28 Co 71/2023-291 — Krajský soud v Brně

Odůvodnění:1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatitžalobci částku 35 000 Kč s úrokem ve výši 25,85 % ročně od 1. 2. 2018 do zaplacení (výrok I.), dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 952 Kč (výrok II.).2. Soud prvního stupně tímto rozsudkem rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal žalované částky z titulu náhrady škody, která měla vzniknout právnímu předchůdci žalobce, původnímu věřiteli – společnosti , právnická osoba, , v souvislosti s úmyslným protiprávním jednáním žalovaného, který měl při sjednávání úvěru uvést původnímu věřiteli nepravdivé údaje. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že žalovaný spáchal tvrzené úmyslné protiprávní jednání při uzavření úvěrové smlouvy č. , hodnota, -0105 s původním věřitelem dne 31. 1. 2018 na částku 35 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 25,85 % ročně z neuhrazené jistiny tím, že při sjednávání úvěrové smlouvy úmyslně uvedl nepravdivé údaje o výši svého měsíčního příjmu a výši měsíčních výdajů a vědom si svých závazků vyplývajících z úvěrů a půjček smlouvu uzavřel a úvěr ve výši 35 000 Kč mu byl poskytnut a tím měl společnosti , právnická osoba, způsobit škodu, a to škodu skutečnou ve výši 35 000 Kč, která vznikla poskytnutím této peněžité částky žalovanému, dále ušlý zisk představující sjednaný úrok, kterého by poskytovatel úvěru dosáhl, pokud by za pravidelného chodu věcí, tedy nebýt podvodného jednání žalovaného, poskytl úvěr platně třetí osobě, jež by na rozdíl od žalovaného svoji schopnost úvěr splatit tvrdila a prokázala náležitým způsobem. Soud prvního stupně tak zhodnotil požadavek žalobce na náhradu škody jako důvodný a žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně přiznání plné náhrady nákladů řízení žalobci.3. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalovaný. Žalovaný nesouhlasil se skutkovým závěrem soudu prvého stupně, že žalovaný se dopustil protiprávního jednání při uzavření úvěrové smlouvy, kdy měl uvést nepravdivé informace o svých příjmech a výdajích. Soud prvního stupně k tomuto závěru dospěl na základě usnesení o odložení věci, které však není dostatečným podkladem pro závěr soudu prvního stupně. Žalovaný jednak neměl možnost se proti usnesení o odložení nijak bránit, neboť stížnost pouze proti odůvodnění je nepřípustná, a jednak nelze zaměňovat usnesení o odložení věci s rozsudkem, kterým je vyslovena vinna žalovaného za konkrétní skutek. Žalovaný dále nesouhlasí se závěrem, že společnosti , právnická osoba, vznikla škoda ve výši 35 000 Kč, způsobená poskytnutím této částky žalovanému a dále škoda za ušlý zisk v podobě smluveného úroku. Žalovaný společnosti , právnická osoba, uhradil částku 10 450 Kč, což ostatně vyplývá i z usnesení o odložení věci, tuto částku soud prvního stupně vůbec nezohlednil. Pokud jde o tvrzený ušlý zisk v podobně smluveného úroku ve výši 25,80 % z částky, zde má žalovaný za to, že závěr soudu prvního stupně o existenci škody ve formě ušlého zisku není správný, neboť úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu neprověření úvěruschopnosti, ale i pro rozpor s dobrými mravy, neboť úroková sazba s ohledem na obsah smlouvy činí ve skutečnosti 101,96 % ročně. Společnost , právnická osoba, by měla tak nárok toliko na uhrazení nedoplatku jistiny a zákonného úroku z prodlení a nemohla jí vzniknout újma v podobě ušlého zisku. Dále soud prvního stupně, ačkoli k důkazu provedl přezkumný list nezajištěné pohledávky, usnesení o schválení oddlužení a další listiny z insolvenčního řízení žalovaného, nijak nezohlednil skutečnost, že žalobce svou pohledávku přihlásil i do insolvenčního řízení z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. Z přihlášky vyplývá, že původní žalobce přihlásil pohledávku ze smlouvy ve výši 93 169,65 Kč, pohledávka byla do výše 75 238,85 Kč popřena insolvenčním správcem jednak z důvodu neplatnosti smlouvy pro neověření úvěruschopnosti a dále pro promlčení části pohledávky. V reakci na popření pohledávky vzal žalobce přihlášenou pohledávku v této výši zpět a v insolvenčním řízení tak byla zjištěna pohledávka žalobce ze smlouvy o úvěru ve výši 17 930,35 Kč. Pokud žalobce nyní žalobou požaduje přiznání částky ve výši 35 000 Kč, pak se domáhá přiznání téže částky 2x, jednou z titulu smlouvy a podruhé z