77 Co 87/2025-207 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 37 C 100/2023–154, bylo rozhodnuto takto: žalovaná je povinna vydat žalobci klíče od vnitřních i vnějších vrat stavby č.p. 61, která je součástí pozemku parc. č. st. 57, a od zemědělské stavby bez č.p., která je součástí pozemku parc. č. st. 465, vše v obci , adresa, v k. ú. , adresa, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 464 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání s tím, že nesouhlasí, aby byla povinna předat vymezené klíče žalobci, žalobu považuje i za šikanózní, k čemuž rozebírala, že žalobce přístup do nemovitosti sjednán má, klíči od nemovitosti disponuje, v nemovitosti se pohybuje a zadní vchod do nemovitosti či vstup na zahradu opatřil visacími zámky, čímž paradoxně zamezil přístupu žalované. Navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Obdobně se vyjadřovala i v dodatečné replice k vyjádření žalobce.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání sdělil, že klíče, které požaduje vydat, stále nemá, žalovaná mu je nepředala, i když je má, a sama má přístup na dvůr i na zahradu. Dále se vyjadřoval k situaci na místě samém, k přístupu do domu, vztahům účastníků i osobě žalované a navrhl, aby napadený rozsudek byl potvrzen.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání je k datu rozhodování odvolacího soudu důvodné. Další návrhy na dokazování účastníci nevznášeli, s výjimkou poukazu žalobce na důkazy uvedené v bodu 6. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, které jsou i dle názoru odvolacího soudu zcela nadbytečné. V návaznosti na § 154 odst. 1 o. s. ř., dle něhož pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, je třeba náhled na věc rozdělit do dvou fází. V první fázi zahrnující řízení před soudem I. stupně byla žaloba i dle názoru odvolacího soudu důvodná a k posouzení věci samé plně platí to, co v odůvodnění rozsudku uvedl soud I. stupně, s čímž se k datu rozhodnutí soudu I. stupně , datum, odvolací soud ztotožňuje. I odvolací soud v předchozím usnesení o nepřerušení řízení ze dne , datum, , č. j. 19 Co 84/2024–84, uvedl, že dům i zemědělská stavba jsou v katastru nemovitostí pořád vedeny vlastnicky na otce účastníků , Jméno žalobce, , jenž zemřel , datum, , a i o nich je rozhodováno v řízení o pozůstalosti po něm u Okresního soudu v , adresa, sp. zn. 41 D 731/2019. V daném řízení bylo též o pozemku p. č. st. 57, jehož součástí je stavba č. p. 61 a pozemku p. č. st. 465, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. (zemědělská stavba) rozhodnuto usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. 41 D 731/2019–807, jímž bylo podle dědických podílů pozůstalému synovi, tj. žalobci, potvrzeno nabytí pozůstalosti 1/3 a žalované, coby pozůstalé dceři, 2/3. Ze spisu neplyne, že by byl povolán či ustanoven správce pozůstalosti, takže dle § 1677 o. z. § 1678 o. z. prostou správu vykonávají oba účastníci coby dědicové. K vykonávání prosté správy (údržba nemovitostí apod.) potřebuje každý z účastníků klíče od nemovitostí, žalovaná klíče má, což plyne z jejího vyjádření čl. 40 spisu a též z odvolání i z usnesení OS , adresa, č. j. 41 D 731/2019–807 (proti němu bylo podáno odvolání a věc je teprve na počátku odvolacího řízení), tvrdí, že i žalobce klíče má a že ona mu je chtěla předat „úřední cestou“. V daném usnesení odvolací soud sdělil, že, soud I. stupně může věc projednat a k datu rozhodnutí vezme v potaz (kromě toho, kdo z účastníků klíče má či nemá, resp. kdo z nich má do nemovitosti přístup), zda jsou nemovitosti stále v režimu prosté správy, nebo kdo z účastníků je vlastní, případně v jakých podílech je účastníci mají (podílové spoluvlastnictví by se řídilo ustanoveními o správě společné věci). K datu rozhodování soudu I. stupně sice již bylo odvolacím soudem ohledně usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. 