28 Co 165/2024-255 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 914 239,13 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení ročně od 7. 11. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v té části, kde se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 15% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 914 239,13 Kč od 26. 8. 2023 do 6. 11. 2023 (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 157 735,65 Kč (výrok III.).2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalovaný, a to pouze do výroku I. a III., zamítavý výrok II. tak nabyl samostatně právní moci. V odvolání (ve znění doplnění předneseného u jednání před odvolacím soudem) žalovaný soudu prvního stupně vytýká, že nesprávně posoudil otázku zániku závazku, závazek mezi účastníky nezanikl předtím, než banka žalovanému peníze vyplatila, k zániku závazku mělo dojít až 31. 8. 2022, nikoliv, jak uzavřel soud prvního stupně, 17. 8. 2022. Protože soud prvního stupně nesprávně posoudil, kdy dluh zanikl, nesprávně rozhodl i o otázce bezdůvodného obohacení. Odvolatel dále uvedl, že jednoznačně určil, že chce dluh žalobkyni splatit předčasně, a to ke dni 31. 8. 2022, to byl skutečný obsah jeho vůle. K tomuto okamžiku vznikla žalobkyni povinnost plnění přijmout, před tímto okamžikem bylo přijetí plnění na jejím rozhodnutí, z jednání žalobkyně je zjevné, že banka neměla za to, že by peníze už po připsání na účet byly její, jinak by je ani nevracela zpět. Soud prvního stupně nesprávně pochopil konstrukci § 117 zákona o spotřebitelském úvěru, toto ustanovení je třeba chápat tak, že je výlučně na vůli dlužníka, aby určil, k jakému okamžiku dluh zanikne, a to tím, že dluh předčasně splatí. Pokud žalovaný v písemném odvolání namítal, že soud prvního stupně v rozporu s ustanovením § 135 o. s. ř. nerespektoval pravomocné rozsudky z trestního řízení proti žalovanému, ve kterém byl shledán vinným z přečinu podvodu, u jednání před odvolacím soudem sdělil, že na této námitce již netrvá s ohledem na následné zprošťující rozhodnutí trestního soudu (viz níže). Žalovaný odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení.3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila písemně, s odvoláním nesouhlasila, ztotožnila se s napadeným rozsudkem a navrhla jeho potvrzení. Žalobkyně odkázala na ustanovení § 1936 a 1937 o. z., dle kterých věřitel musí přijmout plnění, které mu nabídne třetí osoba, souhlasu dlužníka není třeba při plnění zástavního dlužníka, kterým byl v daném případě syn žalovaného. Pokud žalobkyně 17. 8. 2022 přijala platbu ve výši 914 239,13 Kč, pak okamžikem připsání této platby na meziúvěrový účet v této části zanikl dluh splacením. Syn žalovaného, který platbu provedl, měl ve smyslu zákonných ustanovení speciální postavení zástavního dlužníka, který má právní zájem na splnění dluhu i bez souhlasu dlužníka obligačního, zástavní dlužník může projevit vlastní vůli ohledně splacení dluhu, a tak se tomu stalo v daném případě. Zástavní dlužník , Jméno žalovaného, mladší (syn žalovaného), splnil dluh v částce 914 239,13 Kč dne 17. 8. 2022, v této části dluh zanikl zaplacením. Plnění, které poté dne 30. 8. 2022 žalobkyně poskytla žalovanému, tak bylo plnění bez právního důvodu, kterým se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil. Žalovaný se svojí argumentací snaží odvolací soud přesvědčit, že dluh žalovaného z úvěrové smlouvy nezanikl, a tedy trvá, logickým závěrem této argumentace tedy musí být skutečnost, že poskytnutím finančních prostředků ve výši 914 239,14 Kč dne 30. 8. 2022 žalobkyní žalovanému bylo novým čerpáním meziúvěru, který ale žalovaný nesplácí a nesplácel. Žalovaný tak nikterak nezpochybňuje, že by se finanční prostředky nedostaly do jeho dispozice, avšak napřímo říká, že je nehodlá žalobkyni vracet. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou, ve znění její změny, domáhala zaplacení 914 239,13 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na její úkor s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o stavebním spoření, na kterou navázala smlouva o poskytnutí úvěru a meziúvěru. V průběhu splácení meziúvěru žalovaný požádal o předčasné splacení za účelem vyvázání nemovitosti (bytové jednotky č. , Anonymizováno, v budově č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , a příslušného spoluvlastnického podílu, vše v obci a k. ú. , adresa, , dále bytová jednotka) ze zástavního práva, jímž byl meziúvěr zajištěn. Žalobkyně žádost akceptovala a vyčíslila mimořádnou splátku ke splacení meziúvěru, mimořádnou splátku žalobkyně obdržela 17. 8. 2022 ve výši 914 239,13 Kč z účtu vedeného na jméno , Jméno žalovaného, mladší (syn žalovaného). Dne 25. 8. 2022 však žalovaný zaslal žalobkyni žádost o vrácení mimořádné splátky z důvodu změny osobní situace, žalobkyně proto žalovanému poukázala mimořádnou splátku v uvedené výši zpět na jeho účet. Mimořádnou splátkou však fakticky došlo ke splacení meziúvěru již k 17. 8. 2022 a zpětným poukázáním předmětné částky se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně.6. Žalovaný se proti žalobě bránil zpočátku tím, že ve věci není aktivně legitimován, neboť dle dohody o vypořádání společného jmění manželů s bývalou manželkou připadla povinnost k úhradě předmětného úvěru právě jeho bývalé manželce. Dále u jednání před soudem prvního stupně (14. 3. 2024) odkázal na rozhodnutí soudu v jeho věci, ve které trestní soud došel k závěru, že úhradou splátky ze strany jeho syna dluh nezanikl, závazek z úvěru tak trval. Žaloba nemůže být proto důvodná, úhradou mimořádné splátky nemohl zaniknout závazek žalovaného, který se tak nemohl bezdůvodně obohatit.7. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, provedl rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, jakož i to, o jaké důkazy svá skutková zjištění opřel. Jasně a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž postupoval v souladu s pravidly logického myšlení. Pečlivý rozsah dokazování byl plně dostačující pro učinění jednotlivých skutkových zjištění i celkového závěru o skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně. Pro přehlednost odvolací soud shrnuje následující podstatné skutkové závěry:a) Dne 29. 9. 2011 uzavřela žalobkyně s žalovaným, jakožto dlužníkem, smlouvu o stavebním spoření, na jejímž základě byla 21. 2. 2012 uzavřena smlouva o meziúvěru mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným a jeho bývalou manželkou , jméno FO, jako dlužníky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření do výše 1 169 000 Kč, který byl vyčerpán 2. 3. 2012. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (VOP), jejich čl. XIX odst. 8 stanoví, že splátka se považuje za splněnou připsáním na úvěrový účet. K zajištění meziúvěru byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k bytové jednotce (k bytové jednotce blíže odst. 5.).b) Vlastnické právo k bytové jednotce bylo převedeno v roce 2014 žalovaným a jeho bývalou manželkou na jejich syna , Jméno žalovaného, mladšího, tuto skutečnost vzala žalobkyně jako věřitel na vědomí, syn žalovaného se tak stal vlastníkem zástavy (bytové jednotky).c) Manželství žalovaného a , jméno FO, bylo pravomocně rozvedeno 2. 3. 2015.d) Dne 1. 6. 2016 byl soudem schválen smír uzavřený mezi žalovaným a , jméno FO, ve věci jejich nevypořádaného společného jmění tak, že dluh vůči žalobkyni z předmětné úvěrové smlouvy se přikazuje k úhradě , jméno FO, .e) Dne 2. 8. 2022 požádal žalovaný žalobkyni o možnost předčasného splacení meziúvěru s navrhovaným termínem k 31. 8. 2022, jako důvod žádosti uvedl vyvázání nemovitosti (bytové jednotky) ze zástavního práva. Žalobkyně žádost akceptovala dopisem ze dne 10. 8. 2022, ve kterém sdělila žalovanému informace k předčasnému splacení úvěru, dle kterých k vyrovnání meziúvěru mělo dojít zaplacením částky 918 915,60 Kč na účet č. , č. účtu, pod příslušným variabilním symbolem. Dne 17. 8. 2022 žalobkyně mimořádnou splátku obdržela na uvedený meziúvěrový účet ve výši 914 239,13 Kč, a to z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , Jméno žalovaného, mladšího (syna žalovaného).f) Dne 25. 8. 2022 žalovaný písemně požádal žalobkyni o vrácení mimořádné splátky s odůvodněním, že provedl předčasné splacení meziúvěru, ovšem jeho osobní situace se změnila, a proto žádá o vrácení