17 Co 243/2024-117 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 12. 9. 2024, č. j. 14 C 52/2024-94, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 849,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od 15. 2. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 12 144,40 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalovaný nesouhlasí se skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně, že , právnická osoba, , adresa, věc nesprávně neodložil a za v podstatě nezměněné situace znovu vydal rozhodnutí, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku. Toto skutkové zjištění soudu prvního stupně je nesprávné, neboť dne 29. 3. 2023 vypracoval , právnická osoba, , adresa, usnesení, kterým podle pokynu odvolacího správního orgánu odložil věc přestupku vedenou proti žalobci (způsobení zranění řidiče , jméno FO, při dopravní nehodě), neboť vzhledem k závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví byla utrpěná zranění důsledkem toho, že řidič , jméno FO, nebyl připoután bezpečnostním pásem, oznámení Policie ČR proto neodůvodňovalo zahájení řízení o přestupku. Před vydáním v pořadí druhého rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, doplnil dokazování podle pokynu odvolacího správního orgánu a teprve na základě doplněného dokazování znovu rozhodoval o vině žalobce. Není tedy pravdou, že by , právnická osoba, , adresa, nerespektoval závazní právní názor odvolacího správního orgánu. Žalovaný rovněž nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že rozhodné okolnosti byly správnímu orgánu známy již na samém začátku a žalobce zbytečně čelil přestupkovému řízení. , právnická osoba, , adresa, nepochybil, když za daných okolností případu přestupkové řízení zahájil, účelem řízení bylo zjistit, jak k dopravní nehodě došlo a kdo nehodu zavinil. Pouze v rámci zahájeného přestupkového řízení mohl , právnická osoba, provádět dokazování, aby dostatečně zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Závěr soudu prvního stupně, že , právnická osoba, , adresa, měl věc odložit, aniž by přestupkové řízení zahájil, je zjevně nesprávná a za dané situace nepředstavitelná. Žalovaný proto nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že přestupkové řízení bylo proti žalobci zahájeno a vedeno nezákonně. Žalovaný současně odkázal na judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že ne každý postup správního orgánu v přestupkovém řízení, které neskončí odsouzením stíhané osoby, zakládá právo na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žaloba se zamítá.3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné a že se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry učiněnými soudem prvního stupně. Žalobce má za to, že nic nebránilo správnímu orgánu prvního stupně (, právnická osoba, , adresa, ), aby bez nařízení jednání vydal dne 30. 8. 2022 příkaz, kterým uznal žalobce vinným. Soud prvního stupně správně spatřuje nesprávný úřední postup v tom, že , právnická osoba, , adresa, za situace, kdy nedošlo ve vztahu k žalobci k žádným podstatným změnám v obsahu dokazování ve srovnání s důkazní situací v trestním řízení před policejním orgánem a následně s důkazní situací v řízení před správním orgánem, vydal příkaz a následně dvě rozhodnutí, jimiž opakovaně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku pro předmětný skutek. Správní orgán v obou zrušených rozhodnutích vycházel jen ze znaleckého posudku, v němž znalec uvedl, že na vzniku dopravní nehody se mohli podílet oba řidiči, řidič , jméno FO, i žalobce. Možnost, že se žalobce na nehodě podílel, však není důkazem, tyto skutečnosti byly správnímu orgánu známy již od počátku a nebylo nutné přestupkové řízení zahajovat. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné a že jsou splněny podmínky pro změnu napadeného rozsudku.5. Odvolací důvody, o které žalovaný opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 22. 2. 2024 se žalobce domáhal proti žalovanému náhrady majetkové újmy ve výši 23 849,60 Kč s příslušenstvím představující účelně vynaložené náklady právního zastoupení advokátem, které žalobci vznikly v souvislosti s přestupkovým řízením vedeným před , adresa, které neskončilo uznáním viny žalobce. , právnická osoba, (správním orgánem prvního stupně) bylo vedeno přestupkové řízení pod sp. zn. , značka, a dále před , právnická osoba, jako orgánem odvolacím pod sp. zn. , značka, Žalobce svůj nárok na náhradu majetkové újmy uplatňuje jak z důvodu vydání nezákonných rozhodnutí, tak z důvodu nesprávného úředního postupu správního orgánu. Žalobce za nezákonné rozhodnutí považuje příkaz , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , značka, , dále rozhodnutí ze dne 18. 1. 2023, č. j. , značka, a rozhodnutí ze dne 12. 7. 2023, , značka, . Nesprávný úřední postup správního orgánu žalobce dovozuje z okolnosti, že přestupkové řízení bylo proti němu zastaveno z důvodu pochybení na straně žalovaného. Podle názoru žalobce správní orgán prvního stupně neměl od počátku dostatek důkazního materiálu a oproti stavu v řízení před policejním orgánem se důkazní situace nezměnila, přesto správní orgán prvního stupně (, právnická osoba, , adresa, ) přistoupil dne 30. 8. 2022 k vydání příkazu, který opřel o znalecký posudek, na základě něhož dovodil vinu žalobce. Žalobce má za to, že znalec nebyl schopen určit, kde se vozidlo žalobce v okamžiku střetu přesně nacházelo. Správní orgán prvního stupně proto již na počátku měl aplikovat zásadu „in dubio pro reo“, neboť byly pochybnosti o vině žalobce. Žalobce uplatnil u žalovaného dne 14. 9. 2023 nárok na náhradu újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., žalovaný uplatněný nárok projednal v zákonem stanovené lhůtě a svoje stanovisko sdělil ve svém vyjádření ze dne 14. 2. 2024.7. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě nárok žalobce neuznal ani z části a trval na zamítnutí nedůvodné žaloby. Žalovaný zrekapituloval průběh dopravní nehody, k níž došlo dne 13. 10. 2021, postup policejního orgánu a přestupkové řízení a odmítl analogickou aplikaci trestně právních pravidel odškodňování na řízení přestupková. Podle názoru žalovaného nelze v případě zastavení přestupkového řízení automaticky dovozovat odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť odškodňování přestupkových řízení není vystavěno na stejných principech jako odškodňování při vedení řízení trestních, což žalovaný podpořil odkazy na judikaturu dovolacího i Ústavního soudu. Žalovaný dále namítl, že v přestupkovém řízení žalobce se správní orgány nedopustily žádných pochybení, která lze považovat za flagrantní, nedopustily se excesů či libovůle, přestupkové řízení nebylo zahájeno nezákonně, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, ani nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které by jako pravomocné bylo zrušeno či změněno příslušným orgánem. Náklady požadované žalobcem na právní zastoupení advokátem tak nelze považovat za náklady na odstranění nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, kdy není splněna základní podmínka pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb.8. Soud prvního stupně po dokazování provedeném připojenými správními spisy , právnická osoba, , adresa, (sp. zn. , značka, ) a , právnická osoba, dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, neboť byly splněny kumulativně tři zákonem požadované podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo existence nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Odpovědnost státu k náhradě škody je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. objektivní, bez ohledu na zavinění. Nebýt nesprávného úředního postupu, nevznikla by žalobci škoda spočívající v jeho nákladech vynaložený