37 Co 91/2024-258 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 1 140 000 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 140 000 Kč od 6. 12. 2018 do zaplacení (výrok I) a na nákladech řízení částku 184 436 Kč k rukám právního jeho zástupce (výrok II), České republice – Městskému soudu v Brně pak na nákladech řízení částku, jež bude určena v samostatném usnesení (výrok III), to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalovaný, jenž soudu I. stupně vytýkal, že se nezabýval opožděností žaloby ze dne 29. 9. 2021, přestože tříletá promlčecí lhůta uplynula již 11. 7. 2021 (počala běžet dne 11. 7. 2018, kdy žalovanému byla doručena žádost žalobce ze dne 2. 7. 2018 o dodatečné splnění povinnosti předat mu smlouvu o půjčce), bylo tak rozhodnuto o přiznání promlčené nároku. Žalovaný uvedl, že smlouvu o půjčce žalobci předal, k důkazu dokonce nabídl předávací protokol, jehož pravost byla ověřena znalkyní , jméno FO, , jež však soud I. stupně odmítl provést. Dále zdůraznil, že při podstatném porušení smluvní povinnosti může druhá strana od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co se o porušení povinnosti dozvěděla, přičemž nepředání smluvní dokumentace lze za podstatné porušení smlouvy považovat. Současně je žalovaný přesvědčen, že i nepodstatné porušení smlouvy je nezbytné uplatnit bez zbytečného odkladu, neboť nedává smysl, aby zákon pro méně závažná porušení připouštěl benevolentnější režim. Žalovaný dále uvedl, že předchůdce žalobce ve funkci jednatele společnosti , právnická osoba, , svědek , jméno FO, , uvedl, že disponoval skenem sporné smlouvy, který si tedy z dokumentů společnosti mohl obstarat i žalobce, jenž se v říjnu 2016 stal jednatelem téže společnosti. Postup žalobce považuje žalovaný za zneužití práva, pokud údajné nesplnění smluvní povinnosti zneužil k nedůvodnému odstoupení od smlouvy. Současně žalovaný zdůraznil, že závazek ze smlouvy o půjčce splnil dvěma platbami, a to ve výši , číslo, dne 3. 1. 2014 a ve výši , číslo, dne 15. 1. 2014, zápůjčka přitom byla splatná ke dni 31. 12. 2015 automatickým prodloužením, náležel k ní i fixní úrok ve výši , číslo, Kč. Žalovaný má za to, že pokud žalobci nevyšlo podnikání společnosti, jíž byl jednatelem a společníkem, uchýlil se k variantě odstoupení od smlouvy, přestože nikdy neměl v úmyslu pohledávku faktický vymáhat. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne.3. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že rozsudek soudu I. stupně považuje za správný a navrhl jeho potvrzení. Poukázal na žalovaným provedenou záměnu promlčení nároku na vydání dokumentace dle smlouvy o postoupení pohledávky a promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení. K němu došlo na straně žalovaného účinným odstoupením od smlouvy o postoupení pohledávky žalobcem právě z důvodu nesplnění povinnosti žalovaného předat doklady k postoupené pohledávce. K odstoupení od smlouvy pak došlo uplynutím pětidenní lhůty stanovené ve výzvě ze dne 17. 10. 2018, doručené žalovanému 23. 10. 2018, tedy rozhodně až po datu 29. 9. 2018, námitka promlčení žalobou uplatněného nároku je pak zcela nedůvodná. Dále poukázal i na skutečnost, že v případě trvajícího prodlení dlužníka je nedodržení lhůty bez zbytečného odkladu bez právního významu. Pokud tedy prodlení žalovaného trvalo v době odstoupení od smlouvy, je bez významu hodnotit, zda se jednalo o podstatné či nepodstatné porušení smlouvy. Pokud žalovaný dále obviňuje žalobce z účelového jednání, tato tvrzení jsou bez právního významu.4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Předmětem řízení v posuzované věci je nárok žalobce, jímž se po žalované domáhá zaplacení částky 1 140 000 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 6. 12. 2018 do zaplacení z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného poté, co žalobce odstoupil od úplatné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi žalobcem (postupníkem) a žalovaným (postupitelem).6. Odvolací soud odkazuje na skutková zjištění soudu I. stupně uvedená v odstavcích 5 až 30 napadeného rozsudku, jež soud I. stupně učinil na základě pečlivě provedeného rozsáhlého dokazování, jimž nemá co vytknout. Z nich soud I. stupně správně vyvodil správný skutkový závěr, že dne 16. 9. 