28 Co 197/2023-104 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 875 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 19 447 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 301,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 015,33 Kč, úroku z prodlení z částky 17 200,41 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 200,41 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok II.). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze proti výroku II. co do částky 8 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 10. 3. 2002 do zaplacení a proti souvisejícímu nákladovému výroku III. Žalobkyně v odvolání nenapadá právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, poskytnutí částky 8 125 Kč žalované, která byla použita ke splacení předchozího dluhu žalované, tento závěr dle žalobkyně není správný a soud prvního stupně proto dospěl k mylnému skutkovému zjištění, že žalovaná se obohatila pouze o částku 11 875 Kč, když předmětem smlouvy o zápůjčce byla částka ve výši 20 000 Kč. Za bezdůvodné obohacení je nutno považovat celkovou poskytnutou částku po odečtení úhrady žalované, tedy částku 15 000 Kč (20 000 Kč – 5 000 Kč). Žalobkyně dále nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně uložil žalované povinnost uhradit přisouzenou částku ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, která měla být dle soudu prvního stupně přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž z tohoto důvodu nebylo vyhověno žalobkyni co do nároku na zákonný úrok z prodlení. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele, žalovaná byla vyzvána ke splnění svého dluhu novému věřiteli, žalobkyni, v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, které jí bylo odesláno dne 24. 2. 2022, žalovaná se dostala do prodlení dle § 1970 o. z. minimálně s úhradou částky bezdůvodného obohacení. Žalobkyně proto navrhla odvolacímu soudu změnu napadeného rozsudku výroku II. tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení a aby byla povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně, stejně tak jako náklady odvolacího řízení.3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou z 23. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 26 322 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 3 301,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 015,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 200,41 Kč o 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % a úrok ve výši 29 % ročně z částky 17 200,41 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena 11. 4. 2019 smlouva o zápůjčce číslo , tel. číslo, (smlouva), na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem ve smlouvě. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná věřiteli zavázala zaplatit částku ve výši 11 322 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků, odměny za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatku za vedení zákaznického účtu a pojistného. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 45týdenních splátkách po 697 Kč nejpozději do 20. 2. 2020. Žalovaná celkem na dlužnou částku zaplatila 5 000 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla původním věřitelem postoupena žalobkyni, jako novému věřiteli, smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 1. 2022. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, po celou dobu sporu zůstala pasivní.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , a žalovaná uzavřeli 11. 4. 2019 smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, ve smlouvě je uvedeno, že výše zápůjčky činí 20 000 Kč a je poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy, nejde-li o případ refinancování půjčky. V dalším odstavci smlouvy, který je zaškrtnut křížkem a označen jako Refinancování půjčky, je uvedeno, že část zápůjčky bude použita na splacení zůstatku celkové dlužné částky zákazníkem z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, , který činí 8 125 Kč, zákazníkovi bude vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky, tedy 11 875 Kč. Dále byly ve smlouvě sjednány poplatky za zápůjčku specifikované v žalobě (viz předchozí odstavec), celková částka ke splacení byla sjednána ve výši 31 322 Kč a měla být zaplacena ve 44týdenních splátkách. Soudu nebyla předložena smlouva číslo , tel. číslo, na jejíž refinancování měla být použita částka 8 125 Kč, ani žádné jiné důkazy týkající se takové smlouvy. Soud prvního stupně uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně při sjednání smlouvy nedostatečně posuzoval úvěruschopnost žalované, když k ověření finanční situace žalované byla předložena pracovní smlouva a dvě výplatní pásky, nebyly však předloženy žádné doklady, kterými by poskytovatel úvěru informace žalované o jejích příjmech a výdajích jakkoliv ověřoval. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil tak, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., který byl sjednán jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel úvěru, se řádně nezabýval úvěruschopností žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně proto předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu v částce 11 875 Kč, která jí byla poskytnuta v hotovosti, neboť nebyla prokázána existence smlouvy číslo , Anonymizováno, , kdy na zbývající dluh z ní plynoucí ve výši 8 125 Kč měla být uhrazena část jistiny v této výši, nebylo prokázáno, že částka 8 125 Kč byla na úhradu označené smlouvy právním předchůdcem žalobkyně skutečně použita, a že tak došlo k poskytnutí této částky žalované. Žalované byla poskytnuta pouze částka 11 875 Kč, částku 5 000 Kč žalovaná již uhradila, soud prvního stupně tak vyhověl žalobě pouze co do částky 6 875 Kč. Úrok z prodlení z této částky žalobkyni nepřiznal s odůvodněním, že nic nezjistil o poměrech žalované, proto jí přisouzenou částku uložil zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, kdy takovou lhůtu považoval za přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná a měla by právo na náhradu nákladů řízení, ty jí však dle obsahu spisu žádné nevznikly.7. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že mezi právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena úvěrová smlouva. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v níž právní předchůdce žalobkyně vystupoval jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 od