60 Co 175/2024-179 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaných domáhal rozhodnutí, že kupní smlouva uzavřená patrně dne , datum, (dále jen „předmětná smlouva“) mezi žalovanou 1. a žalovaným 2., jejímž předmětem je převod vlastnického práva žalovaného 1. k pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále jen „předmětný pozemek“), ve prospěch žalovaného 2. je neplatná a že žalovaní jsou povinni žalobci uhradit náklady řízení (výrok I.), dále rozhodl, že žalobce je povinen uhradit na náhradě nákladů řízení žalované 1. částku 45 750 Kč (výrok II.) a žalovanému 2. částku 21 520 Kč (výrok III.).2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání. Namítl, že soud I. stupně nesprávně dospěl k závěru, že v žalobcově nabídce nebyla uvedena adresa; podle judikatury je datová zpráva tvořena vlastním textem obsaženým v datové zprávě, jakož i veškerými informacemi, které se v rámci datové zprávy přepravují a doručují do datové schránky, a tedy i informacemi, které jsou zřejmé z tzv. detailu datové zprávy. Adresa žalobce byla proto opatřena jednak adresou elektronickou (tj. ID jeho datové schránky), tak i adresou trvalého bydliště; ze záměru ostatně ani neplyne, o jakou konkrétní adresu mělo jít. Stanoviskem Ministerstva vnitra, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (dále jen „stanovisko MV“), není soud vázán a měl sám autonomně zjistit skutkový stav. Žalobce tedy projevil zájem o předmětný pozemek s tím, že adresu uvedl, nadto uvedl i požadované telefonní číslo, takže jeho nabídka měla být nepochybně vzata v potaz; byla však vyřazena bez legálního a legitimního důvodu, kdy soud I. stupně shledal postup žalované 1. jako správný. Požadavek adresy byl samoúčelný, neboť žalovaná 1. mohla s žalobcem komunikovat. Na záměr a přednášení nabídek lze jen stěží aplikovat § 1772 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná 1. bezdůvodně vyloučila žalobcovu nabídku s vyšší cenou, musí být předmětná smlouva stižena neplatností. Dále žalobce namítl, že obec je povinna podle § 39 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZř“), při úplatném zcizení nemovitých věcí sjednávat cenu zpravidla ve výši obvyklé, eventuálně nižší, ale odůvodněné; žalovaná 1. nicméně neodůvodnila prodej pozemku žalovanému 2. za cenu nižší než obvyklou, a navíc nižší, než nabídl žalobce, a proto je předmětná smlouva stižena neplatností. Při schvalování prodeje předmětného pozemku zastupitelstvo žalované 1. nijak neprojednávalo to, zda žalovaný 2. vůbec naplňuje kritéria pro koupi předmětného pozemku za nižší cenu vytčenou v důvodové zprávě, žalovaný 2. ani nikdy dříve neprokazoval, zda splňuje kritéria, aby prodejem jemu byla podpořena mladá rodina. Nebylo nijak odůvodněno, proč není navržen prodej žalobci s vyšší nabídkovou cenou; proto je předmětná smlouva neplatná. Ostatně žalovaný 2. je obyvatelem žalované 1., takže není zřejmé, jak prodej předmětného pozemku jeho osobě navýší počet obyvatel v obci, naopak v případě prodeje žalobci by zcela nepochybně došlo k navýšení počtu obyvatel v obci pouhým stěhováním bez nutnosti navyšovat počet členů dané rodiny. Žalovaná 1. by tedy měla postupovat tak, aby upřednostnila nejvýhodnější nabídku, tj. s nejvyšší cenou; v takovém případě by nebylo nutné zveřejňovat ani nový záměr. Pokud žalovaná 1. prodává předmětný pozemek za cenu nižší než obvyklou i než nejvyšší skutečně nabízenou cenu bez jakéhokoliv relevantního důvodu, pochybila a předmětná smlouva musí být stižena absolutní neplatností. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení, případně jej zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.3. Žalovaná 1. ve vyjádření uvedla, že s napadeným rozhodnutím plně souhlasí, kdy se domnívá, že je skutkově i právně správné, naopak podané odvolání je nedůvodné a skutečnosti v něm uváděné jsou irelevantní, nadto se s nimi soud I. stupně náležitě vypořádal. