15 Co 10/2025-154 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku , Anonymizováno, Kč s úrokem z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky , Anonymizováno, Kč s úrokem z prodlení (výrok II.) a zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč k rukám jejího zástupce (výrok III.).2. Proti rozsudku, a to výslovně do všech jeho výroků, podala odvolání žalovaná a navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci v celém rozsahu soudu I. stupně k dalšímu řízení.3. Žalobkyně navrhla (podle obsahu) potvrzení napadeného rozsudku jako správného.4. Vzhledem k tomu, že odvolání žalované směřovalo i do zamítavého výroku II. rozsudku, jímž bylo její obraně vyhověno, vyzval odvolací soud žalovanou ke sdělení, zda na odvolání i v této části trvá, případně k doplnění odvolacího důvodu ve vztahu k tomuto rozhodnutí. Žalobkyně pak podáním z , datum, uvedla, že na odvolání v rozsahu zamítavého výroku II. „netrvá“, z čehož dle obsahu vyplývá, že odvolání bere v tomto rozsahu zpět. Proto odvolací soud výrokem I. tohoto rozsudku odvolací řízení o zpětvzaté části odvolání žalované zastavil (§ 207 odst. 2 občanského soudního řádu – dále jen “o. s. ř.“).5. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve svém závěrečném návrhu z , datum, navrhla zamítnout žalobu v částce , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím a vyhovět jí v částce , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím, přičemž v odvolání na tento svůj návrh poukázala (byť „s přehozenými“ částkami), vyzval ji odvolací soud k upřesnění odvolání i v tom, zda napadá vyhovující výrok II. rozsudku soudu I. stupně v celém rozsahu či jen v nějaké části, na což žalovaná výše uvedeným podáním z , datum, uvedla, že na odvolání proti tomuto výroku trvá v celém rozsahu. Ve vztahu k odvolání proti rozhodnutí o částce , Anonymizováno, Kč jako kapitalizovaném úroku z prodlení za pozdě vyplacenou náhradu mzdy za období , Anonymizováno, pak žalovaná tímtéž podáním doplnila odvolací důvod, že nesprávnost tohoto rozhodnutí soudu I. stupně spatřuje v tom, že tento nárok je promlčen.6. Dále je k rozsahu odvolacího přezkumu nutno uvést, že žalobkyně podáním z , datum, navrhla doplnění rozsudku o rozhodnutí o části žaloby na zaplacení úroku z prodlení za pozdní vyplacené náhrady platu za období od , Anonymizováno, v kapitalizované částce , Anonymizováno, Kč, což soud I. stupně zamítl usnesením ze , datum, , č. j. , Anonymizováno, z důvodu, že i o této části žaloby bylo napadeným rozsudkem rozhodnuto, přičemž toto usnesení nabylo právní moci , datum, . Jde o rozhodnutí správné, neboť ze součtu částek (jistin) žalobou požadovaných a napadeným rozsudkem rozhodnutých (jak bude odůvodněno níže) vyplývá, že i o této části žaloby žalobkyně bylo napadeným rozsudkem rozhodnuto a že je tedy předmětem odvolacího řízení.7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek v napadeném výroku II. i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné jen z malé části, a to z jiných důvodů než v něm uvedených.8. Žalobkyně jako bývalá zaměstnankyně žalované se domáhá úhrady dlužného platu související s její pracovní pozicí , Anonymizováno, žalované, z níž nejprve byla odvolána k , datum, , od kdy jí žalovaná přestala přidělovat práci, a poté s ní žalovaná výpovědí ze dne , datum, rozvázala pracovní poměr, přestože žalovaná trvala na tom, aby ji žalovaná nadále zaměstnávala a žalobkyni byl umožněn výkon práce. Přitom rozsudkem Městského soudu v Brně z , datum, , č. j. , Anonymizováno, , ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně z , datum, , č. j. , Anonymizováno, , bylo určeno, že žalobkyně je i od , datum, nadále , Anonymizováno, žalované, a usnesením Městského soudu v Brně dne z , datum, , č. j. 38 C 5/2019-45, byl schválen smír účastnic, že výpověď z pracovního poměru z , datum, je neplatná. Jelikož dlužný plat za období od , Anonymizováno, doplatila žalovaná žalobkyni až , datum, , domáhá se za žalobkyně úroku z prodlení z jednotlivých měsíčních částek tohoto dlužného platu od dat jejich splatnosti do zaplacení v kapitalizované částce , Anonymizováno, Kč.9. Dne , datum, žalovaná podruhé odvolala žalobkyni z funkce , Anonymizováno, žalované a pokračovala v nepřidělování práce žalobkyni (v předchozím období byla žalobkyně v dlouhodobé pracovní neschopnosti), a žalobkyně se proto domáhá náhrady svého platu i za období od , datum, nadále, což původní žalobou