titulu náhrady škody. Žalovaný má rovněž za to, že pohledávka z titulu náhrady škody je již promlčená. Žalovaný je dále toho názoru, že pohledávka nepřešla z původního věřitele společnosti , právnická osoba, , která prodala část svého obchodního závodu společnosti , právnická osoba, ., neboť tvrzená pohledávka na náhradu škody nebyla předmětem smlouvy o prodeji části obchodního závodu. Předmětná pohledávka tedy nemohla přejít z , právnická osoba, . na dalšího právního nástupce společnost , právnická osoba, a následně na žalobce. Žalovaný navrhl odvolacímu soudu, aby změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení. 4. Žalobce se k odvolání žalovaného písemně vyjádřil, s odvoláním nesouhlasil, ztotožnil se s napadeným rozsudkem a navrhl jeho potvrzení. Žalobce připomněl, že předmětný nárok vůči žalovanému opírá o usnesení o odložení věci orgánem Policie ČR a dále o usnesení Okresního státního zastupitelství v Třebíči o zamítnutí stížnosti. V usnesení dozorujícího státního zástupce o zamítnutí stížnosti je uvedeno, že skutek popsaný ve výrokové části byl zjištěn až po vydání trestního příkazu Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. , spisová značka, , a proto bylo nutno věnovat pozornost posouzení, zda by na tento bylo nahlíženo jako na dílčí útok pokračujícího trestného činu, pro který již byl žalovaný pravomocně odsouzen. Toto jednání žalovaného by tedy bezpochyby bylo posuzováno jako naplňující znaky pokračujícího přečinu úvěrového podvodu, přičemž žalovaný již byl za větší počet obdobných útoků proti majetku jiných poškozených v trestním řízení pravomocně odsouzen, to bylo důvodem pro zastavení trestního stíhání žalovaného pro předmětné úmyslné protiprávní jednání pro jeho neúčelnost. Žalobce trvá na požadované výši škody 35 000 Kč, která vznikla věřiteli společnosti , právnická osoba, jako skutečná škoda ve výši této poskytnuté peněžité částky. Za správný považuje žalobce i nárok na náhradu ušlého zisku v podobě sjednaného smluvního úroku, který s odkazem na ustálenou judikaturu vyšších soudů lze považovat za přiměřený. Požadovaný nárok není ani promlčen, neboť žalobce se o skutečnosti, že došlo ke spáchání úmyslného protiprávního jednání ze strany žalovaného dozvěděl až z usnesení o odložení věci ze dne 1. 3. 2022. Navíc škoda byla způsobena úmyslným trestným činem žalovaného, je proto vyloučeno, aby žalovaný nárok byl promlčen. Žalobce nesouhlasí ani s námitkou žalovaného o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, jednak tato námitka nebyla uplatněna před soudem prvního stupně a odvolací soud by k ní neměl přihlížet, dále tvrzený žalovaný nárok byl předmětem převodu obchodního závodu, respektive předmětem postoupení celého portfolia pohledávek společností , právnická osoba, na základě smlouvy o převodu části obchodního závodu ze dne 28.9.2018 na společnost , právnická osoba, . Pohledávka dále byla převedena společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 a tato společnost následně pohledávku postoupila smlouvou 26. 5. 2020 žalobci.5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst.1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písmo c) o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro zrušení napadeného rozsudku a zastavení řízení.6. Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení žalovaného, které je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR , spisová značka, , bylo zahájeno 17. 8. 2021, usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení nabylo právní moci 30. 8. 2021, usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nabylo právní moci 1. 3. 2022. Předmětná žaloba byla podána 11. 8. 2022, úvěrová smlouva mezi původním věřitelem, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla uzavřena 31. 1. 2018. Žalobce uplatnil pohledávku z úvěrové smlouvy v insolvenčním řízení přihláškou ve znění jejího částečného zpětvzetí na základě částečného popření pohledávky insolvenčním správcem tak, jak bylo popsáno žalovaným v odvolání (viz odstavec 3). Žalobce odvíjí svou aktivní věcnou legitimaci ze Smlouvy o prodeji části obchodního závodu uzavřeném mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, a společností , právnická osoba, . ze dne 28. 9. 2018 a následnými převody pohledávky na základě smluv o postoupení pohledávky tak, jak žalobce uvedl ve vyjádřen