27 Co 9/2025-124 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném 1. 2. 2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 485 908,28 Kč s kapitalizovanými (zákonnými) úroky z prodlení ve výši 36 729,35 Kč, s 15% (zákonnými) úroky z prodlení z částky 485 908,28 Kč od 23. 8. 2023 do zaplacení a s 4,48% úroky z částky 485 732,28 Kč od 27. 10. 2022 do zaplacení. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce – , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, , uzavřel se žalovaným 9. 11. 2017 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. číslo , č. účtu, , Anonymizováno, , na jejímž základě se zavázal poskytnout žalovanému úvěr na bydlení ve výši 500 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut ke smlouvě o stavebním spoření č. , č. účtu, . Pro fázi překlenovacího úvěru byly ve smlouvě sjednány úroky ve výši 4,48 % ročně, měsíční splátka činila 1 870 Kč, s tím, že žalovaný byl povinen ukládat měsíčně na spoření minimálně částku 1 500 Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným, který nehradil splátky řádně a včas, původní věřitel v souladu se smlouvou vyzval žalovaného k jednorázovému splacení celého dluhu ke dni 26. 10. 2022. K témuž dni v případě překlenovacího úvěru došlo k převodu zůstatku stavebního spoření na úvěrové konto. Pohledávky ze smlouvy původní věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023 s účinností ke dni 21. 8. 2023, o čemž byl žalovaný informován doporučeným dopisem ze dne 25. 8. 2023. Od postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Dlužná částka je tvořena zůstatkem poskytnutého úvěru ve výši 485 732,28 Kč a poplatky ve výši 176 Kč. Následně žalobce doplnil skutková tvrzení k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem před uzavřením smlouvy. Dále sdělil, že na poskytnutý překlenovací úvěr žalovaný uhradil pouze 97 240 Kč a současně původní věřitel na úhradu dlužné částky použil zůstatek stavebního spoření žalovaného v celkové výši 76 058,69 Kč.2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní. K žalobě se nevyjádřil a k jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavil.3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 326 701,31 Kč (I. výrok) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Konstatoval, že žalobce prokázal svoji aktivní věcnou legitimaci (viz žalobcem předložená smlouva o postoupení pohledávek č. 01/2023 a oznámení o postoupení ze dne 24. 8. 2023 odeslané žalovanému 25. 8. 2023). Vzal za prokázané, že žalobce (správně původní věřitel – pozn. odvol. soudu) a žalovaný uzavřeli 9. 11. 2017 smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření reg. číslo , č. účtu, , Anonymizováno, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr na bydlení ve výši 500 000 Kč. Soud věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZÚ-III“). S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v prvé řadě zabýval platností smlouvy o úvěru, tedy otázkou, zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Uzavřel, že původní věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a smlouva je proto absolutně neplatná (§ 580 a § 588 věta první o. z.). Nárok žalobce tedy posuzoval jako bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč, žalovaný ve splátkách uhradil částku 97 240 Kč a dále původní věřitel k úhradě dluhu použil zůstatek spoření žalovaného ve výši 76 058,69 Kč. Soud dospěl k závěru, že z titulu bezdůvodného obohacení je důvodný nárok žalobce ve výši 326 701,31 Kč. Dále konstatoval, že s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nebyly mezi účastníky, resp. mezi původním věřitelem a žalovaným, sjednány úroky ani jiné poplatky, a proto v tomto rozsahu žalobu zamítl. Současně neshledal důvodný ani nárok žalobce na úroky z prodlení v zákonné výši. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Uvedl, že § 87 ZSÚ-III lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru (vedle sankce absolutní neplatnosti smlouvy) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené (tímto) rozsudkem, kterou soud shledal za přiměřenou ve smyslu § 87 ZSÚ-III. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr jejich úspěchu a neúspěchu ve věci byl téměř shodný.4. Proti části II. výroku a proti III. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Navrhl, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 15% (zákonné) úroky z prodlení z částky 326 701,31 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení a nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. Zdůraznil, že žalovaný se dostal do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, a proto je zcela opodstatněný jeho nárok na zaplacení úroků z prodlení. Nárok na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.) a žalobce požaduje úroky z prodlení v zákonné výši. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. Žalobce již tvrdil a prokázal, že žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2023, která mu bylo odesláno 25. 8. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla ke splnění dluhu poskytnuta, se žalovaný dne 10. 9. 2023 dostal do prodlení. Dále žalobce podotkl, že v řízení bylo rovněž prokázáno, že upomínal žalovaného o zaplacení dluhu i předžalobní upomínkou ze dne 14. 11. 2023 a její odeslání do sféry dispozice žalovaného prokázal podacím lístkem České pošty s.p. Žaloba byla podána v únoru 2024 a žalovaný tak měl dostatečný prostor pro vrácení minimálně poskytnuté jistiny, což však neučinil. Poslední platba ze strany žalovaného proběhla 15. 3. 2022. Žalobce dále zdůraznil, že žalovaný v řízení před soudem prvního stupně netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní nese on sám. Závěrem žalobce poukázal na hlavní funkci úroků z prodlení, tj. zákonem předpokládanou sankci pro případ, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Připomenul i druhou funkci úroků z prodlení, tedy funkci kompenzační, zajišťující, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu měl dlužník vrátit.5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil, k jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné.7. Žalobce podaným odvoláním nenapadl skutková zjištění soudu prvního stupně ani jeho závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, v důsledku čehož vznikl žalobci pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení.8. Předmětem odvolacího řízení bylo tedy jen posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 573 o. z., má se za to, že došla zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den