70 Co 182/2022-755 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným (v pořadí již druhým) rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalovaný 1) je výlučným vlastníkem bytové jednotky , číslo, nacházející se v budově č. p. , číslo, , stojící na pozemku p. , číslo, v k. ú. , adresa, a spoluvlastnického podílu na společných částech této budovy o velikosti id. , číslo, (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (II. a III. výrok). Při svém rozhodování byl soud prvního stupně vázán právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3266/2020, podle něhož dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 nebylo možné nabýt členský podíl v bytovém družstvu od neoprávněného ani v případech, kdy byl nabyvatel v dobré víře ohledně členství převodce podílu v družstvu s tím, že v další fázi řízení bude nutno posoudit, zda žalovaný 1) mohl platně převést vlastnické právo k jednotce na žalovaného 2), který se jeho členem nestal. V napadeném rozsudku soud prvního stupně po doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalovaný 2) nemohl dne 18. 4. 2011 platně uzavřít s žalovaným 1) smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o převodu členství ze dne 24. 11. 2010, kdy se žalovaný 2) nestal členem žalovaného 1) a členský podíl v žalovaném 1) nevydržel pro narušení dobré víry. Jako předběžnou otázku si posoudil, že bratr žalobce převedl členská práva a povinnosti spojené s členstvím žalovaného 1) na žalovaného 2) 14 dní po doručení výzvy k vrácení daru, kdy byly splněny podmínky pro vrácení daru, když opakovaně uvedl, že smlouva o převodu členství ze dne 9. 12. 2002 uzavřená mezi otcem žalobce a bratrem žalobce byla bezúplatná. Zamítnutí žaloby pak odůvodnil rozporem s dobrými mravy, neboť žalovaný 2) se na vzniku tohoto sporu nijak nepodílel, a naopak protiprávní vztah, ze kterého by měl žalobce těžit a získat majetkový prospěch, zavinil otec žalobce. Pokud by žalobě bylo vyhověno, došlo by k zásahu do majetkových a sociálních práv žalovaného 2) bez jakéhokoliv jeho přičinění.2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, který souhlasil s tím, že soud prvního stupně posoudil smlouvu o převodu členství ze dne 9. 12. 2002 jako bezúplatný právní úkon, i s tím, že doručením výzvy k vrácení daru bratrovi žalobce došlo k obnovení vlastnického práva otce žalobce k členskému podílu k bytovému družstvu, rovněž souhlasil s tím, že převod členských práv a povinností bratrem žalobce na žalovaného 2), je absolutně neplatný. Proto nemohl žalovaný 2) nabýt členská práva a povinnosti vydržením, neboť jeho dobrá víra byla narušena před uplynutím tříleté vydržecí doby. Žalovaný 1) tudíž nemohl platně převést vlastnické právo k předmětnému bytu na žalovaného 2), neboť tento se nikdy nestal členem žalovaného 1). Zásadně nesouhlasil s odůvodněním obsažených v bodech 54 a 55 napadeného rozsudku a nesouhlasil s argumentací soudu, na základě které dospěl k zamítnutí žaloby. Nesouhlasil se závěry o tom, že žalovanému 1) e-mailem ze dne 15. 10. 2010 a následně 2. 11. 2010, obsahující informace o zahájení řízení u soudu prvního stupně pod sp. zn. 54 C 190/2010 a uplatnění práva na vrácení daru vůči bratrovi žalobce, učinil sám žalobce a nikoli jeho otec. Tento závěr považoval za nesprávný, neboť pokud žalobce posílal žalovanému 1) e-maily, nejednal za sebe, ale za svého otce, což vyplývá z obsahu samostatných e-mailů, když žalobce tak činil na základě plné moci. Uvedený rozsudek je tak nesprávný, neboť není možné žalobu zamítnout pro rozpor s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 občanského zákoníku. V rozporu s dobrými mravy nemůže být, pokud má někdo platný majetkový nárok a domáhá se jeho ochrany soudní cestou proti osobě, která platný majetkový nárok nemá. Navrhl, aby jej odvolací soud změnil a žalobě vyhověl.3. Žalovaný 1) navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného, zopakoval argumentaci doposud učiněnou