59 Co 168/2025-90 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v , Anonymizováno, , adresa, (dále jen soud I. stupně) shora citovaným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uvést do předešlého stavu hrobové místo – dvojhrob na pohřebišti , Anonymizováno, – , adresa, pod ev. číslem , Anonymizováno, , a to vyleštěním ohořelé zadní strany žulového pomníku, opravou praskliny v horní části pomníku, opravou praskliny v podstavci pomníku a dodáním keramického plochého květináče s výsadbou (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o nájmu hrobového místa, kterou si žalobce pronajal dvojhrob na pohřebišti v , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, pod evidenčním číslem , Anonymizováno, na dobu od , datum, do , datum, . Žalovaný jako pronajímatel se zavázal předat nájemci k užívání předmětné hrobové místo, zpřístupnit nájemci pohřebiště a jeho zařízení v provozní době, zajistit nájemci odběr vody z instalovaného vodovodu, obnovit s nájemcem nájemní vztah na další dobu, upozornit nájemce na dobíhající dobu nájmu a odstranit na svůj náklad vady, které brání řádnému užívání věci. Dále měl povinnost seznámit nájemce s řádem veřejného pohřebiště. V době uzavření nájemní smlouvy platil Řád veřejného pohřebiště města , adresa, ze dne , datum, . O údržbu na pohřebišti na základě smlouvy s žalovaným pečovala společnost , právnická osoba, ., která kromě jiné údržby v měsíci , Anonymizováno, provedla ořezy keřů na hřbitově. Dne , datum, došlo na hřbitově k zahoření tújí a ohoření asi 50 hrobů. Odnesením žhavého materiálu vlivem silného větru došlo k rozšíření požáru, a to na přilehlé pole, kde shořel ječmen o ploše 100 m x 50 m. Příčinou požáru bylo dle šetření policie nedbalostní jednání neznámé osoby, a to pravděpodobně tak, že vlivem silného větru došlo k odvanutí hořící svíčky na hořlavý materiál náhrobku, kde bylo stanoveno ohnisko požáru. Z ohniska požáru na náhrobku se plamenné hoření rozšířilo na túje v majetku žalovaného. Převažující vliv na šíření požáru měla hořlavost přítomných materiálů, především jehličí tújí, a dále silného jihozápadního větru, který způsobil nejen intenzivní šíření požáru, ale také přenesení požáru na pole se sladovnickým ječmenem vzdálené od místa požáru asi 150 m. Následkem požáru bylo zničeno asi 40 ks vzrostlých tújí v majetku žalovaného, byl zničen kontejner na odpad a došlo k poškození náhrobních kamenů v nájmu fyzických osob, které přiléhaly k hořícím tújím. Vlivem hasebních prací ze strany Hasičského záchranného sboru směřujících k zamezení plamenného hoření tújí v majetku žalovaného došlo vlivem náhlých změn teplot k porušení celistvosti náhrobních kamenů. , právnická osoba, věc odložila, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující podezření, že přestupek spáchala určitá osoba. Žalobce měl za to, že žalovaný řádně nepečoval o túje, a proto nese odpovědnost za vzniklou škodu. Soud I. stupně se zabýval tím, zda žalovaný porušil prevenční povinnost dle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3510/2019 ze dne , datum, dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Tím, že žalovaný umístil na svém pozemku (na pohřebišti) túje, nebylo nikterak vybočováno z běžného užívání místa. Stromy k pohřebištím neodmyslitelně patří, neboť jsou odpradávna vnímány jako symboly klidu, míru a pokoje. Dotvářejí a umocňují pietu místa. Pokud na pohřebišti kdokoliv manipuloval s otevřeným ohněm, tak, že zapříčinil riziko požáru, který se následně rozhořel, nelze z tohoto pohledu dovodit, že by to byl žalovaný, který se na vzniku nebezpečné situace podílel tím, že na pohřebišti vysázel zeleň. S ohledem na charakter místa nelze po žalovaném požadovat, aby měl v prostorách pohřebiště permanentní přehled o situaci na hřbitově, nemůže mít přehled ani o pohybu všech osob a jejich činnosti. Je třeba zmínit, že ani samotná smlouva ani řád pohřebiště o nepřetržité ostraze či dohledu pohřebiště nehovoří. Ani z tohoto pohledu tak nelze dovodit odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu, neboť zvyklosti soukromého života nepředpokládají, že hřbitov bude permanentně pod dohledem. Žalovaný tedy nebyl ten, kdo by vytvořil nebezpečnou situaci či nad ní měl kontrolu. Z šetření policie je prokázáno, že požár byl způsoben třetí