41 D 731/2019–807, rozhodnuto (usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 18 Co 119/2024–910, jímž bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno), ale toto rozhodnutí ještě nebylo v právní moci, tudíž ještě oba účastníci vykonávali prostou správu nemovitostí, ohledně níž platí to, co bylo řečeno v usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 84/2024-84 z , datum, , a co je uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, včetně toho, že ze spisu plynulo, že žalobce od počátku tvrdil, že příslušné klíče nemá (a pro vykonávání prosté správy je potřebuje), a žalovaná uvedla, že klíče má, nejdříve byla i ochotna je žalobci předat, ale pak si to rozmyslela a začala uvádět, že mu klíče nepředá. Lze proto uzavřít, že k datu , datum, byla žaloba důvodná a soud I. stupně jí v dané době správně vyhověl tak, jak dovodil v odůvodnění napadeného rozsudku.5. Po datu , datum, se ovšem situace radikálně změnila, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 18 Co 119/2024–910 (ve znění opravného usnesení), posléze nabylo právní moci a na správnosti tohoto usnesení nic nezměnilo ani podané dovolání, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 24 Cdo 1288/2025–1010. Již od doby, kdy bylo v této věci podáno odvolání, což platí i nyní k datu rozhodování odvolacího soudu, je situace taková, že klíče od předmětného domu i všechny nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků v podílu 1/3, kterou vlastní žalobce, a 2/3, které vlastní žalovaná. K tomu lze poukázat na usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. 41 D 731/2019–807, v bodech I., IV. a V., jenž se týkají klíčů, a dále v části, v níž byl do pozůstalosti zahrnut pozemek p. č. st. 57, jehož součástí je stavba č. p. 61 (bydlení), pozemek p. č. st. 465, jehož součástí je stavba bez č. p./ č. e. (zem. stav), p. č. 78/2, p. č. 78/3 s příslušenstvím, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , list vlastnictví 1266, v obvyklé hodnotě 3 730 000 Kč oceněné na základě znaleckého posudku č. 1686–27/2021 , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním znalcem. K datu rozhodování odvolacího soudu je tudíž stav takový, že žalobce coby menšinový spoluvlastník spoluvlastní 1/3 klíčů a nemovitostí a žalovaná je většinovým spoluvlastníkem klíčů i předmětných nemovitostí v rozsahu 2/3.6. Již v usnesení z , datum, odvolací soud uvedl, že bude třeba vzít v potaz (kromě toho, kdo z účastníků klíče má či nemá, respektive, kdo z nich má do nemovitosti přístup), zda jsou nemovitosti stále v režimu prosté správy nebo kdo z účastníků je vlastní, případně v jakých podílech je účastníci mají (podílové spoluvlastnictví by se řídilo ustanoveními o správě společné věci). Žalovaná i po většinu doby před soudem I. stupně odmítala klíče žalobci vydat a takto to uvádí i v odvolacím řízení, když jak z jejího sdělení v odvolání a doplnění odvolání, tak z toho, co uváděl její zástupce u odvolacího jednání, plyne, že klíče žalobci předat nechce, a proto se rozhodla, že mu je nepředá, zaujala takové stanovisko, dlouhodobě ho má neměnné a sdělila to žalovanému. Ohledně správy společné věci platí ustanovení § 1126–1133 o. z., přičemž vymezení, kdo bude mít klíče a kdo bude dům udržovat, opravovat a v běžném rozsahu se o něj starat, patří pod běžnou správu (neshoda ohledně klíčů nepředstavuje žádnou neodkladnou záležitost a ani to nikdo netvrdil, šlo o dlouhodobou neshodu účastníků), u níž platí, že dle § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Že jde o běžnou správu, potvrzují i komentáře, dle nichž o běžnou správu jde i v případě opravy a údržby společné věci, rozhodování o způsobu užívání společné věci, volbu nebo odvolání správce, krátkodobý pronájem či rozhodování o příjmech a výdajích souvisejících s takovým pronájmem. Jelikož žalovaná má výrazně většinový podíl jak na vlastnictví klíčů, tak i na vlastnictví nemovitostí, a rozhodla, že klíče žalobci nepředá, což mu také v celém řízení opakovaně sděluje (ve vztahu k běžné správě společné věci je to ovšem relevantní až od právní moci rozhodnutí o dědictví), není k datu rozhodování odvolacího soudu žaloba důvodná. Standardní rozhodnutí o běžné správě nemá menšinový spoluvlastník (tedy žalobce) jak „přebít“ a rozhodnutí o tom, kdo má mít od nemovitosti klíče, jak a kdo se má starat o opravy a údržbu nemovitostí, a kdo a jakým způsobem je má užívat, je věcí rozhodnutí většinového spoluvlastníka, tedy žalované. Ve vztahu k těmto závěrům je také zřejmé, že naprostá většina tvrzení účastníků (především žalobce) o tom, kdo, kdy, kam dal či nedal do zámku sirku, či kdo, kdy, kudy případně do nemovitosti vstoupil apod., se úplně míjí s podstatou věci, kterou je výlučné právo žalované rozhodnout, kdo má klíče mít a jak mají být nemovitosti užívány, a žalovaná také žalobce průběžně vyrozumívala o tom, že si klíče ponechá ona (jakýkoliv jiný závěr ohledně vyrozumění o potřebě ro