28 Co 118/2024-129 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 001 Kč (I. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).2. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podala žalobkyně odvolání. Nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně, že žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 001 Kč s odůvodněním, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované. Namítla, že je tento závěr nesprávný, překvapivý a v rozporu s předchozím pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 9 C 255/2021, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni jistinu úvěru ze stejné smlouvy, přičemž soud tehdy posoudil zkoumání úvěruschopnosti jako dostatečné. Vyjádřila přesvědčení, že ujednání o smluvní pokutě je přehledné, jasné a srozumitelné, je obsaženo přímo ve smlouvě, nikoli ve všeobecných podmínkách, a odpovídá zákonným limitům dle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru; vypočtená smluvní pokuta za 1 948 dnů (částka 38 960 Kč) byla navíc v žalobě uplatněna pouze v rozsahu poloviny jistiny úvěru, tj. částka 10 001 Kč. Smluvní pokuta byla sjednána platně, není v rozporu s požadavkem dobré víry a neznamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, která by byla k újmě žalované jako spotřebitele. Poukázala dále na judikaturu Krajského soudu v Plzni a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jejíž závěry podporují žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty co do její výše, a dovolávala se rovněž zásady legitimního očekávání ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“), neboť rozsudkem Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 9 C 255/2021, bylo žalobě ve skutkově a právně totožné věci mezi stejnými účastníky pravomocně vyhověno. Zdůraznila, že žalovaná úvěr čerpala, nesplatila, je dlouhodobě v prodlení a v řízení zůstala zcela nečinná, takže skutkový stav je jednoznačný a nárok na smluvní pokutu je důvodný. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.3. Žalovaná se k odvolání, které jí bylo doručeno dne 29. 7. 2024, nevyjádřila.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Soud prvního stupně ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a rozhodl napadeným rozsudkem o žalobě, která byla soudu doručena dne 3. 10. 2023, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 001 Kč ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou dne 1. 2. 2017. V odůvodnění rozsudku nejprve posoudil aktivní věcnou legitimaci žalobkyně a uzavřel, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla platně postoupena žalobkyni, a to postupně od původního věřitele , právnická osoba, , přes , právnická osoba, ., a , právnická osoba, (§ 2175 a násl. a § 1879 a násl. o. z.) Dále v odůvodnění rozsudku zdůraznil, že s ohledem na vývoj právní úpravy ve spotřebitelských věcech ve spojení s aktuální judikaturou je povinností soudu zabývat se v této věci posouzením, zda byla úvěrová smlouva uzavřena platně či nikoli, což má vliv na požadovanou smluvní pokutu, a zda je obecně spravedlivé tuto smluvní pokutu žalobkyni přiznat. Dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., jejímž obsahem (článek V. odst. 1 smlouvy) bylo mimo jiné ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kdy souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí být větší než součin 0,5 a poskytnuté částky úvěru (tj. v dané věci částka 10 000 Kč). Je proto v rozporu se smluvním ujednáním, pokud žalobkyně v žalobě požadovala smluvní pokutu ve výši 10 001 Kč, tedy částku přesahující shora uvedený smluvní limit. Smlouva o úvěru je současně smlouvou spotřebitelskou, neboť na jedné straně vystupovala právní předchůdkyně žalobkyně, která v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala nebo zprostředkovávala spotřebitelské úvěry, na druhé straně pak žalovaná v postavení spotřebitele. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, bylo povinností žalobkyně jako věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Nesplnění této povinnosti způsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěru a na posouzení otázky, zda byla smlouva uzavřena v souladu se zákonem, pak také závisí nárok na zaplacení smluvní pokuty. Soud prvního stupně v tomto směru dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, neboť informace poskytnuté od žalované byly pro splnění této zákonné povinnosti nedostatečné, zakládající pochybnost o schopnosti žalované daný úvěr splácet. Zjistil, že žalovaná měla nízké příjmy (cca 9 000 Kč), dvě nezaopatřené děti, na jejichž výživu otec přispíval částkou pouze 2 500 Kč, pracovní poměr na dobu určitou kratší než sjednaná doba splácení, a zůstatky na účtu v korunových částkách. S ohledem na tyto skutečnosti pak soud považoval za zcela nemyslitelné, že by deklarované výdaje žalované včetně výdajů dvou dětí ve věku 7 a 15 let (strava, drogerie, hygienické pomůcky, případné léky, školní aktivity a další školní výdaje) byly pouze v rozmezí 4 000 5 050 Kč. Z listin, jak byly doloženy, plyne, že žalovaná byla v tíživé finanční situaci, kterou se rozhodla řešit sjednáním nebankovního úvěru. Za tohoto stavu měla právní předchůdkyně žalobkyně vyžadovat podrobné doložení příjmů a výdajů žalované a její celkové majetkové situace, přesto však bez dostatečného ověření majetkových poměrů úvěr žalované poskytla. Pochybnosti vzbuzují též údaje nezodpovědně vyplněné osobou jednající za poskytovatele úvěru (společnost , právnická osoba, ), která na jedné listině prohlásila, že žalované je možno poskytnout úvěr ve výši 70 000 Kč, podruhé pak nejvýše 20 000 Kč. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a tím je neplatné i ujednání o smluvní pokutě, jejíž přiznání žalobkyni by bylo rovněž v rozporu s obecným principem spravedlnosti, poctivosti a ochrany slabší strany. Rovněž v tomto kontextu zdůraznil, že v předchozím řízení vedeném u téhož soudu o zaplacení jistiny úvěru s příslušenstvím (sp. zn. 9 C 255/2021) byla otázka úvěruschopnosti řešena jen obecně, bez konkrétního hodnocení, a ujednání o smluvní pokutě nebylo předmětem posouzení. Proto soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve sporu zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.6. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin, a to smlouvy o úvěru ze dne 1. 2. 2017 a žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 1. 2. 2017. Poté se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, který ve věci provedl dostatečné dokazování a v potřebném rozsahu zjistil veškeré skutečnosti rozhodné pro právní posouzení dané věci.7. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda m