37 Co 171/2024-270 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované vyklidit nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na LV č. , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, jako pozemek p. č. St. , číslo, , jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p., Anonymizováno, , číslo, a pozemek p. č. , číslo, , dále jen „předmětné nemovitosti“, (výrok I) a zavázal žalobce k povinnosti zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení v částce 25 089 Kč k rukám jejího zástupce (výrok II).2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce, jenž namítal, že v době podání žaloby byl jeho nárok důvodný. Soud I. stupně nejprve vyčkával na rozhodnutí soudu I. stupně v právní věci o nahrazení projevu vůle vedené před Okresním soudem v Třebíči pod sp. zn. 5 C 304/2019, ač žalobě v posuzované věci mohlo být již dříve vyhověno, neboť žalovaná neměla právní titul k užívání předmětných nemovitostí. Až v průběhu řízení v posuzované věci byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č.j. 37 Co 354/2022-372, v řízení o nahrazení projevu vůle určen obsah kupní smlouvy o převodu předmětných nemovitostí mezi účastníky a návazně na to došlo k zápisu vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem. Soud I. stupně přitom nevyhověl návrhu žalobce na přerušení řízení do doby, než bude rozhodnuto o dovolání žalobce proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu. Pokud však dovolací soud dovolání vyhoví a zruší napadené rozhodnutí, zůstane žalobce nadále vlastníkem předmětných nemovitostí, i proto nepřistoupil ke zpětvzetí žaloby. Žalovaný zdůraznil rovněž nesprávnost výroku o náhradě nákladů řízení, neboť s ohledem na specifika věci měl soud aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznat. Současně navrhl, aby odvolací soud řízení přerušil až do doby skončení řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č.j. 37 Co 354/2022-372.3. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že za současného stavu nelze předjímat, jak bude dovolacím soudem o dovolání žalobce rozhodnuto. Argumentace žalobce se jeví účelová, pokud kritizuje přerušení řízení před soudem I. stupně až do rozhodnutí ve výše uvedené právní věci, zatímco se sám domáhá přerušení řízení a vyčkání rozhodnutí dovolacího soudu. Žalovaná poukázala na obsah smlouvy o smlouvě budoucí kupní, jež uzavřela s žalobcem, a zdůraznila, že sama závazky z této smlouvy plnila a žalobce, přestože se nadále domáhá vyklizení nemovitosti, ze soudní úschovy plnění i převzal. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté, co doplnil dokazování výpisy z katastru nemovitostí k předmětným nemovitostem, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.5. V posuzované věci byl předmětem sporu nárok žalobce, jenž se domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost vyklidit předmětné nemovitosti, které byly ve vlastnictví žalobce, žalovaná je přes jeho nesouhlas užívala a vyklidit odmítala.6. Předně odvolací soud poznamenává, že usnesením ze dne 10. 12. 2024 byl zamítnut návrh žalobce na přerušení řízení v posuzované věci do skončení řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 37 Co 354/2022-372, neboť se nejedná o důvod ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 o. s. ř., kdy je soud povinen řízení přerušit vždy, ale o případ dle § 109 odst. 2 písm. c), kdy je přerušení řízení fakultativní. V posuzované věci odvolací soud nepovažoval za vhodné řízení přerušit, i s ohledem dosavadní délku řízení v posuzované věci. Současně neshledal důvodnou obavu, že by snad žalobce, jenž předmětné nemovitosti neužívá již od jara 2019 (jak sám tvrdí), v případě nepřerušení řízení o vyklizení nemovitostí byl vystaven mimořádně tíživým či neodčinitelným následkům, přestože v řízení o dovolání proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu je řešena otázka, jež má význam pro rozhodnutí v posuzované věci (vlastnické právo k předmětným nemovitostem). I pro případ, pokud by v důsledku rozhodnutí dovolacího soudu žalovaná vlastnické právo k předmětným nemovitostem pozbyla, procesní předpisy připouští možnost nápravy rozhodnutí v posuzovaném řízení.7. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, že ke dni podání žaloby v posuzované věci byl žalobce zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí na LV číslo , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, . Žalobou podanou dne 15. 