podanou , datum, bylo do , datum, a následnými změnami žaloby spočívajícími v jejím rozšíření a připuštěnými soudem I. stupně nakonec až do , datum, v celkové částce , Anonymizováno, Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých měsíčních částek od data jejich splatnosti.10. Pokud žalobkyně podáním z , datum, změnila žalobu jejím rozšířením o další částku , Anonymizováno, Kč jako náhrady za nevyčerpanou dovolenou, soud I. stupně usnesením z , datum, (v rámci jednání) tuto změnu žaloby nepřipustil a o tomto žalobním požadavku napadeným rozsudkem nerozhodl.11. Rozhodnutí v napadeném výroku II. rozsudku pak soud odůvodnil výše uvedenými skutečnostmi, které jsou mezi účastnicemi nesporné a vyplývají z dokazování provedeného soudem I. stupně tak, jak je to v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeno. Právně je zhodnotil soud I. stupně tak, že po neplatné výpovědi z pracovního poměru a po sdělení žalobkyně, že trvá na tom, aby ji žalovaná dále zaměstnávala, přísluší žalobkyni nárok na náhradu platu podle § 69 odst. 1 zákoníku práce až do platného skončení pracovního poměru, k němuž došlo na základě výpovědi z , datum, ke dni , datum, . I o tomto skončení pracovního poměru jsou tvrzení účastnic shodná.12. Stejně tak účastníce shodně tvrdí skutečnost, že žalovaná byla na základě usnesení schůze , Anonymizováno, z , datum, odvolána , Anonymizováno, téhož dne z místa , Anonymizováno, žalované podle § 165 odst. 5 písm. a) školského zákona z důvodu závažného porušení právních povinností vyplývajících z činností úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě, že žalobkyně sdělila žalované a , Anonymizováno, písemně podáním z , datum, a žalované ústně , datum, , že popírá platnost svého odvolání a trvá na přidělování práce, což jí bylo odmítnuto. Shodně účastnice tvrdí i skutečnost vyplývající z protokolu o jejich jednání ze dne , datum, , že žalobkyni byla nabídnuta žalovanou pracovní místa, které žalobkyně odmítla s tím, že neodpovídají její kvalifikaci, s čímž žalovaná nesouhlasí, neboť podle jejího názoru její kvalifikaci odpovídají a naopak jí neodpovídají ta místa, která byla žalobkyně ochotna přijmout. Soud I. stupně neučinil žádné zjištění o skončení řízení o neplatnosti odvolání žalobkyně z , datum, vzhledem k právnímu názoru, že žalobkyni bez ohledu na to přísluší nárok na náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce za celou dobu až do platného skončení pracovního poměru výpovědí z c, resp. pro překážky v práci na straně zaměstnavatele nastalé od , datum, po prvním odvolání žalobkyně z funkce ředitelky.13. Žalovaná proti závěrům soudu I. stupně v odvolání namítá, že žalobkyně po platném odvolání z funkce , Anonymizováno, z , datum, nebyla oprávněna tuto funkci vykonávat a náhrada jejího platu za toto období by měla odpovídat platu, „kterého by zřejmě dosáhla“ na pracovním místě odpovídajícím její kvalifikaci, s čímž odkazovala na výše uvedené skutečnosti, která pracovní místa žalobkyni marně nabízela žalobkyně je nepřijala.14. Tato námitka žalované, která je z hlediska výše nároku zřejmě nejvýznamnější, však důvodná není. Argumentace žalované o výši platu, kterého by žalobkyně v době od , datum, „zřejmě dosáhla“, je založena na právním pojmu vytrženém z kontextu ustanovení § 355 odst. 2 zákoníku práce o zjištění pravděpodobného výdělku zaměstnance. To se týká případů, kdy v období rozhodném pro stanovení průměrného výdělku neodpracoval zaměstnanec alespoň 21 dnů, to však vždy pro stanovení průměrného výdělku (mzdy nebo platu) toho zaměstnance, o jehož nárok jde, ať už mu přísluší průměrný výdělek ze skutečně zúčtované hrubé mzdy nebo platu dle § 353 zákoníku práce nebo pravděpodobný průměrný výdělek dle § 355 zákoníku práce. Vždy jde pouze o stanovení výše náhrady jeho vlastní mzdy či platu, nikoli mzdy či platu, kterého by zřejmě dosáhl jiný zaměstnanec na jiném pracovním místě a který by měl příslušet zaměstnanci v období vymezeném v § 73a odst. 2 zákoníku práce od odvolání nebo vzdání se funkce na pracovním místě vedoucího zaměstnance do skončení pracovního poměru15. K tomu odvolací soud uvádí, že podle § 73a odst. 1 zákoníku práce sice končí výkon práce na místě vedoucího zaměstnance odvoláním nebo vzdáním se tohoto místa, ale podle §73a odst. 2 zákoníku práce tím nekončí pracovní poměr a zaměstnavatel je povinen takovému zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení na jinou prác