28 Co 59/2024-165 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 88 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 28. 11. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (I. výrok). Rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 34 440 Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).2. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podala žalobkyně odvolání. Soudu prvního stupně vytkla, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na jedné straně dospěl k závěru, že nebyly sjednány nevratné zálohy, na straně druhé pak nesprávně zjistil skutkový stav, když bez dostatečného podkladu v dokazování konstatoval, že žalovaná prokázala vznik škody převyšující pohledávku žalobkyně. Argumentace soudu vychází z potvrzení a daňových dokladů z předešlých let ve spojení s výpovědí svědkyně , jméno FO, , které však zjevně nesouvisí se situací projednávanou v tomto řízení, obzvláště s ohledem na pandemii Covid-19, jež měla zásadní dopad na ekonomiku a podnikání v oblasti cestovního ruchu a hotelového průmyslu. Tato skutečnost by neměla být opomíjena při hodnocení vzniku škody, přičemž je nepřiměřené předpokládat, že situaci během pandemie lze srovnávat se situací před ní. Soud nevysvětlil, jak dospěl k závěru o výši škody a jak lze tyto staré doklady spojit s konkrétními ztrátami, které vznikly v důsledku zrušených rezervací ubytování ve sporném období. Žalovaná neprokázala konkrétní ztrátu zisku ani prokazatelné náklady, které jí měly být údajně způsobeny; není ani jisté, zda by žalovaná skutečně obsadila předmětné termíny, ani neexistuje přesvědčivý důkaz o tom, že žalovaná v důsledku zrušených rezervací skutečně o možnost zisku přišla. Žalobkyně zdůraznila, že sama respektovala žalovanou stanovené storno podmínky a požaduje vrácení částky o 52 000 Kč nižší než částka, kterou původně žalované zaplatila. Tato skutečnost podstatně oslabuje tvrzení žalované o vzniku škody, neboť storno podmínky kalkulují s podnikatelským rizikem zrušení rezervací a náhradou škody, která jí rušením termínů ubytování může vzniknout. Není pak přípustné nárokovat náhradu škody za zrušené termíny nad rámec vlastních storno podmínek. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.3. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně, který považuje za věcně správný. Zdůraznila, že předložila přesvědčivé důkazy o vzniku škody, která převyšovala částku záloh požadovaných žalobkyní v předmětné žalobě, zejména kvůli blokaci termínů, které nemohla nabídnout jiným zájemcům. Největší prokazatelná ztráta, doložená fakturami z minulých let a písemným vyjádřením o odřeknuté poptávce, vznikla z termínu 3. 4. 9. 2020, kdy byla zrušena lukrativní akce společnosti , Anonymizováno, pro 55 osob, konaná pravidelně od roku 2008. Žalobkyně zrušila rezervaci uvedeného termínu na poslední chvíli, sama si e-mailem vyžádala vyúčtování 100% storna, ale žalovaná z dobré vůle a rezignace na vzniklou situaci tak neučinila. Žalobkyně opakovaně měnila a rušila celkem 22 termínů, z nichž žalovaná zálohovala pouze sedm a umožnila jejich přesuny z dobré vůle. Přitom poptávky třetích osob na blokované termíny, jež by postačily k udržení provozu při pandemii, výrazně převyšovaly uhrazené zálohy, ale kvůli pozdnímu rušení nebylo možné je přeobsadit. Žalovaná čerpala státní náhrady pouze za nucené uzavření v době pandemie a ty nepokryly plně provozní náklady. Jednáním žalobkyně, která se nechovala v souladu se zásadami poctivého obchodního styku ani v souladu s dobrými mravy. Na první schůzce bylo mezi účastníky dohodnuto, že podmínky rezervací budou sjednány individuálně, nikoliv podle storno podmínek pro akce nad 50 osob, které žalobkyně později neoprávněně uplatňovala. Důvodem pro individuálně nastavené podmínky rezervací byla skutečnost, že žalobkyně u žalované objednala akce pro menší počet osob, než byl žalobkyní stanoven jako minimální pro ziskový provoz hotelu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne 24. 11. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 88 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 28. 11. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč s odůvodněním, že po kontraktaci, která probíhala od ledna 2020, objednala u žalované ubytování pro školení a teambuilding svých zaměstnanců. Žalovaná na objednané akce postupně vystavila zálohové faktury, na základě nichž žalobkyně uhradila částku ve výši 140 000 Kč. Některé objednané termíny byly zrušeny kvůli vládním opatřením v souvislosti s pandemií Covid-19 a zálohy byly posouvány na nové termíny s očekáváním, že budou využity. Následně však žalobkyně veškeré objednané termíny zrušila a požadovala po žalované vrácení části záloh podle storno podmínek uvedených v dokumentu „Všechny zvýhodněné cenové varianty pro skupiny včetně ubytování v hotelu , Anonymizováno, “, který jí žalovaná zaslala až dodatečně, poté, co vznesla návrh na vrácení části uhrazených záloh. S tímto dokumentem nebyla předem seznámena a namítla rovněž, že účastníci si nikdy nedomluvili konečnou cenu ubytování a zpochybňovala, zda vůbec došlo ke vzniku platné smlouvy. Podle doby zrušení jednotlivých rezervací se žalobkyně v tomto řízení domáhala vrácení částky 10 000 Kč coby 50 % zaplacené zálohy za objednané ubytování v termínu od 1. 6. do 2. 6. 2020, částky 20 000 Kč coby 100 % zaplacené zálohy u termínu od 15. 6. do 16. 6. 2020, částky 6 000 Kč představující 30 % zálohy u termínu od 10. 9. do 11. 9. 2020, částky 10 000 Kč coby 50 % zaplacené zálohy u termínu od 21. 9. do 22. 9. 2020 a částky 3 krát 14 000 Kč přestavující 70 % uhrazených záloh za objednané ubytování v termínech od 24. 9. do 25. 9. 2020, od 29. 9. do 30. 9. 2020 a od 1. 10. do 2. 10. 2020.6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok žalobkyně neuznala s tím, že podmínky ubytování byly mezi účastníky sjednány individuálně při osobním jednání z důvodu, že objednávky žalobkyně nesplňovaly minimální počet účastníků pro aplikaci standardních storno podmínek uvedených v žalobkyní shora označeném dokumentu. Mezi tyto individuálně sjednané podmínky patřilo i zálohování rezervování termínů nevratnou zálohou s ohledem na dlouhodobou blokaci ubytování a nemožnost přeobsazení termínů. Žalovaná umožnila žalobkyni vícenásobné přesuny objednaných termínů, což bylo vstřícné a nad rámec běžné praxe. Smlouva vznikla na základě konkrétní dohody o cenách a podmínkách, nikoliv podle obecného dokumentu pro skupiny nad 30 osob. Žalobkyně rušila termíny z vlastních provozních důvodů, nikoliv kvůli vládním omezením, a blokovala kapacitu, kterou žalovaná nemohla nabídnout jiným zájemcům. Ukončení spolupráce ze strany žalobkyně vedlo k obrovské provozní ztrátě, druhotné platební neschopnosti a nakonec k nucenému prodeji hotelu. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaná vznesla procesní obranu do výše žalované částky s odůvodněním, že opakovaným rušením termínů ze strany žalobkyně jí vznikla škoda, neboť neměla možnost nabídnout termíny jiným zájemcům. K tomu předložila dokumenty – Potvrzení stálého klienta , právnická osoba, ., dokládající zájem této společnosti o žalobkyní blokovaný a na poslední chvíli zrušený termín od 3. do 4. 9. 2020, a faktury vystavené za roky 2017 až 2019 dokládající, jaké částky uvedená společnost žalované za toto minulé období zaplatila.7. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o ubytování podle § 2326 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“). Mezi smluvními stranami došlo ke shodě na ceně, termínech a dalších podmínkách rezervace ubytování, byly tedy dohodnuty všechny podstatné náležitosti smlouvy včetně ceny. Soud konstatoval že sjednání nevratné zálohy se žalované nepodařilo prokázat, což vyvodil z výpovědí svědků , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, i z e-mailové komunikace z přelomu února a března 2020. Navíc, zálohy z rušených termínů byly mezi účastníky posouvány, což odpovídalo běžné praxi žalované, která byla v tomto směru benevolentní, jak potvrdila svědkyně , jméno FO, . Žalobkyně uhradila žalované zálohy v