2016 byla mezi žalobcem, postupníkem, a žalovaným, postupitelem, uzavřena smlouva o postoupení pohledávky žalovaného za dlužníkem, společností , právnická osoba, ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2013 za sjednanou úplatu ve výši 1 240 000 Kč. Žalobce žalovanému sjednanou úplatu dne 19. 9. 2016 uhradil. Žalovaný se současně smlouvou o postoupení pohledávky zavázal žalobci do 10 pracovních dnů ode dne účinnosti této smlouvy předat shora uvedenou smlouvu o půjčce. Žalovaný však svůj závazek nesplnil, žalobce jej proto vyzval výzvou ze dne 2. 7. 2018, doručenou žalovanému dne 11. 7. 2018, k doložení smlouvy o půjčce. Žalobce uplatnil svoji pohledávku ze smlouvy o půjčce za dlužníkem , právnická osoba, v insolvenčním řízení ve věci vedené u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, 34 , insolvenční spisová značka, ), vyrozuměním ze dne 1. 10. 2018, doručeným žalobci dne 2. 10. 2018, insolvenční správce i dlužník , právnická osoba, však pohledávku popřeli. Opětovně pak žalobce ještě výzvou ze dne 17. 10. 2018, doručenou žalovanému dne 23. 10. 2018, požadoval jednak předložení smlouvy o půjčce a dále i doklad prokazující poskytnutí půjčky dlužníkovi, k čemuž žalovanému poskytl dodatečnou lhůtu pěti dnů. Žalovaný však ani v dodatečně poskytnuté lhůtě svůj závazek nesplnil. Následně žalobce výzvou (Informace o pohledávce ze dne 22. 11. 2018) doručenou žalovanému dne 27. 11. 2018 informoval žalovaného o odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky ke dni 28. 10. 2018 a vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši úplaty poskytnuté za postoupení pohledávky ve výši , číslo, , a to do 5. 12. 2018. Žalovaný však žalobci ničeho nezaplatil.7. Odvolací soud shledává správným skutkový stav, tak jak byl zjištěn soudem I. stupně, na němž byl poté vystavěn i správný právní závěr (jak je podrobně uveden v odstavci 45 a 62 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, na nějž odvolací soud pro stručnost odkazuje) o tom, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2016 zanikla ke dni 29. 10. 2018 v důsledku odstoupení žalobce z důvodu vadného plnění žalovaného (neprokázání existence pohledávky). Žalobce má proto právo na vrácení toho, co plnil (z poskytnutého plnění , číslo, již byla částka , číslo, s příslušenstvím pravomocně přisouzena v řízení vedeném u , Anonymizováno, v Brně pod sp. zn. , číslo, ). Nárok žalobce na zaplacení částky , číslo, tak byl soudem I. stupně po právu shledán důvodný, Anonymizováno8. Odvolací soud poznamenává, že není pravdivá námitka žalovaného, že soud I. stupně odmítl provést k důkazu Předávací protokol ze dne 19. 9. 2016. Naopak z protokolu o jednání před soudem I. stupně ze dne 2. 11. 2022 vyplývá, že listina byla čtena k důkazu, ostatně soud I. stupně její obsah uvádí i v odstavci 16 odůvodnění rozsudku. Protože však žalovaný popřel pravost svého podpisu na listině a popřel i skutečnost, že by mu smlouva o půjčce byla předložena, soud I. stupně se dále správně zabýval věrohodností Předávacího protokolu coby soukromé listiny v kontextu odborného vyjádření znalkyně , jméno FO, ze dne 6. 1. 2023. Soud I. stupně se při hodnocení důkazů řádně vypořádal i s důvody (jež účastníkům sdělil již při jednání dne 29. 3. 2023), pro které vyhodnotil jako nezpůsobilé k určení pravosti podpisů žalobce na předávacím protokolu ze dne 19. 9. 2016 odborné vyjádření znalkyně , jméno FO, , znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, specializace grafologie (odstavec 26 až 27 odůvodnění rozsudku I. stupně). Uvedené závěry soudu I. stupně považuje odvolací soud za zcela správné, jimž nemá co vytknout.9. Stejně tak posouzení předložení výpisů z účtů žalovaným až v průběhu řízení před soudem I. stupně či argumentaci směřující k přenesení povinnosti prokázat poskytnutí půjčky na žalobce (postupníka) shledává odvolací soud, stejně jako soud I. stupně, bez významu pro právní posouzení věci. Pro posouzení skutečností rozhodných pro odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky je totiž podstatná toliko skutečnost, zda žalovaný svůj závazek (doložit smlouvu o půjčce) splnil včas ve vztahu ke lhůtě poskytnuté mu žalobcem. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 456/2021, účinky odstoupení od smlouvy mohou nastat i v případě nedodržení lhůty bez zbytečného odkladu, neboť nedodržení lhůty má význam pouze tehdy, pokud dlužník svou p