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaná 1. oprávněně vyřadila nabídku žalobce na koupi předmětného pozemku, když nesplňovala podmínky uváděné v záměru ze dne , datum, , neboť v ní nebyla uvedena adresa, že řádně zveřejnila záměr prodeje předmětného pozemku za cenu 600 Kč/m2, což je považováno za vyhlášení soutěže o nejvýhodnější nabídku ve smyslu § 1772 o. z., rovněž stanovila předmět plnění a určila písemné doručení nabídek do , datum, , kdy nabídka musela obsahovat jméno, příjmení zájemce, adresu a parcelní číslo pozemku. Žalobce podal dne , datum, celkem tři žádosti o koupi předmětného pozemku podané z žalobcovy datové schránky. První nabídka byla podána samotným žalobcem, avšak v textu žádosti nebyla uvedena jeho adresa. V druhé nabídce byli jako žadatelé uvedeni , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, , v žádosti nebyla uvedena adresa ani žalobce, ani , jméno FO, , ve třetí nabídce byli jako žadatelé uvedeni , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, , v žádosti nebyla opětovně uvedena adresa ani žalobce, ani , jméno FO, , nadto jako předmět nabídky je uveden pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Soud I. stupně správně vyhodnotil, že všechny nabídky byly oprávněně vyřazeny. Do soutěže byly zahrnuty 2 nabídky, a sice nabídka žalovaného 2. a nabídka , jméno FO, a , jméno FO, , kteří však svou nabídku vzali při jednání zastupitelstva dne , datum, zpět, takže řádně byla podána jen jedna nabídka, která byla přijata. Žalobcem poukazovaná judikatura na posuzovaný případ nedopadá, neboť v tomto případě žalovaná 1. neučinila závěr, že podání nebylo doručeno nebo podáno, podání zaevidovala, ale až při hodnocení podání jej vyřadila pro nesplnění podmínek zveřejněných v záměru; tento závěr podporuje i stanovisko MV, které postup žalované 1. označilo za formálnější, ale bez porušení zákona. Stran námitky řádného neodůvodnění nižší ceny dospěl soud I. stupně k závěru, že ve smyslu § 39 odst. 2 OZř byla cena pozemku řádně zdůvodněná důvodovou zprávou ze dne , datum, . Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil a přiznal žalované 1. náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Žalovaný 2. zdůraznil, že ve sporu nijak nepochybil. Navrhl, aby rozhodnutí soudu I. stupně bylo potvrzeno.5. Žalobce v replice uvedl, že žalovaná 1. jen opakuje svou dosavadní obranu a závěry soudu I. stupně, nevymezuje se vůči žalobcovým námitkám spočívajícím v tom, že zveřejněný záměr nesplňoval zákonné požadavky na vyhlášení soutěže dle § 1772 o. z., neuvedla kritéria výběru nejvhodnější nabídky, celý proces byl netransparentní a libovolný, nezbytnost adresy nebyla vysvětlena. Rovněž Veřejný ochránce práv ve stanovisku č. j. , Anonymizováno, (dále jen „stanovisko VOP“) dospěl k závěru, že vyřazení žalobcovy nabídky bylo projevem přehnaného formalismu. Žalovaná 1. nevysvětlila, jak měl prodej předmětného pozemku za sníženou cenu dosáhnout legitimního a sledovaného cíle spočívajícího v podpoře mladých rodin v obci a zvýšení počtu obyvatel. Žalobce trvá na provedení důkazu předmětnou smlouvou, kterou nedisponuje, a proto předložil k důkazu alespoň kupní smlouvu k pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , k níž se kriticky vyjádřil z hlediska možnosti dosažení požadovaného cíle. Závěrem uvedl, že trvá na podaném odvolání.6. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, , jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř), žalobcem jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), kdy po ústním projednání věci dospěl k závěru, že podané odvolání je opodstatněné.7. Soud I. stupně na základě zásady volného hodnocení dokazování vyjádřené v § 132 o. s. ř. pečlivě zhodnotil provedené důkazy a dovodil z těchto důkazů správné závěry o skutkovém stavu, kdy bylo patrno, z jakých konkrétních provedených důkazů byl ten který skutkový závěr učiněn. Úvahy, kterými se soud I. stupně řídil při hodnocení důkazů, a z těchto důkazů dovozené skutkové závěry neodporují obsahu provedených důkazů a mají logický základ. Odvolací soud nevidí v hodnocení důkazů disproporci, pro kterou by mělo být dokazování opakováno, a proto na skutkové závěry soudu I. stupně, v nichž bylo podrobně rozebráno celé nabídkové řízení na prodej předmětného pozemku, odkazuje (zejm. odst. 22 odůvodnění soudu I. stupně).8. Nad rámec uvedeného provedl odvolací soud zaprvé důkaz předmětnou smlouvou (na č. l. 148–150), který měl nepochybně provést již soud I. stupně, neboť jen stěží lze rozhodovat o neplatnosti právního jednání, aniž by listina, na níž je právní jednání zachyceno, byla provedena k důkazu. Z důkazu se