38 Co 83/2025-77 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12 705 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 382 Kč od , datum, do , datum, a ve výši 15 % ročně z částky 12 705 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a dále žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 20 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II).2. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalovaná. Vytýká v něm soudu I. stupně, že neposoudil účelnost jednotlivých úkonů obhajoby a neověřoval správnost vyúčtování dle advokátního tarifu. Přiznal tak náhradu škody zahrnující úkony nesplňující podmínku účelnosti a správnosti. Žalobci nelze paušálně přiznat náhradu veškerých výdajů, ale jen účelně vynaložených k zrušení nezákonného rozhodnutí. Ve vztahu k převzetí zastoupení, stížnosti z , datum, a studia spisu z , datum, žalovaná vznesla důvodnou námitku promlčení, která není v rozporu s dobrými mravy, jak vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vydaného pod sp. zn. 30 Cdo 4112/2010. Za další stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání náleží odměna ve výši jedné poloviny odměny za úkon, neboť se nejedná o podání ve věci samé. Za doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání odměna nenáleží, neboť byla přiznána již v souvislosti s vlastní stížností proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze , datum, . Žalovaná vyslovila rovněž nesouhlas s tím, že žalobci byla na náhradě nákladů řízení přiznána i odměna za výzvu k uplatnění nároku na náhradu škody u žalované, neboť je to v rozporu s ustanovením § 31 odškodňovacího zákona. Žalovaná proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude ohledně zaplacení částky 12 705 Kč s příslušenstvím zamítnuta.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že soud I. stupně správně jako nedůvodnou posoudil námitku promlčení s ohledem na totožnost skutku, pro který byla jednotlivá trestní stíhání vedena. Skutek uvedený v jednotlivých usneseních policejního orgánu se shodoval a po zrušení napadených usnesení trestní stíhání žalobce pokračovala vždy o totožném jednom skutku. Promlčecí lhůta tak začala běžet až ode dne doručení posledního rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí policejního orgánu, tedy po doručení rozsudku Městského soudu v Brně z , datum, , čj. , číslo jednací, . Počátek běhu subjektivní promlčecí doby se dle komentářové literatury odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě z nesprávného úředního postupu dozvěděl. V případech, kdy se důsledky vydaného rozhodnutí projevily později a majetková újma vznikla nebo pokračovala i poté, co bylo toto rozhodnutí odstraněno, by bylo dle žalobce v rozporu s logikou věci i ustálenou judikaturou ve srovnatelných případech obecné odpovědnosti, kdyby subjektivní promlčecí doba počala běžet dříve, než vůbec škoda vznikla. Odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3000/2023 je nepřípadný, nadto žalovaná uvádí jen výňatek tohoto rozhodnutí. Stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání svou povahou a účelem se blíží úkonu dle ustanovení § 11 odstavec 1 písmeno k/ advokátního tarifu, jedná se o jediný opravný prostředek proti rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stání, jež je v přípravné fázi trestního řízení nejdůležitějším rozhodnutím pro obviněného. Žalobce měl v předmětné věci zvoleného obhájce, který vyúčtoval smluvní odměnu, kterou mu žalobce zaplatil, a náklady za právní zastoupení představují utrpěnou škodu, která by, nebýt nezákonných rozhodnutí, vůbec nevznikla. Nelze dle žalobce souhlasit ani s námitkou neúčelnosti úkonů z , datum, a , datum, , neboť se jednala o rozsáhlá podání, jimiž bylo vždy reagováno na nové skutečnosti zjištěné až po nahlédnutí do trestního spisu a které doplnily již dříve podanou a náležitě odůvodněnou stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze , datum, . Nelze se totožnit ani s tím, že jako škoda byla přiznána náhrada nákladů řízení za úkon spočívající v uplatnění nároku na náhradu škody u žalované, neboť ta je zcela nezbytnou podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu a musí být sepsána osobou s právním vzděláním. Pokud výzvě není vyhověno, plní funkci předžalobní upomínky, která v takovém případě nemusí být zasílána. Nelze souhlasit se závěrem soudu I. stupně o tom, že sepis vyjádření žalobce z , datum, nelze považovat za účelně vynaložený úkon právní služby. Tímto podáním žalobce reagoval na námitku promlčení žalované a jeho vyjádření sehrálo svou roli při rozhodování o nedůvodnosti námitky promlčení. Navíc z rozhodnutí pléna Ústavního soudu z 5. 3. 2025, sp. zn. Pl.ÚS-st. 60/24 vyplývá, že z ústavního pořádku neplyne zákaz změny směrem k horšímu při rozhodování odvolacích soudů o nákladech řízení.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podána včas (§ 204 o. s. ř.), a po zopakování dokazování posléze uvedeným důkazem dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze zčásti.5. Žalobce se v dané věci v odvolacím řízení (po částečném zpětvzetí žaloby ohledně částky 28 677 Kč a částečném zastavení řízení) domáhá po žalované zaplacení částky 12 705 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že usnesením Policie České Republiky z , datum, bylo proti němu zahájeno trestní stíhání, které bylo k podané stížnosti zrušeno stejně jako druhé usnesení o zahájení trestního stíhání z , datum, a rozsudkem Městského soudu v Brně z , datum, byl žalobce zproštěn obžaloby a odvolání státního zástupce bylo zamítnuto, že vynaložením nákladů na obhajobu mu vznikla škoda, že uplatnil nárok na náhradu 19 úkonů obhajoby po 1 500 Kč, náhradu 19 režijních paušálů a DPH a že žalovaná na žádost o náhradu nereagovala. Soud I. stupně žalobě po jejím částečném zpětvzetí vyhověl s odůvodněním, že k promlčení části nároku týkající se prvních tří úkonů obhajoby nedošlo, za stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání náleží odměna za celý úkon obhajoby stejně jako za jejich doplnění. S těmito závěry se odvolací soud zčásti ztotožňuje.6. Dle ustanovení § 5 písmeno a/ zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení v řízení podle soudního řádu správního a v řízení trestním.7. Dle ustanovení § 8 odstavec 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.8. Dle ustanovení § 14 odstavec 3 zákona uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.9. Dle ustanovení § 15 odstavec 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok pně uspokojen.10. Dle ustanovení § 31 odstavec 1, 3 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.11. Dle ustanovení § 32 odstavec 1 zákona nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění nároku práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.12. Dle ustanovení § 609 věta prvá o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.13. Dle ustanovení § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.14. Dle ustanovení § 629 odstavec 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.15. Podle ustanovení § 32 odstavec 1 věta druhá zákona promlčecí doba běží ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí, a to proto, aby neběžela již před zrušením nezákonného rozhodnutí v době, kdy poškozený ještě nemůže svůj nárok uplatnit. Pouze v případě,