37 Co 197/2024-87 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku , číslo, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , číslo, od , datum, do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení smluvních pokut ve výši , číslo, , , číslo, Kč a , číslo, Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , číslo, Kč od , datum, do zaplacení (výrok II) s tím, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Proti výrokům II a III tohoto rozsudku podal odvolání žalobce, jenž v jeho doplnění soudu I. stupně vytýkal, že v napadené části rozsudku rozhodl nesprávně, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Žalobce odkázal na smluvní ujednání pro případ, kdy zákazník bez souhlasu obchodníka učiní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou, jímž si smluvní strany dohodly smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklou neodebráním elektřiny ve výši , číslo, Kč měsíčně, i na prohlášení zákazníka, v němž žalovaná prohlašuje, že potvrzuje vědomost o uvedených smluvních ujednání. Smluvní strany současně ujednaly pokutu ve výši , číslo, Kč za každý jednotlivý případ prodlení se s platbou přesahující 10 dnů. Žalovaná přesto opakovaně nesplnila své povinnosti a neuhradila faktury za měsíce leden 2023 a únor 2023, žalobce proto požaduje smluvní pokutu za prodlení s úhradou zálohy za leden 2023 a za únor 2023 a další faktury splatné dne , datum, . Žalobce se dále domáhal i smluvní pokuty za neodebranou elektrickou energii za 23 měsíců po , číslo, Kč. Soud I. stupně zamítl žalobu v části žalobou uplatněné smluvní pokuty pro absolutní neplatnost ujednání smluvní pokuty pro zjevný rozpor s dobrými mravy a pro rozpor se zákonem, konkrétně ustanovením § 1811 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., podle kterého veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí učinit podnikatel jasně a srozumitelně. Žalobce zdůraznil, že domněnka soudu, že došlo jen k formální změně textu smlouvy a první strana smlouvy je prostý text dříve označovaný jako „obchodní podmínky“, je nepodložená a odporuje provedeným důkazům. Naopak na první straně smlouvy se nachází předmět smlouvy a další podstatné náležitosti, jako její trvání a ujednání o ceně, ujednání o smluvní pokutě je výslovně umístěno do textu smlouvy. Zdůraznil, že smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je smlouvou adhezní dle § 1798 a následující o. z., kdy se o obsahu smlouvy nevyjednává. Smlouva hned ve druhém odstavci odkazuje na obchodní podmínky, jež jsou součástí smlouvy jako samostatný dokument, dále vymezuje esenciální ujednání smlouvy a až v další části, označené jako smluvní sankce, jsou uvedeny povinnosti zákazníka i způsoby, jak se může zákazník svých povinností zprostit. Ujednání přitom nelze od zbytku smlouvy oddělit, smlouva je provázána textovými odkazy, její struktura je logická, přehledná a srozumitelná, ujednání o smluvní pokutě je psáno stejným typem písma jako ostatní části smlouvy. Navíc je ujednání o smluvních pokutách poměrně rozsáhlé, je proto nepravděpodobné, že by jej zákazník přehlédl. Každý, kdo má zájem se s textem smlouvy seznámit, může si její text přečíst před tím, než vstoupí do jednání se žalobcem. Žalobce zdůraznil, že smyslem ochrany spotřebitele není, aby byl chráněn spotřebitel, jenž se sám o text smlouvy dostatečně nezajímá a podepisuje jej bez náležité péče. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadených výrocích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně jej změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.3. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212, § 212a o. s. ř) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.5. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky , číslo, s úroky z prodlení coby ceny za odebranou elektřinu, o níž bylo rozhodnuto výrokem I. rozsudku, jenž odvoláním žalobce nebyl napaden. V této části proto nadále není předmětem přezkumu odvolacího řízení a odvolací soud se jím již nezabýval.6. V části uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty 18 400 Kč za předčasné ukončení smlouvy o 23 měsíců po 800 Kč a dále částek 100 Kč a 200 Kč s příslušenstvím coby smluvní pokuty za prodlení s úhradou faktur s úroky z prodlení, byla žaloba zamítnuta a žalobce v této části rozsudek napadl odvoláním.7. Odvolací soud shledal správnými skutková zjištění soudu I. stupně, jakož i právní závěry, jak jsou podrobně uvedeny v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku včetně odkazů na přiléhavou judikaturu. Shodně se soudem I. stupně proto odvolací soud uzavřel, že ujednání o smluvní pokutě jsou absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 588 o. z.) a pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 1811 o. z., neboť smluvní ujednání o smluvní pokutě nejsou dostatečně jasná a srozumitelná. Byť listina označená jako „Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny“, strana ½, vyhotovená žalobcem, se kterou se žalovaná seznámila dne , datum, , obsahuje v textu onačeném jako „Smluvní sankce“ odkaz na sankci pokut v případě nesplnění „významných“ smluvních povinností, vzhledem k charakteru smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, jež je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou, je povinností žalobce, dodavatele, formulovat povinnosti pro spotřebitele ze smlouvy vyplývající jednoznačně a tomu uzpůsobit i formu smlouvy, jak podrobně uvedl již soud I. stupně v odst. 16 až 19 odůvodnění napadeného rozsudku.8. Odvolací soud neshledává důvodné odvolací námitky žalobce, neboť jsou jen polemikou s již vyslovenými (skutkovými i právními) závěry soudu I. stupně, zejména se závěrem o absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě. S argumentací žalobce se přitom již v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně vypořádal soud I. stupně, na něž odvolací soud odkazuje, a námitky žalobce proto nejsou způsobilé správné závěry soudu I. stupně zpochybnit.9. Veden těmito úvahami odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, o nichž bylo správně rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Správně přitom bylo přihlédnuto k převažujícímu neúspěchu žalobce, přičemž však dle obsahu spisu žalované žádné náklady, k jejichž náhradě by byla oprávněna, nevznikly.10. Stejně tak nevznikly v odvolacím řízení úspěšné žalované ani žádné náklady odvolacího řízení, o nichž bylo proto rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nebylo přiznáno.