12. 2019 k Okresnímu soudu v Třebíči se , Jméno zainteresované osoby 1/0, (žalovaná) domáhala nahrazení projevu vůle žalobce uzavřít s ní kupní smlouvu o převodu předmětných nemovitostí. Soud I. stupně žalobě svým rozsudkem ze dne 1. 11. 2022, č.j. 5 C 304/2019-324, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č.j. 37 Co 354/2022-372, vyhověl. Žalovaná, jež předmětné nemovitosti užívá od jara 2019, byla k datu rozhodování soudu I. stupně v posuzované věci v katastru nemovitostí na LV číslo , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí.8. Odvolací soud doplnil dokazování o výpisy z katastru nemovitostí ze dne 18. 11. 2024, z nichž učinil zjištění, že na LV číslo 2688 pro obec a k. ú. , adresa, je jako vlastník pozemku p. č. St. 620, jehož součástí je stavba, rodinný dům č. p. 226, a pozemku p. č. 2658/7 (předmětné nemovitosti), zapsána žalovaná s odkazem rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č.j. 37 Co 354/2022-372, coby nabývací titul. Žalobce je zapsán na LV číslo , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, jako vlastník pozemku p. č. St. , číslo, , jehož součástí je stavba, rodinný dům č. p. , číslo, , a pozemku p. č. , číslo, . Uvedené skutečnosti byla potvrzeny i seznamem nemovitostí na LV , číslo, pro k. ú. , adresa, ze dne 9. 12. 2024. Ostatně zjištěné skutečnosti žalobce ani žalovaná nezpochybnili.9. Na základě správných skutkových zjištění soudu I. stupně, jež jsou ve shodě se skutečnostmi zjištěnými odvolacím soudem z veřejného rejstříku, odvolací soud shledal zcela správný právní závěr soudu I. stupně, že žalované coby vlastníku předmětných nemovitostí svědčí právní titul k jejich užívání. Žaloba na vyklizení je proto s odkazem na ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., nedůvodná.10. Odvolací soud shledává nedůvodnou odvolací námitku žalobce, že v době podání žaloby mu vlastnické právo k předmětným nemovitostem svědčilo. Soud totiž rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci, přičemž pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Jak je uvedeno výše, k datu vyhlášení rozsudku soudu I. stupně, stejně jako k datu rozhodování soudu odvolacího, žalobci žádný právní titul k užívání předmětných nemovitostí nesvědčí. Naopak ve veřejném seznamu je jako jejich vlastník zapsána právě žalovaná, platí proto právní domněnka korektnosti záznamu ve veřejném rejstříku, že právo k předmětným nemovitostem je do veřejného seznamu zapsáno v souladu se skutečným právním stavem (§ 980 odst. 2 o. z.).11. Z důvodů výše uvedených odvolací soud shodně se soudem I. stupně shledal nárok žalobce na vyklizení předmětných nemovitostí nedůvodným a dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku I jako věcně správný potvrdil. Stejně tak potvrdil jako správný i výrok II rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, které byly dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznány v řízení zcela úspěšné žalované a jejich výše byla i správně vyčíslena.12. Pokud žalobce namítal, že není na místě přiznat žalované náklady řízení před soudem I. stupně ani před soudem odvolacím, odvolací soud poznamenává, že bylo jen v dispozici žalobce, zda na podané žalobě s ohledem na důkazní situaci setrvá. Žalobce se vyklizení předmětných nemovitostí domáhal žalobou ze dne 23. 6. 2020, přestože se smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 25. 3. 2019 zavázal ve lhůtě do 30. 9. 2019 uzavřít se žalovanou kupní smlouvu o převodu předmětných nemovitostí a rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 1. 11. 2022, č. j. 5 C 304/2019-324 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 37 Co 354/2022-372, byl nahrazen projev vůle žalobce uzavřít kupní smlouvu o převodu předmětných nemovitostí. Žalobce na žalobě v posuzované věci i poté setrval. Odvolací soud i s ohledem na procesní postoj žalobce neshledal okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo možné náklady řízení žalované nepřiznat. Tyto okolnosti nespočívají ani v majetkových poměrech žalobce, neboť ten obdržel ze soudní úschovy plnění ve výši 399 899 Kč, jak sám připustil v řízení o nahrazení projevu vůle, a jeho majetkové poměry mu umožňují náhrad