a zdůraznil, že v posuzovaném případě žádné povinnosti neporušil a postupoval v souladu s právními předpisy.4. Žalovaný 2) souhlasil s výrokovou částí rozsudku, měl však zato, že smlouva o převodu členských práv a povinností uzavřená mezi otcem žalobce a bratrem žalobce byla úplatným právním úkonem, neboť obdarovaný dárci poskytl protiplnění majetkové povahy (úplatu přesahující zůstatkovou hodnotu členského podílu) a poukázal na obsah usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2022, č. j. 8 Cm 96/2022-1267. Dále zopakoval argumentaci učiněnou v řízení před soudem prvního stupně i v předchozím odvolacím řízení, zdůraznil, že na vzniklé situaci se nijak nepodílel a vyhověním žaloby by soud nepřípustně zasáhl do jeho majetkových práv.5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.6. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) v oblasti hmotného práva odvolací soud věc posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013.7. Podle ust. § 630 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.8. Je-li smlouva o převodu členských práv a povinností v družstvu bezúplatná, není vyloučeno na tento převod analogicky aplikovat ustanovení § 630 obč. zák. o vrácení daru (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 266/2005).9. Podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.10. Podle § 135 odst. 2 o. s. ř. otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.11. Podle § 159a odst. 1 a 3 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.12. V řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 166/2014, jehož se účastní žalobce jako navrhovatel, dále účastník 1) , adresa, (bratr žalobce), žalovaný 1) jako účastník 2) a žalovaný 2) jako účastník 3), je řešena otázka, zda právní předchůdce žalobce (otec žalobce) byl ke dni svého úmrtí řádným členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu, o jehož vlastnictví jde v tomto řízení.13. Obě řízení mají totožný okruh účastníků (řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 166/2014 se navíc účastní bratr žalobce) a žalobce v nich tvrdí zcela stejné rozhodné skutečnosti. Žalobce je jediným dědicem po svém otci.14. Zásadní pro rozhodnutí v obou řízeních je právní posouzení smlouvy o převodu členství ze dne 9. 12. 2002 uzavřené mezi otcem a bratrem žalobce. Pokud by bylo prokázáno, že se jednalo o úplatnou smlouvu, nemohl by žalobce uspět ani v jednom z řízení již na základě tohoto zjištění, neboť by nemohlo dojít na základě výzvy otce žalobce k vrácení daru adresované bratru žalobce k obnovení členství otce žalobce u žalovaného 1) a k obnovení nájemního vztahu otce žalobce k předmětnému bytu. Žalobce by pak v tomto řízení nemohl mít na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť pokud by jeho otec již ke dni úmrtí nebyl členem žalovaného 1), nemělo by určení vlastnictví žalovaného 1) k předmětnému bytu v tomto řízení pro žalobce žádný význam, neboť tento by žalovaný 1) nebyl povinen nabídnout žalobci k převodu do vlastnictví.15. Odvolací soud po předložení věci s odvoláním dne 21. 10. 2022 zjistil, že v řízením vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 166/2014, Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 15. 6. 2022, č. j. 8 Cmo 96/2022-1267, smlouvu o převodu členských práv a povinností ze dne 9. 12. 2002 posoudil jako úplatný právní úkon, tedy odlišně než soud prvního stupně v této věci, a dospěl k závěru, že otec žalobce ke dni úmrtí členem žalovaného 1) nebyl, což má pro posuzovanou věc zásadní význam. Odvolací soud proto řízení přerušil nejprve do skončení řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Cdo 2873/2022 (usnesení ze dne 11. 4. 2023, č. j. 70 Co 182/2022-578), následně jej přerušil do skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 166/2014 (usnesení ze dne 31. 8. 2023. č. j. 70 Co 182/2022-591) a naposledy jej přerušil do skončení řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci