18 Co 34/2025-205 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově (dále jen „soud prvního stupně“ či „soud“), který byl napaden odvoláním byla zamítnuta žaloba na určení, že povinný pozemek st. p. č. , Anonymizováno, , který leží v katastrálním území , adresa, a jehož součástí je stavba v obci , adresa, , způsob využití rodinný dům (dále také jen „povinný pozemek“), je zatížen služebností stezky a cesty osobními motorovými vozidly ve prospěch oprávněného pozemku st. p. č. , Anonymizováno, , který leží v katastrálním území , adresa, a jehož součástí je stavba v obci , adresa, , způsob využití rodinný dům (dále také jen „oprávněný pozemek“), a to v rozsahu dle připojeného geometrického plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku č. , Anonymizováno, , vypracovaného a posléze ověřeného , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem se sídlem , adresa, , geometrický plán byl ověřen dne , datum, pod číslem , Anonymizováno, a Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, dne , datum, pod číslem , Anonymizováno, , vyslovil souhlas s očíslováním parcel v tomto geometrickém plánu, a jehož stejnopis ověřil , tituly před jménem, , jméno FO, , úředně oprávněný zeměměřičský inženýr, dne , datum, pod číslem , Anonymizováno, (výrok I). Dále byla zamítnuta žaloba na určení, že na povinném pozemku st. p. č. , Anonymizováno, , který leží v katastrálním území , adresa, , a jehož součástí je stavba v obci , adresa, , způsob využití rodinný dům, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace (výrok II). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že se žalované vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III).2. Proti výroku I tohoto rozsudku podali žalobci odvolání. V něm uvedli, že závěr nalézacího soudu o existenci veřejně přístupné účelové komunikace byl nesprávný a odporoval ustálené judikatuře. Odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1732/2023, podle něhož je nezbytným znakem veřejně přístupné účelové komunikace její užívání „širokou veřejností“, přičemž souhlas vlastníka musí být dán ve vztahu k veřejnosti, tedy neomezenému okruhu osob (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1472/2020). V projednávané věci se jednalo o cestu vedoucí pouze k nemovitostem žalobců, žalované a svědka , Anonymizováno, , přičemž cesta byla slepá a nekončila žádným veřejným místem. Užívání cestou pošťačkou či obecním zaměstnancem podle nich nemohlo naplnit znak užívání širokou veřejností. Vlastník měl přehled o tom, kdo cestu užíval, což podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 616/2017, vylučuje znak veřejnosti („za veřejnou nelze považovat cestu, jejímuž užívání sice vlastník nebrání, má však stále přehled o tom, kdo konkrétně ji užívá“). Žalobci dále namítali, že nalézací soud nesprávně aplikoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 612/2019, který se týkal vydržení ze strany obce při výkonu veřejnoprávních povinností, což na jejich soukromoprávní užívání nedopadalo. Podle žalobců byly splněny podmínky mimořádného vydržení služebnosti stezky a cesty, což podporovaly důkazy provedené nad rámec těch, na jejichž základě nalézací soud původně žalobě vyhověl. Přesto soud k těmto důkazům nepřihlédl, protože nesprávně vycházel z existence veřejné komunikace. Další pochybení spatřovali žalobci v tom, že rozsudek neobsahoval výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu k nim, když soud rozhodl pouze o náhradě ve vztahu k žalované. Uzavřeli, že změna právního názoru soudu nebyla řádně odůvodněna, rozhodnutí bylo nepředvídatelné a představovalo libovůli, čímž došlo ke zkrácení jejich práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a žalobě v primárním petitu vyhověl, případně věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.3. Žalovaná se odvolala proti výroku III rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení. V odvolání uvedla, že nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř.). Přestože byla ve sporu plně úspěšná, soud jí nepřiznal náhradu nákladů řízení s odkazem na okolnosti případu, zejména z důvodu zpochybňování práva žalobců užívat předmětnou komunikaci a vydání předběžného opatření, kterým jí bylo uložena povinnost zdržet se bránění průchodu a průjezdu žalobců k jejich pozemku. K tomu žalovaná uvedla, že zpochybnění práva žalobců bylo v rámci sporu jejím právem, a že vydání předběžného opatření nelze považovat za důvod pro moderaci nákladů. Soud prvního stupně nezohlednil její snahu o mimosoudní řešení věci ani další relevantní okolnosti. Podle žalované nebyly splněny podmínky pro mimořádnou moderaci dle § 150 o. s. ř., rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné a vykazuje prvky libovůle. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený výrok zrušil a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně v odvoláními napadených výrocích I a III přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné.5. Právní moc výroku II o zamítnutí žaloby na určení, že na povinném pozemku st. p. č. , Anonymizováno, , který leží v katastrálním území , adresa, , a jehož součástí je stavba v obci , adresa, , způsob využití rodinný dům, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, nebyla odvoláním žalobců dotčena (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).6. Ve věci bylo již dříve rozhodnuto soudem prvního stupně rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , který výrokem I určil, že povinný pozemek je zatížen služebností stezky a cesty osobními motorovými vozidly ve prospěch oprávněného, a to v rozsahu dle geometrického plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku č. , Anonymizováno, , vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, a ověřeným dne , datum, pod číslem , Anonymizováno, . Tento rozsudek byl následně zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, s tím, že se soud prvního stupně nezabýval existenci naléhavého právního zájmu žalobců na podané žalobě. Dalšími důvody pro zrušení rozsudku byl zjištěný rozpor mezi žalobním petitem a předloženým geometrickým plánem, neprovedení navržených důkazů a rovněž neúplné zjištění skutkového stavu, zejména pokud jde o přesný rozsah a průběh tvrzené držby služebnosti a dobu jejího trvání. Odvolací soud dále vytkl, že soud prvního stupně bez poučení o koncentraci řízení neprovedl žalovanou navržené důkazy, a poukázal také na nutnost odstranit nesoulad mezi zněním výroku a označením geometrického plánu. Z těchto důvodů byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Soud prvního stupně po kasačním usnesení odvolacího soudu vyzval žalobce k doplnění žaloby, zejména pokud jde o tvrzení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, o tvrzení k délce a rozsahu držby práva odpovídajícího služebnosti a o předložení nabývacího titulu k pozemku st. p. , Anonymizováno, . Následně připustil změnu žaloby, jíž žalobci rozšířili skutková tvrzení a upravili petit; v dalším průběhu řízení pak připustil i eventuální petit směřující k určení, že na pozemku st. p. , Anonymizováno, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Účastníci byli poučeni dle § 118b o. s. ř. a soud provedl další dokazování, zejména opakovaný výslech žalobců, svědků a listinné důkazy (kupní smlouvu z roku , Anonymizováno, , sdělení obce , adresa, ze dne , datum, a ze dne , datum, a nájemní smlouvou ze dne , datum, mezi původním vlastníkem pozemku st. p. , Anonymizováno, a obcí). Následně v rámci závěru o skutkovém stavu věci uvedl, že žalobci jsou od roku , Anonymizováno, vlastníky (v režimu společného jmění manželů) pozemku st. p. , Anonymizováno, s rodinným domem č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , k němuž je faktický přístup pouze přes pozemek st. p. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované, a že tuto cestu po téměř čtyřicet let nerušeně užívali k chůzi i jízdě automobilem, aniž by jim tehdejší vlastníci v užívání bránili. Dále vyšel z toho, že na části pozemku st. p. , Anonymizováno, obec , adresa, v roce , Anonymizováno, položila asfaltový povrch a na pozemku je umístěno veřejné osvětlení, které obec udržuje, přičemž za tím účelem byla v roce , Anonymizováno, uzavřena nájemní smlouva na část pozemku. Soud prvního stupně žalobu (poté, co shledal naléhavý právní zájem žalobců) výrokem I zamítl, neboť dospěl k závěr