané, že žalovaná v minulosti žalobkyni vypomáhala občasnými finančními částkami, na základě zejména výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], ale i dalších svědků měl za nevěrohodnou výpověď žalované o tom, že zasláním částky 300 000 Kč by jí žalobkyně platila dluh vzniklý dřívějším půjčováním peněz. Soud prvního stupně měl zato, že nelze dovodit, že částka 300 000 Kč představovala splátky dřívějších zápůjček. Vycházel při tom i ze závěru učiněných z výpisů z účtů účastnic, na základě kterých učinil závěr, že v době zaslání částky 300 000 Kč žalobkyní žalované byla finanční situace žalobkyně relativně stabilní, zatímco na účtu žalované byl začátkem června záporný zůstatek mínus 44 139 Kč a přes zaslání částky 300 000 Kč v červenci 2014 činil konečný zůstatek již jen 63 714,68 Kč. Žalovanou pak zavázal zaplatit žalobkyni 19 splátek po 3 000 Kč měsíčně za dobu od [datum] do [datum]. 3. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná. Měla zato, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem, na základě provedení důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Stejně jako v řízení před soudem prvního stupně namítla, že mezi účastnicemi nebyla uzavřena smlouva o zápůjčce, že neměla důvod si od žalobkyně peníze půjčovat. Uvedla, že pokud byl někdo, kdo měl důvod si půjčovat, byla to žalobkyně. Její vlastní ekonomické postavení bylo diametrálně odlišné od postavení žalobkyně, jestliže měla kontokorent, bylo to z toho důvodu, aby nemusela denně do banky, faktury svému dodavatele panu [příjmení] zaplatila ještě před tím, než obdržela od žalobkyně na účet 300 000 Kč. Poukazovala na výpověď svého bývalého manžela [jméno] [příjmení] o to, že ona sama v minulosti půjčovala peníze žalobkyni, což vedlo až k rozpadu jejich manželství. Verzi předestřenou žalobkyní o tom, že si vzala úvěr u banky, aby mohla bezúročně půjčit žalované 300 000 Kč, měla za nevěrohodnou s tím, že pro žalobkyni by to bylo extrémně nevýhodné. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu žalobkyně v plném rozsahu zamítne a současně aby jí přiznal proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Žalobkyně měla rozsudek soudu prvního stupně za správný a s odvoláním žalované nesouhlasila. Uvedla, že k řízení bylo prokázáno, že žalované zaslala na účet 300 000 Kč. Setrvala na svém stanovisku, že se jednalo o půjčku žalované. Jestliže žalovaná tvrdila, že jí takto vracela dříve poskytnuté půjčky pak uvedla, že nebylo prokázáno, co to mělo být za půjčky, jaká měla být jejich výše. Uvedla, že pokud by bylo vycházeno z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] o tom, že jí žalovaná půjčovala peníze po částkách 2 000 až 3 000 Kč měsíčně, musela by si takto půjčit ve 100 až 150 případech, tvrzení žalované tak měla za nevěrohodné. S ohledem na upozornění odvolacího soudu o možnosti posouzení žaloby jako návrhu na vydání bezdůvodného obohacení pak uvedla, že v takovém případě by subjektivní promlčecí lhůta mohla plynout nejdříve od [datum], kdy tehdejší zástupce žalované jí sdělil stanovisko žalované, tedy že zaslaná částka 300 000 Kč měla být vrácením půjčky. Do té doby byla přesvědčena o uzavření platné smlouvy o zápůjčce, až pak zjistila, že uzavření takovéto smlouvy žalovaná popírá. Uvedla též, že možnost, že by poslala platbu jako bezdůvodné obohacení, je fakticky pojmově vyloučena. Měla zato, že pokud se nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o zápůjčce, byla smlouva jednáním zdánlivým a vědomost o tom mohla nabýt nejdříve až na základě uvedeného dopisu. Uvedla též, že až při soudním projednání zjistila, že majitelem účtu, na který částku 300 000 Kč poslala, je žalovaná, že subjektivní promlčecí lhůta bezdůvodného obohacení mohla začít běžet až když kdo je vlastníkem účtu zjistila na 100 %. Měla tak za to, že k promlčení uplatněného práva nedošlo. 