osobu, která neopatrně manipulovala s ohněm. Až na základě tohoto protiprávního jednání došlo ke škodě na majetku žalovaného, kdy vzplály túje v jeho vlastnictví, při jejichž hašení došlo k poškození majetku žalobce. Žalovaný tím, že na pozemku pohřebiště umístil túje, vznik nebezpečné situace nevyvolal ani nezpůsobil. Není možné přehlédnout, že vzplálo i daleké pole s ječmenem. Pokud došlo až k takovým důsledkům, není logický závěr, že by lepší údržba tújí a jejich prořezání vedlo k tomu, že by túje nevzplály. Vznik požáru a jeho šíření tedy nemohlo být závislé na tom, jak je o túje postaráno, ale spíš na tom, že vůbec na pozemku umístěny byly. Toto však není nic, co by se dalo žalovanému vyčítat, když keře či obecně zeleň přispívají k pietě místa tvoří její přirozenou součást a jsou běžnou součástí hřbitovů tradičně dlouhé roky. Lze tak shrnout, že nebylo nutné, že by žalovaný v daných okolnostech případu či dle zvyklostí soukromého života měl jednat jinak. Řád pohřebiště jednoznačně určuje, že při manipulaci s otevřeným ohněm má každá osoba postupovat tak, aby nedošlo ke škodě na majetku. Takové povinnosti si ale musí být vědoma každá osoba i bez výslovného upozornění. Základem soukromého práva je předpoklad, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Není proto rozhodné, že žalovaný nevyvěsil upozornění návštěvníkům ohledně zákazu manipulace s ohněm, když takové upozornění bylo součástí řádu, který žalovaný vydal. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný jakožto plně úspěšný účastník se výslovně náhrady nákladů řízení vzdal.3. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, neboť se domnívá, že soud I. stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci a na základě těchto skutečností dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním či jejich právnímu hodnocení u předložených listin, podání a tvrzených skutečností, a tím jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci. Žalobce po celou dobu soudního řízení tvrdil, že škoda vznikla nedostatečnou péčí řádného hospodáře, vlastníka (žalovaného) o vzrostlou zeleň nacházející se na hřbitově v , Anonymizováno, a po celou dobu nájemního vztahu žalovaný nečinil žádná opatření neboli nevynaložil veškeré úsilí k tomu, aby ke škodě nedošlo. Tím absolutně nenaplnil preventivní odpovědnost za škodu. Nedostatečná péče vlastníka o zeleň byla příčinou zahoření a následného rozšíření požáru na hřbitově. K prokázání této skutečnosti žalobce navrhl důkazy (výslech svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ), které soud I. stupně zamítl. Dle žalobce nestačí, že žalovaný zahrnul „preventivní opatření“ do řádu pohřebiště. Žalovaný neprováděl žádnou kontrolu dodržování „této povinnosti“. Pokud se soud I. stupně v rozsudku zabýval pouze odpovědností z pohledu zavinění žalovaného, tak dle názoru žalobce jde po nesprávný postup. V tomto případě jde o odpovědnost objektivní. Nikdo netvrdí, že žalovaný škodu zavinil, ten však odpovídá bez zavinění, má však právo se své odpovědnosti zprostit, pokud prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, aby ke škodě nedošlo. Toto nebylo vůbec předmětem dokazování, zde byl jen dán odkaz na společnost , právnická osoba, . Delegováním této povinnosti se své odpovědnosti žalovaný nezbavuje. Pokud soud I. stupně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3510/2019, pak dané rozhodnutí vychází ze zcela jiného skutkového stavu, a nelze z něj proto vycházet. Žalobce dále poukázal na to, že předmětem šetření Policie ČR nebylo šetření objektivní odpovědnosti vlastníka za prostory na hřbitově, ale odpovědnost za přestupek, vnesení či zapálení otevřeného ohně na hřbitově. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že považuje rozsudek soudu I. stupně za věcně správný. Žalovaný poukázal zejména na to, že nebyla prokázána existence jakékoli protiprávní činnosti či jiného zaviněného jednání na straně města, které by bylo příčinou vzniku požáru a škody způsobené na majetku žalobce. Ze závěrů šetření požáru Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje vyplynulo, že jedinou příčinou požáru bylo nedbalostní jednání ze strany neznámé osoby při manipulaci s otevřeným plamenem (hřbitovní svíčkou). Z vyjádření HZS , Anonymizováno, , Anonymizováno, a Policie ČR