5. Konečně žalobkyně namítla, že v řízení bylo zjištěno, že po zaslání částky 300 000 Kč žalované docházelo k předávání finančních prostředků žalovanou, že pokud žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, jednalo by se tak o plnění žalovanou na dluh z bezdůvodného obohacení, že tedy takto dle ust. § 2054 odst.. 2 o. z. žalovaná nárok uznala a tím by byla prodloužena i promlčecí lhůta. Konečně uvedla, že z povahy věci se splatnost závazku z bezdůvodného obohacení nabízí od samotného poskytnutí bezdůvodného obohacení a nárok na příslušenství, tak jak je specifikováno v žalobě, je v plné výši po právu. K námitce promlčení vznesené žalované pak uvedla, že jí jsou narušeny dobré mravy a tento výkon práva by neměl požívat právní ochrany. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovanou zavázal nahradit jí náklady odvolacího řízení. 6. Žalovaná podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a to z pozice účastníka řízení (§ 90 o. s. ř.), tedy jako osoba k podání odvolání subjektivně oprávněná (§ 201 o. s. ř.). Napadla rozsudek, proti němuž je odvolání objektivně přípustné (§ 201 o. s. ř., § 202 o. s. ř. à contrario) a to ze zákona předvídaných odvolacích důvodů (§ 205 odst. 2 písmeno b/, e/ o. s. ř.). Proto odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a po zopakování části již dříve provedených důkazů a doplněný dokazování zejména o výslech již dříve navrženého svědka [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že odvolání je třeba mít za důvodné. 7. Jak z výše popsaného patrno, žalovaná měla za nesprávný především závěr soudu prvního stupně o tom, že částku 300 000 Kč zaslala žalobkyně žalované na základě ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce, kterou se účastnice též dohodly, že žalovaná bude zápůjčku vracet žalobkyni postupně, po splátkách 3 000 Kč měsíčně. V řízení byly nespornými především tyto skutečnosti – že účastnice pojily v minulosti po dlouhou dobu velmi úzké přátelské vztahy a že dne [datum] žalobkyně uzavřela jako dlužnice smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření s [právnická osoba] jako věřitelem, na základě které jí byla dne [datum] zaslána na její účet částka 495 000 Kč, a že téhož dne z tohoto svého účtu zaslala na účet žalované částku 300 000 Kč. [příjmení] (a pro rozhodnutí ve věci významným) pak bylo (mimo jiné), zda žalovaná v době před rokem 2014 půjčovala žalované peněžní prostředky a zejména na základě jakého ujednání účastnic k zaslání částky 300 000 Kč na účet žalované došlo a jaké byly vztahy účastnic po [datum]. 8. Svá tvrzení účastnice prokazovaly předně svými účastnickými výpověďmi, které však stran některých sporných okolností jak na straně jedné, tak i druhé hodnotil odvolací soud jako nejméně z části nevěrohodné a měl tak za to, že v těchto částech lze z jejich výpovědí vycházet jen tehdy, jestliže korespondovaly s jinými důkazy, zejména nezpochybněnými svědeckými výpověďmi (viz níže). 9. Za takovou měl výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] (viz níže) a dále svědka [jméno] [příjmení], bývalého manžela žalované. Jeho manželství s žalovanou bylo již v době podání výpovědi dlouhou dobu rozvedeno a odvolací soud neshledal důvodu, proč by pravdivost jeho výpovědi měl zpochybňovat. Jestliže pak tento svědek vypověděl, že účastnice byly kamarádkami, žalobkyně žalovanou často navštěvovala, žalovaná žalobkyni dávala či půjčovala peníze, a to v takové míře, že to vedlo nejen k neshodám mezi žalovanou a její matkou, ale i s ním samotným, následně pak i k rozvodu jejich manželství, měl odvolací soud zato, že tyto skutečnosti (stejně jako i tvrzení žalované, že si částky půjčované žalobkyni zapisovala do deníčku, o jehož vlastním obsahu však svědek nevěděl nic) lze vzít za prokázané, jak konečně dovodil i soud prvního stupně. 10. Obdobně však již odvolací soud nehodnotil výpověď dalšího svědka navrženého žalovanou, a to [ulice]. Tento svědek se znevěrohodnil sám svojí doplněnou výpovědí. Před odvolacím soudem hovořil o tom, že předávání peněz žalovanou žalobkyni, a i zapisování do deníčku viděl tak před 7-8 lety, tedy cca v letech 2014 [číslo]. Před soudem prvního stupně přitom uvedl, že žalovaná si půjčky žalobkyni zapisovala do deníčku, mělo t